Ray

Chudý černoch v dětství překoná dvě tragické události, aby se následně stal hudební senzací a ještě významně přispěl ke zrušení rasové segregace. Život zkrátka píše nejlepší scénáře. Ray Charles si zaslouží obdiv za řadu geniálních hudebních čísel. Mnohé stvořil pod vlivem drog, byl dost na prachy a věrnost mu moc neříkala, ale čet to vem. Buďme rádi, že film vznikl ještě v nekorektní době a máme možnost vidět životopis a ne pohádku. (08.10.2022)

Bezchybné hudobné čísla, efektná a obratná réžia (ktorá samozrejme nemusí byť nutne novátorska) podriadená presne štruktúre životopisu hudobníka, výborný Jamie Foxx. Plusom je to, že Hackford sa neštíti aj vyobrazenia temných vlastností speváka, z čoho potom pred nami vyvstáva reálnejšia figúra (i keď je pravda, že v záujme umeleckého looku a nutného "pozitívneho" ukončenia sa miestami hrany jemne pribrúsili - napr. jeho skutočný počet detí s rôznymi ženami je oveľa vyšší, ako nám film prezentuje). (13.02.2005)

Nominácia na Oscara za najlepší film je čisto politická záležitosť. Film je precízne nakrútený, hudobné čísla skvelo zostrihané a Jamie Foxx geniálne reflektuje všetky fyzické i psychické polohy jeho postavy. Ale samotný scenár by bez neho a kameramana pri svojej dĺžke uspal aj nadopovaného Raya Charlesa. Pekná pamiatka veľkému hudobníkovi (v ktorej si nájdete i paralely s vlastným životom), no k veľkému filmovému zážitku má ďaleko. (09.02.2005)

90%. Film, který mi na dlouho utkvěl v hlavě. Vždycky jsem myslel, že slepí lidé jsou díky poznamenání svým postižením pokorní, mírní lidé, kterří se radují z každé maličkosti. Ray Charles je podle tohoto filmu notorický děvkař, feťák, sobec posedlý penězi a taky hudební genius:) Nevím jaký byl doopravdy, ale tenhle film mu zrovna reklamu dvakrát nedělá, možná proto mě tolik zaujal. Možná taky proto, že Foxx je naprosto přesný a režisér Ďáblova advokáta těžko odvede špatnou práci, Hackford nám nevnucuje svůj názor, jen nám ukazuje jaký charles byl, je na nás abychom si vybrali, jestli to byl takový parchant, kterému nelze odpustit, nebo to byl prostě obdivuhodný génius a géniové holt mají své vrtochy. To je po těch všech oslavných životopisech docela vítaná změna. (13.08.2005)

Ray Charles - černý brejle - klavír - Georgia. Asi takové jsem měla asociace a dál už nic. Než jsem viděla tenhle film, který mi mnohé osvětlil a jsem za to ráda. Někomu stačí jako výmluva, proč to či ono nejde, cokoli. Pro Raye nebyla slepota překážkou k ničemu. Chtěl dělat hudbu, tak jí dělal, chtěl mít ženy, tak je měl, chtěl brát drogy, tak je bral. Nelitoval se, nechtěl ohledy, svoji slepotu jako další hendikep v řadě za chudobou a barvou pleti nestavěl jako důvod k soucitu, byl hrdost sama a uměl být i pěknej prevít, hlavně byl ale muzikant tělem i duší. Životopisy bývají suché, často až poučné, z lidí dělávají nositele všech ctnostní, ale tenhle tak nepůsobil, alespoň na mě ne a kromě toho se mi vždy moc líbil kontext hudebních vsuvek, "odskoky" do dětství ve snaze najít souvislost s přítomnými fobiemi rovněž. A taky Jamie Foxx !!! (03.01.2006)