Přízraky v Benátkách

Branaghův Hercule Poirot potřetí, tentokrát bez hvězd zato s hororovou atmosférou. Ze současné trojice jednoznačně nejkomornější, z větší části odehrávající se v jediném domě, kde straší a nebo je vše jinak. Ne tak skvělé jako Orient expres ale usedlejší a svižnější než Smrt na Nilu. I přes ne úplně uspokojující rozuzlení, stále skvělá detektivní i režijní práce a v dnešní době taková menší filmová anomálie. (18.09.2023)

Začátek táhlej, ale pak se to celkem rozjede. (03.11.2023)

Vydřená adaptace, ve které se projevují mistrovský Brannaghův divadelní cit, osobní invence, kreativita, skvěle navlečeno, rafinovaně přeloženo do Benátek, kvalitně hororově postrašeno, pěkné! Já jsem fanda těchto Kennethovo Poirotů, myslím, že mu tahle parketa výborně sedla, nejedná se o veledíla, ale řekla bych, že publikum to baví a že se k jeho sérii bude rádo vracet i opakovaně. Pochvala za Hilduru, ta je vždy stoprocentní. Komorní Přízraky mají šmrnc. (27.11.2023)

Branagh tentokrát sáhl po méně známém detektivním příběhu a vydal se do poválečných Benátek v období Halloweenu: na první pohled tedy slibná konstelace. Prostředí starého, "prokletého" domu a všudypřítomný dětský hlas "ze záhrobí" dodávaly filmu lehký hororový nádech, jenž dopomáhal budovat tíživou, možná až paranoidní atmosféru příběhu, plného pověr, duchů a osobních traumat. Přesto jsem měl při projekci pocit, že mi na filmu něco nesedí: ať už šlo o obsazení Tiny Fey, inscenaci některých scén čistě na efekt, či vcelku zbrklé odhalení pachatele a jeho následné potrestání. Vzhledem k námětu a ohlasům jsem měl vůči snímku přehnaně vysoká očekávání, která však nebyla uspokojivě naplněna. Lhal bych ale, pokud bych řekl, že jsem se v kině nebavil. Jednou se možná do Benátek vrátím a svůj názor přehodnotím. (20.09.2023)

Tretie Branaghove predstavenie Agathy Christie nie je opulentné ako predchádzajúce, ale aj s komornosťou príbehu sa dobre popasoval. Potešil menej známy príbeh, dôraz bol kladený na scénografiu a temné prostredie benátskeho starého domu. (09.11.2023)

Po Smrti na Nilu a Orient Expressu přichází Benátky a k mému údivu mě bavily ze všech dílů nejméně, a to i přes poměrně kladné recenze jiných uživatelů. Zkrátka mixnutí hororu a detektivky Hercula Poirota nejde dokupy a kde jiné díly sázely na ladné vyprávění alibi, skládání dílků do sebe a závěrečnou syntézu všech zpozorovaných informací do finálního odhalení, tak zde se film snaží být až příliš hororem, lekat diváka a předhazovat mu vyvolávání duchů, ale jaksi zapomněl na onu detektivní část. Po asi hodinovém úvodu, ve kterém se nás tvůrci snaží “ububat” k smrti pak teda nějak přijdou výslechy a ani se člověk nenaděje a už jsme v závěru, kde si Hercule nějak vycucá z prstu celou verzi příběhu, kterou jsem teda vůbec nepochytil, a už jsme v závěrečných titulcích. Uspěchané, nedobře žánrově namíchané a úplně něco jiného, než bych od tohoto typu filmu čekal - vlastně celkem zklamání. V porovnání s Orientem zaostává ceĺá detektivní část a v porovnání s Nilem se zase film vůbec nechytá ve zvolených lokacích a dechberoucích záběrech pouště. (15.09.2023)

Je to trochu lekací, trochu hororové, kamera v úzkých úhlech snímá zblízka, aby vyvolala klaustrofobní dojem lidí bloudících v jednom rozpadajícím se domě uprostřed vod. Ale nějak z toho nemám správný poirotovský pocit. Snad proto, že se některé postavy chovají proti svému literárnímu předobrazu, včetně Hercula. Vážně věříte tomu, že by si dobrovolně namočil svůj pěstěný knír? Je to historka značně překombinovaná, což by tolik nevadilo, kdyby tam nebyly právě ty odchylky, kvůli kterým jsem měla pocit, že nejsem na návštěvě u Poirota, ale u nějakého jeho oddaného napodobitele. K PROSTŘEDÍ KINA: Nečekaným bonusem bylo, že jsem představení viděla s pár ostatními návštěvníky v budově starého kina ve zšeřelém parku. Přidalo to filmu na atmosféře. (05.10.2023)

Jednota místa, času a děje, velmi dobrá výprava a kamera, a ani ty strašidelné scény (zde v podstatě ve druhém plánu, neb nejde primárně o horo) nebyly od věci, docela mě bavilo, jak byly natočené. Jen se to jisté chvíle táhne jako ten med (to jsem netušil, že na říznutí se je nejlepším antiseptikem právě med) a už se jen čeká na to, na koho Poirot ukáže svým neomylným prstem. Ale líbil se mi podtext o snech, plánech a o životním vyhoření a potřebě mít nějaký smysluplný cíl i ve stáří. Dal bych i slabé čtyři, ale zhruba třetina filmu mne po dost dobrém začátku vůbec netáhla. (11.11.2023)

Taková ta detektivka ze staré školy. Žádné střílení, ale uzavřený prostor a dedukce. Líbilo se mi to. Navíc mám rád Branagha. (23.12.2023)

Po dvou předchozích dílech, které sázely na opulentnost, nepovedené CGI, a často dost nevyrovnaný cating, se Branagh nečekaně uskromnil a natočil komorní (až televizní) benátskou detektivku. Jeden dům, pár postav, skvělý soundtrack Hildur Guonadóttir, a hlavně režie, která se tentokrát ze skromných prostředků snaží vytěžit hororové maximum.  Pokud by takto měl vypadat i dalších Poirotův příběh, začal bych se opatrně těšit. Mám pocit, že Brannagh se ke škodě svých fanoušků až příliš rozmělňuje v herectví, a jeho režijní kariéra je pak dost "hit and miss". Naštěstí v případě Přízraků v Benátkách je to zas jednou trefa do černého. (03.01.2024)

Branaghova revize Hercule Poirota stojí na až do absurdna vytočené pompéznosti příběhů, které jsou původně zkomprimovány doslova na prostor jednoho dopravního prostředku. Tím připomíná například velké videohry, které se snaží skrze svoji příběhovou kampaň prodat za každou cenu kvality svého enginu. Podvyživené Benátky v tomto rámci působí, jako když jste tehdy zjistili, že film The Crow má čtvrtý díl. Laciná scéna, špatní herci, co největší zdržování se v těch samých prostorech. Najednou z toho audiovizuálního lunaparku plného špičkových herců a kýčovitých výjevů máme takový usnažený LARP, který vypadá jak laciný seriál. Ten důchod nezněl jako špatný nápad. (18.12.2023)

Ten hororový vibe a komornost tomu strašně sedí a osvěžuje to, stejně tak přítomnost Michelle Yeoh a Tiny Fey. Lepší než Death on Nile, ale jednička zůstává nepřekonána. 7/10 (08.10.2023)

Vkusně natočené a vizuálně opojné dílo, které je diametrálně odlišné od předchozích dvou snímků. Snímek A Haunting in Venice režiséra Kennetha Branagha Vás na první dobrou zaujme svou kamerou a zejména uzavřeným prostorem starého domu v Benátkách, což skýtá zajímavé psychologické, takřka hororové hrátky. Do tohoto je pak naroubován vtahující detektivní příběh, jehož rozuzlení je, stejně jako v předešlých počinech, sice jasné poměrně záhy, nicméně i tak jsem si pátrání věhlasného detektiva královsky užíval. Tvůrci zde totiž se všemi postavami rozehrávají promyšlenou hru na pověstnou kočku a myš, pročež možná právě proto jsem měl z celého projektu velmi dobrý výsledný dojem. Samostatnou kapitolou je pak plejáda známých hereckých jmen, která sice nejsou tak zvučná jako v předchozích dvou snímcích, avšak i tak si jejich uvěřitelné herecké polohy jaksepatří užijete. Co tedy dodat na závěr? A Haunting in Venice je vydařenou demonstrací toho, že Kenneth Branagh má stále ještě hodně neprobádaných uliček, kam lze tuto ikonickou postavou posouvat. Doufám tedy, že se slovutný detektiv pod jeho režisérskou, potažmo i hereckou taktovkou ještě alespoň jednou vrátí. Skvělá práce! (Disney+) „Scary stories make real life a little less scary.“ (31.10.2023)

Byl jsem skeptický a nakvašeně předpojatý, protože od Branagha jsem viděl už dvě popkulturně a multirasově zprzněné mé oblíbené Agáty (Nil a Orient Express), nazval toho pána v komentářích tuším prasopsem, dobytkem či čubčím synem, jízlivě se vysmál jeho trapné kreaci Poirota a hodil ony dva sračkofilmy po použití ihned do koše. Ale teď jsem spokojený, protože tuhle knižní předlohu jsem neznal a nemohu tedy posoudit míru jejího případného Branaghova zprasení. Takže jsem si po čase zase dobře užil nějaký Agátin klasický detektivní příběh s úzkým okruhem podezřelých z vraždy, s několika dalšími vraždami v průběhu vyšetřování, se stále prudce charmantní Michelle, s nádhernými kulisami italských Benátek (ach, ten závěrečný dronový záběr!) a s příjemným nádechem mysteriózna. A neprozradím snad příliš když prozradím, že pachatel/pachatelka je opět ta nejméně pravděpodobná osoba, jak už je u lady Mallowanové obvyklé. (03.11.2023)

Po tomto by mohol Branagh presedlať na inú detektívnu legendu... a natočiť Psa baskervillského! (03.12.2023)

"Tonight. We are all afraid." Potřetí se vrací Branagh do svojí oblíbené role Poirota. Tentokrát si vzal na paškál méně profláklou povídku z pera Agathy Christie. Jsem rád, že od začátku to působí neuvěřitelně atmosféricky. Hercule odpočívá v Benátkách a užívá si zasloužený důchod. Dokud ho ovšem nenavštíví stará známá s případem, který musí vzbudit jeho pozornost. Jedná se totiž o duchařský případ. Koho by to nechalo chladným že? Noc, bouřka, několik postav a nikdo neříká pravdu. Tentokrát to vypadá, že i na nejmoudřejšího detektiva toho bude příliš. Za mě osobně to je z celé série nejpovedenější snímek. Orient Express byl hvězdně obsazený, ale byl natočený s přílišnou inspirací moderním Sherlockem. Smrt na Nilu mělo mě bližší herecké obsazení a krom digitálního Egypta mě dokázal zaujmout více. Benátky však skvěle míchají detektivní zápletku a hororovou atmosféru. Sice bych klidně víc tlačil na ten horor, ale chápu že tohle není ten záměr a ani vhodné pro cílovku. Klidně prosím ještě jedno dvě pokračování. Poirot i látka to snadno snese a je vidět, že Branagha to baví. (77 %) (29.10.2023)

Třetí spojení Branagha s Poirotem dopadlo znovu dobře, ale upřímně řečeno za pár dní mi všechny díly začnou pomalu splývat. Film se tentokrát může pochlubit temnější atmosférou, trochou mysteriózna s jedním solidním duchařským momentem a púodmanivým benátským prostředím. Problém je, že pokud máte nakoukáno, tak máte tak v půlce filmu o vrahovi jasno a vlastně jen čekáte, jak to na konci Poirot pospojuje. a i když v tomto případě nemám se zabijákovou motivací problém, celková konstrukce mi přišla trochu vachrlatá. Co se castingu týče, tak ten vyšel i tentokrát, ale když to srovnám s předšlými dvěma díly, je to přeci jen o něco slabší a třeba Dornan mě tady vyloženě štval. Není to zlé, ale ale ze všech tří dosavadních filmů je tenhle nejslabší. Alespoň podle mě. 70% (03.12.2023)

"Každý vrah je něčí starý známý.." (24.11.2023)

Přiznám se, že Orient expres mě příliš nepřesvědčil, ale Smrt na Nilu jsem Branaghovi sežral i s navijákem. Chytrou práci s příběhem a návratnými motivy nezastínila ani spousta pastelového digitálního bordelu. U Přízraků v Benátkách byl Branagh uměřenější a spolehl se na tradičnější obrazové prostředky, které samy o sobě mohou chytřejšímu divákovi neznalému předlohy sloužit jako vodítko k vyřešení případu a které zároveň osvědčily svou účinnost na starších duchařských příbězích: podhledy, nadhledy, close upy, vychýlení rámu a rybí oka. Zkrátka všechny ty věci, které deformují prostor a budují tak strach, nejistotu, pocit vykloubenosti reality. A všechno to se do Christiina mixu gotického románu a detektivky perfektně hodí. Tu pátou hvězdu nedám snad jen proto, že je tohle drama příliš komorní, abych se k němu měl chuť vracet, a taky proto, že v samotném finále už to režisérovi s nadpřirozenem až příliš ujelo. Je jedno, zda jde o svět Sherlocka Holmese v Psovi baskervillském nebo o svět slavného kníratého Frantíka, ale existuje nezpochybnitelná jistota, které by se všichni adaptátoři měli v těchto fikčních světech držet: je v pořádku znejistit nejslavnější vyznavače racionality v samotném jádru jejich přesvědčení, ale na konci příběhu musí následovat obnovení racionálního řádu; nezpochybnitelné poznání, že svět je postavený na zákonitostech, které lze logicky dokázat. Přesto všechno: klobouk dolů, monsignore Poirot. (03.11.2023)

Příjemně strašidelná atmosféra ve starém benátském paláci, napínavé vyšetřování vražd, herecký ansámbl nemá chybu, velice sympatické osazenstvo, tak tohle Branaghovo vyprávění se mi líbilo, sedlo mi to... (17.11.2023)