Hříchy pro pátera Knoxe

"Všimněte si, že každý vrah je zároveň sadista. Slušný člověk, ten by vraždil ve všední den, v pracovní době, pokud možno v pondělí." Jelikož jsem mistr dedukce, tak jsem vždycky všechno odhalil. A nemá to nic společnýho s tím, že jsem všechny díly viděl nejmíň třikrát. Nebo má? To je jedno. Za mě to byly průměrný detektivní případy, který měly něco do sebe ve chvílích, kdy případ nevyšetřovala barová zpěvačka nebo mladej a neklidnej komisař Kolín. A kdybych se nemusel v každým baru, šatně i bytě neustále prodírat dýmovou clonou z cigaret, tak bych tomu třetí hvězdu možná i dal. (04.08.2023)

Das Klein Experiment !! Stejně jako Škvoreckého druhá sbírka případů poručíka Borůvky, z níž vlastně tvůrci Hříchů pro pátera Knoxe vycházejí, platí za v rámci české detektivky opravdu velmi ojedinělý projekt - literární experiment, i tahle původně živě vysílaná série se značně odlišuje od většiny ostatních žánrových počinů.. O podobnostech s Rozpačitým Svatoplukem lze uvažovat jen v souvislosti se samotným ozvláštněním seriálového konceptu, když ten si vlastně pouze prostřednictvím halflive přenosu hraje s vývojem narace, když divákovi nabízí vybrat, a to ještě spíš jen opravdu zdánlivě, jednu ze dvou nabízených protichůdných (inter)akcí hlavní postavy.. Zde naopak koncept detektivky nutí diváka přemýšlet, jakkoli o poznání méně než Škvoreckého literární předobraz plný odkazů na legendy jako Christie, Chandler, Hammet či Ellery Queen, jehož výzvu ke čtenářům vlastně variuje, dokázal odhalit jak jedno z porušených pravidel, tak i zločince, jeho motivy a způsob vraždy, což nelze chápat jinak než nejen co do motivací pozitivně.. Silně nevyrovnané, jako celek navíc nesmírně bizarní, ovšem coby adaptace až překvapivě dobré.. Jako děcko jsem na to hleděl jako puk !! ;) I dnes si však myslím, že Hříchy stojí za pozornost.. (11.02.2017)

překombinované, trapný zpěv Adamovské a tanečníci, no, nejhorší ze všeho je ta děsivá česká inscenovanost - tak sakra je to divadelní záznam či co - i to svícení pekelný, jo, hollywood, všecko v ateliéru, ale jak......no, těch 60 min je dost, ale viděl jsem jeden díl 1,5 hod. to bylo víc, no, ale jinak se to snaží o nějakou dobovou aktuálnost, ale škoda, škoda, že to neni vymakanější.....divácká soutěž, to ani neřešim, to je pasé, takovejch věcí bylo víc, ale přecijen...už by to asi vzkřísit nešlo... (08.06.2012)

Filmové Hříchy pro pátera Knoxe se mi líbily více než ty knižní. Knihu jsem sice četl až po shlédnutí seriálu, některé epizody mají společný buď jen název nebo kostru povídky. Jiné literární příběhy zase zachycují pouze zlomek toho, co vidíme v televizi. Seriál je i vtipný, naráží na samotného Škvoreckého. Musím pochválit i prvotní nápad tvůrců a vlastně i samotného Škvoreckého. Jen snad to, že v detektivce se nesmí objevit žádný Číňan, bylo pojato zlehka, téměř vůbec. Maska mandarína přeci není Číňan jako takový, ale stalo se. Zlata Adamovská byla v roli výborná, přesvědčivá, některé písničky nebyly špatné a ani nebyly špatně zazpívané a do atmosféry detektivky se hodily, např. Je po deštích. Za nejméně zdařilou epizodu považuji díl, ve kterém hraje Hanzlík kouzelníka a milence Adamovské a je propíchnut svým vlastním mečem. Naopak za nejsilnější díl považuji Ženské za volantem. (15.02.2009)

„Stop. Nyní již máte dostatek indicií, abyste mohli vydedukovat, jak to bylo doopravdy. V krátké pauze, kterou vyplní písnička, si můžete vše * v klidu * rozmyslet...“ Touhle krátkou scénkou a několika dalšími (seriál se jimi jen hemží) čas od času častuji svou přítelkyni a nevypadá to, že by mě (a jí, doufám) to mělo přestat bavit. Klein (by) měl hrát častěji, třeba v „Pevnosti Boyard“ by pro něj nějakou vhodnou roličku jistě našli... Kromě jedinečné geneze snímku (přímý přenos z barrandovských studií), která dodává i 20 let po premiéře seriálu punkovou patinu leštěnou různými přeřeknutími a podobnými neštěstími, se na kvalitě příznivě podepisují pozoruhodné herecké výkony kumštýřů v presu [v dobrém (Adamovská, Dlouhý, Kanyza, Kostka, který někdy nad Adamovskou slintá, jakoby zapomínal, že jeho neumělé pokusy ji balit zachycují kamery) i v nejednoznačném (kreace Marka Vašuta se vymyká hereckým kategoriím a je vlastně nepopsatelná)], slušný Kleinův scénář, kořeněný citáty a básníkovským vtipem a vlastně i samotné detektivní zápletky, byť rozhodně ne všechny. K poučené diskuzi teoretiků nad pěveckým výkonem Adamovské přispívám gentlemanským mlčením; televizní šansony jako „Queen Elizabeth“ a „Hospoda u mrtvýho času“ jsou soundtrackem mého televizního dětství. Dnes se sice v telce ani rádiu díky auto-tune „pod tón“ nikdo nedostane, něco mi ale říká, že to o pokroku nesvědčí... (27.04.2012)