Lidice

Hudba: Michal Hrůza, James Harries , Karel Heřman; O Lidicíh toho mám vcelku dost načteno, takže jsem rád, že se tvůrci snažili držet historických faktů. Nehodnotil bych to jako vyjímečný filmový zážitek, ale není se za co stydět. Co mě však v kině mrzelo je, že je film natočený pouze v širokoúhém formátu 1.85:1 a ne 2.35:1, který zajišťuje více filmový zažitek a že bylo často v záběrech nepřirozeně doostřováno či dokonce nezaostřeno, což působilo rušivě. Na druhou stranu bych ocenil dobré herecké obsazení, včetně opět skvělé Zuzany Bydžovské . (07.06.2011)

Lidice mě překvapily a zklamaly zároveň. Že to nedává smysl? Tak to vezměme od začátku… Když film měla režírovat Nellis, tak jsem si říkal, že se tomu raději vyhnu, pro její (pseudo)intelektuální styl opravdu nemám pochopení a nevím, co na tom lidi vidí. Naštěstí (pro mě) z projektu odstoupila a byla nahrazena Nikolaevem, což pro mě bylo snesitelnější. Potom jsem si v jednom rozhovoru přečetl, jak by Lidice natočil opravdový režisér, pan Forman a opravdu jsem zalitoval, že se k tomu nedostal právě on. Poté vyšel trailer a já cítil průser, protože… vše bylo špatně. Že hudba byla vykradena z jiných filmových trailerů, ok, ale že se k tomu vůbec nehodí a hlavně kvůli hlasitosti nebylo rozumět hercům… to je prostě na pěst. Další problém byl, že to ve mně nic nezanechalo, což by se nemělo stávat při dramatu, které je natočeno podle nejhorší tragédie v české historii. No a konečně se dostávám k filmu samotnému… překvapení se konalo ve smyslu, že to bylo lepší, než jsem čekal, film má opravdu pár velmi silných scén, ale těsně po zhlédnutí mi něco vadilo a dlouho, hodně dlouho jsem přemýšlel, co mi přesně vadilo. A pak jsem na to přišel - film má několik linií, ale žádná není taková silná a není jí dán takový prostor, aby dostatečně zapůsobila. Ok, ta Rodenova možná jo, ale zbytek opravdu ne. Herci taky nedostávají prostor, a proto zůstávají za svými hranicemi, i když se snaží a podají standardní výkony. Teď už chápu, proč to naši neposlali na Oscary, sami totiž věděli, že tohle mohlo být natočeno mnohem, mnohem lépe a že film se potácí. Na jednu silnou scénu připadnou tři takové, které tam nemusí být. Po opravdu dlouhém rozhodování dávám 70 % hlavně za fakt, že to mohlo být mnohem horší. Chtěl bych někdy mluvit s někým, koho se tato záležitost opravdu dotkla a jaký on/ona má názor na tenhle film. (22.11.2011)

Já jsem strašně rád, že film Lidice vzniknul. Samozřejmě natočit tak velký časový rozpjetí, ve kterým se toho odehrává tolik, že v každým sále největšího multikina by se mohli promítat Lidice s jinak vyprávěným příběhem a ještě by mnoho příběhů stálo frontu před promítací kabinou je nesmírně těžký. Nicméně respektuju Petrovo pojetí a pokusím se vyjádřit ze svých pocitů. Troufnu si říct, s ohledem na tragedii o který film pojednává, že film mohl být mnohem emotivnější, tady minimálně první část vázne, protože se zaměřuje na příliš mnoho postav a na žádnou dostatečně. Třeba osud Zuzany Bydžovské považuju za vyloženě odfláklý, právě z její pohledu se muselo jednat až do osudné noci o nejtragičtější a nejemotivnější příběh. Naopak osudu Karla Rodena, kterého natáčení filmu zastihlo v mimořádný formě se příběh věnuje nejvíc, jenže on je vlastně naprostou většinu filmu mimo Lidice a právě díky jeho hereckýmu výkonu a obrovskýmu charisma stahoval moje emoční vypětí z Lidic směrem ke své postavě, což se paradoxně ukázalo ku škodě věci. Schopnost nepodcenit žádný dobový detail,oblečení, náš státní znak, autobusy, atd, dodávalo filmu velmi kvalitní atmosféru. Zřejmě nejhoršího se dočkáme při sledování atentátu na RH, nejen že atentát způsobem natočení působil až směšně, ale bylo zřejmé, že ve filmu nemá co dělat. Samotný masakr v Lidicích nebyl natočen špatně, hlavně začátek, kdy se nacisti na Lidice připravují a vesnici postupně uzavírají považuju za vynikající. Hrozně mě potěšilo, že Petr při popravách ukázal obyvatele Lidic v nejdůstojnějším možným světle, když za nic, tak za tohle si ode mě zaslouží obrovskou pochvalu a pak přišlo něco, co jsem už nečekal. Konec války a film pro mě najednou dostává absolutně nejemotivnější náboj, to bylo fakt komorní, pietní a nádherný a jen to potvrdilo mou tezi, že soustředit většinu děje výhradně do Lidic, dostali bychom nejemotivnější český film v dějinách. Takhle je patrné, že nepříliš vyvedený scénář nedovolil Lidcím postavit příliš vysokej filmovej pomník, ale i přes to všechno je vidět snaha, aby Lidice měli co nejdůstojnější filmovej pomník a toho si já cením nejvíc. To Krysa SPK: Ne, tvůj komentář jsem si přečet rád a je mě 100x milejší a bližší než nabubřelost některých zdejších tragédů. (08.06.2011)

Příběh Lidic si zasloužil převedení na filmové plátno. Nic krutějšího naše novodobá historie nepamatuje a je potřeba, aby se nezapomínalo na to, že jakmile někomu vystřeluje pravice, nosí hákový kříž a podle tupého výrazu je zřejmé, že má v hlavě úplně vygumováno, tak se schyluje k velkému průseru. Tímto zdravím Dělnickou stranu. Ovšem jestli má jít opravdu o skutečný příběh Lidic, tak možná mělo zůstat u nudných dějepisných citací a tu vztahovou vatu jednoduše vymyslet. Podle filmu to totiž vypadá, že za celý masakr můžou dva blbci, kteří si chtěli zapíchat a při balení holek nebyli schopní mluvit pravdu. Mít tam svoje předky, tak nevím, co si mám myslet. Snímek sám o sobě je bohužel střelou úplně mimo. Od krájení dortu se rozjede klasická ochotničina. Scéna atentátu na Heydricha se zřejmě točila těsně před večeří, na kterou navíc neměli, tak alespoň ušetřili na kvalitě provedení celého útoku. Potencionálně nejsilnější pasáž (u zdi) nemá pořádný úvod a odbude se jakoby nic během jedné minuty (?!). Vyprávění opět zkratkovité. Když už rozjeli tolik vztahových linií a na emočně silné scény ani neměli koule, tak z toho mohli rovnou udělat seriál, kde by se většinu času jen žvanilo. Vyprávěj 2 aneb dva nadržení kreténi. Jedna hvězda je čistě z úcty k padlým. (24.11.2014)

Nikoli neživý pomník, ale film, který se může plně postavit na roveň tomu nejlepšímu, co na podobný téma u nás vzniklo, aniž by se cokoliv z toho pokoušel napodobit. Jsem rád, že i přes marasmus český kinematografie, přes neustálou zahleděnost do malejch lidiček a rádobyumělecký pokusy ala Protektor (čim víc na něj vzpomínám, tím prázdnější a nudnější mi připadá) u nás může vzniknout film s jednoznačným obsahem, kterej se nestydí sám za sebe a nepokouší se všechno řečený relativizovat, odpáklovat a zatlouct. A přitom ne že by nebyl plnej absurdity dějin, kdy o osudový události rozhodne malá pitomost a kdy je obyčejnej člověk semletej událostma ještě dlouho potom, co se stanou. Dle mýho názoru je ve filmu (resp. ve skvělým Mahlerově scénáři) vyvážená jak tahle rovina osobní, tak rovina dějinná. Přepínání mezi oběma polohama je plynulý a logický, pokud divák dokáže vnímat a zařadit si jednotlivý dějový monety (Heydrichovo prehudování krátce nato doprovozenej větou "a kde myslíte, že je ten čtvrtej z kvarteta"), nenápadný zakrytí Benešova obrazu při prohlídce a podobně, prolínaný s vrcholně osobníma scénama jako Rodenova cesta přes prázdnou zasněženou pláň nebo předání dopisů. Nechybí to ani postavy, skrz který si může divák sám pokládat otázky, jak by se zachoval v krizový situaci (četník Vlček). Původně jsem měl v úmyslu odměnit to čtyřmi hvězdami, ale když o tom přemýšlím, soudím, že maximum je tu zcela oprávněný. (04.06.2011)