Pan Smith přichází

Takové filmy se už, přátelé, netočí. Proč? Protože už holt nejsou takoví režiséři jako Capra. Archetypální souboj idealisty se světem, plným kompromisů a cynismu je tady doveden do naprosté dokonalosti právě díky jeho nezaměnitelnému režisérskému citu. Krásně vygradovaný film, který ve vás zanechá hlubokou úctu k lidem, kteří se jako Jeff Smith, kteří bojují za ztracenou věc do konce svých sil... A to právě proto, že se jedná o ztracenou věc. Milé herecké výkony, přičemž Jimmy sám je sice nejviditelnější, ale vynikající Jean Arthurová ("Dizi thinks I love you. P.S.: He is right!") se vedle něj rozhodně neztratí, což platí i o několika dalších, sympatických výkonech , např. president Senátu. Klasický Hollywood at its best. (11.04.2007)

Tento svet je neuveriteľne nespravodlivý a tento tvrdý a krutý film je toho najčistejším dôkazom. O tom všetkom sa presvedčil aj pán Smith a práve on dosiahol, že jeho postava, ktorá vyzerala byť ako z iného sveta je v skutočnosti len stelesnením poctivosti. Čo v skorumpovanej politike je neznámy pojem. Šialene nadčasový film !!! 4,5 -5. (11.11.2013)

Spočiatku zdanlivo propaganda, ale v skutočnosti naopak značná a otvorená kritika systému. A aj "demokracie", režimu ktorý nebude asi nikdy existovať bez úvodzoviek. To len pre uvedenie na pravú mieru (ujo Cival). A geniálne výkony hlavne Capra a Stewart, ale aj Jean Arthur bola očarujúca. Je obdivuhodné aké farbisté postavy sa dali vytvoriť v čb filmoch... "When I came here, my eyes were big blue question marks. Now, they are big green dollar marks." (18.04.2013)

Som nepríjemne prekvapený a trochu aj znepokojený. Ten pocit, že sa pozerám na škodlivý film ma prenasledoval pri Forest Gumpovi a osobitne pri Sellersovom Bol som pri tom sa zopakoval aj u tohto známeho a dobre hodnoteného Caprovho filmu. Predpokladal som, že uvidím niečo príjemné ako jeho film Stalo sa jednej noci a stal sa takmer opak. Naivný, čiernobiely, rozprávkový film o prosťáčikovi, ktorý dobyl senát nemal byť premietaný mimo USA, pretože iba tam sú schopní stráviť toľko falošnosti a pokrytectva. Jamesovi Stewartovi vďačím za trojhviezdičkové hodnotenie. (21.10.2021)

Je fascinující, že zatímco nad výpotky socialistické kultury nebo díly fašistické propagandy se znechuceně zvrací, v případě Pana Smithe, který je ideologicky podobně obtěžkán, se vyzývá k chápavému přivírání očí. Nechápejte mě špatně: Vím, že doba se mění, stejně tak i způsob, jakým se pojmenovávají její ideály. Ale když prosťáček Smith dorazí do Washingtonu a jako naprostý retard nastoupí do autobusu, aby v následné "podkožní" montážní sekvenci nacpal do diváků všechny tvárnice tvořící americký demokratický chrám, zužují se mi možnosti k tomu, abych měl Pana Smithe rád. Samozřejmě že James Stewart nabil i šablonovitou figuru neobyčejnou impulzivností a z Caprovy režie můžete vášňivou víru v látku odečíst už dávno před strhujícím proslovem v Senátu. Nepřijde mi ale košer úplně odhlédnout od toho, co nám pan Smith říká (a jak), a bez rozmyslu převzít americký patník a počůrat jej na stejným místě jako generace tamějších diváků. (21.05.2007)