Lidice

║Rozpočet CZK 65miliónov(približne $3milióny)║Tržby Celosvetovo $2,611,000▐ Presne ten istý problém čo mal Francúzsky Záťah(La Rafle), výprava veľmi dobrá ale dosť nestabilné vedenie réžie, zle použité kamerové filtre, niekedy až zbytočne moc pretmavené, úvod príde v hereckom "amatérskom" podaní skôr humorný než vážny, potom sa to trošku rozbehne ale opäť niektoré skratkovité nerozvité scénky nedodajú na vážnom výraze, ktorý táto snímka postráda ako soľ, takto to príde dosť povrchne odbité bez skutočných silnejších emócii na ktoré tento príbeh mal plný nárok, škoda. /45%/ (17.12.2011)

Podle slov uživatele Tetsuo byla moje poslední kino zastávka určena národnímu velkokýči, který pravděpodobně v našich dějinách nemá ani obdoby. Pojďte prosím pane uživateli říct tohle ještě jedno...a do očí, lidem, jejichž rodiny Lidice prožili a nemastěte si ego na komentáři, který si zde může přečíst každý. Já tady nehodlám tvrdit, jak jsou Lidice dokonalým filmem, naopak zde chci říct, že je obrovskou poctou pro ty, kteří Lidice mají dodnes v hlavě. A to jak osobně, tak neosobně. Lidice si zaslouží pozornost nejen u nás, ale především ve světě. Mělo by se vědět, proč se taková věc za druhé světové války udála, ale taky by nás měla ponaučit s tím, že vše je dílo především nejenom režimu, ale hlavně lidí samotných, což nám film i nádherně ukázal. Petr Nikolaev byl podle mě dobrá volba. Škoda jen, že plno scén vypadá pitomě a nejhůř na tom všem je samotný atentát na Heydricha. Já vím, že ho dotáčeli na poslední chvíli, ale když už to chtěli dotočit, tak to měli natočit pořádně a dát si nad tím vším alespoň trochu záležet. Tady to vypadá jak kdyby to byla scéna do nějakého němého filmu. Atentátník hodí granát, ten někde mimo auto bouchne, autu se nic nestane a Heydrich zničehonic lehne. Vypadá to hrozně levně na úkor samotnému filmu. Co ale určitě nevypadá levně je samotný příběh. Jsem rád, že tvůrci se drželi, co největšího množství pravdy, o kterém v současnosti stále plno lidí neví. I Karel Roden samotný se v příběhu neuvěřitelným způsobem vyjímal. Na to, jak se film dlouho připravoval, je dobré vědět, že výsledek samotný za to stojí. A ten, kdo si ho dovolí okomentovat, či ohodnotit negativně, tak buď absolutně nerespektuje tehdejší dobu a nebo české dějiny jako celek. Chtěl bych právě Vás, negativní kritiky, vidět, jak byste se zachovali Vy, kdyby jste v takové době žili. Radši si ani nechci představit, jak by takový kapitán Vlček dopadl zrovna ve VAŠEM podání. Nejspíš ne jinak... (30.06.2011)

Zklamání. Úvod fungoval dobře. Pak přišla ta část sbližování postav s divákem, rozumím tomu, čeho chtěl Nikolaev dosáhnout. Emoce jsou pak mnohem větší, když divák nějakým způsobem splyne s postavou, zaujme ho a jeho život mu není lhostejný, ale za sebe musím říct, že kromě Šímy mě postavy nějak zvlášť nezaujaly. Pár těch kýčovitých momentů filmu odpouštím, ale problém nastal u atentátu na Heydricha, tato scéna mi přišla strašně divná. Pak přicházejí již ty zásadní momenty. U těch nejdůležitějších pasáží zoufale chybějí emoce. Když už neždímat emoce z diváka u tohoto tématu, tak u jakého? Postrádala jsem tam tu sílu. Zkrátka jsem tomu nevěřila. Vím, že to už bych chtěla asi moc, ale já zkrátka necítila vůbec nic z obyvatel, u scén poprav nešel z očí mužů absolutně žádný strach, nebo beznaděj, nic co by se přeneslo na diváka, něco z čeho by mi stouply chlupy na těle. Není to tak dávno, co jsem slyšela výpověď muže, který žil ve vesnici pár kilometrů od Lidic, se slzami v očích říkal, že celou noc šlo slyšet křičení lidí, řev dobytka a celá tahle asi pětiminutová výpověď mě emočně dostala mnohem víc, než celý dvouhodinový film. Mám výtky také k závěru, film měl skončit o cca 10-15 minut dříve. Celý závěr má samozřejmě svůj význam, ale pro mě film skončil scénou ve sněhu. Musím se také vyjádřit k hudbě, je hezká a věřím, že samostatně by zněla skvěle. Jenže ve filmu se snažila být až příliš epická i ve chvílích, kdy to vůbec nebylo potřeba, strašně mě to tam rušilo. Lidice rozhodně nejsou vyloženě špatným filmem a určitě kino není ztráta času. Kdybych srovnávala Lidice pouze s českými filmy, tak bych dala asi 4*, ale to by nebylo objektivní. (03.06.2011)

Když jsem se před pár lety doslechl, že vznikne snímek Lidice, byl jsem nesmírně šťastný. Jedna z nejsmutnějších kapitol našich moderních dějin (a nejen moderních) si přenesení na filmová plátna zaslouží. Jako memento a uctění památky všech obětí nacismu. Nikdo z nás si nedovede představit onu hrůzu, kterou museli lidé v Lidicích zažít. Film jako takový mě oslovil hereckým obsazením, příběhem, který čerpá z historie co nejvíce, hudbou v některých scénách a kamerou, která je opravdu lahůdková a potěší. Samotné zpracování vypálení se mi ale nelíbilo. Očekával jsem daleko více, něco, co diváka naprosto odrovná, kdy se bude cítit jako jeden z občanů Lidic, že bude mít pocit, že to, co se děje na plátně prostupuje k němu, zahlodává se mu do morku kostí, že není úniku a tísnivý pocit bude znemožňovat dýchat. To se nestalo. K tomu navíc hrála naprosto nevhodně zvolená hudba a dojem ze scény, která měla mít gró a dominantou celého filmu, nebyl ani zdaleka tak silný, jak možná mohl být. (17.11.2011)

Nejvíc emocí ve mně vyvolaly ty okamžiky, kdy jsem z nudy vzpomínal na fragmenty toho, co jsem kdy o vyhlazení Lidic slyšel a četl, a tyto si poté dramatizoval ve své mysli... Nikolaev natočil opatrnický a chladný film, který je sice prostý (pro českou tvorbu stále charakteristických) řemeslnických lapsů, ale bohužel také jakýchkoli stop autorství a svébytného uměleckého pohledu na známé historické události. A se srovnáváním se stylisticky precizní a symbolismy okořeněnou Wajdovou Katyní na mě taky nechoďte. 50% (17.06.2011)