I'm Not There
I'm Not There
I'm Not There
I'm Not There
Partička B. D.
I'm Not There
I'm Not There
I'm Not There
Režie:
Todd HaynesKamera:
Edward LachmanHrají:
Christian Bale, Cate Blanchett, Marcus Carl Franklin, Richard Gere, Heath Ledger, Ben Whishaw, Charlotte Gainsbourg, Julianne Moore, Bruce Greenwood (více)Obsahy(2)
Imaginativní balada o jednom životě, ale řadě osudů a tváří ikonického zpěváka... Je vůbec možné, aby tradiční lineární vyprávěcí struktura a klasický formát životopisu dokázaly vypovědět o všech aspektech jednoho života a všech tvářích jedné velké osobnosti? Záporná odpověď na tuto otázku dovedla režiséra a scenáristu Todda Haynese k ojedinělému konceptu, jímž podal impresi klíčových desetiletí z života ikonického zpěváka Boba Dylana. Životní příběh je zde rozbit na malé střípky, z nich dohromady vyvstává barvitá mozaika. Jednotlivé podoby ústřední postavy, jež se odlišují pohledem na svět, definicí sama sebe i společenskou maskou ukazovanou navenek, ztvárnily herecké osobnosti odlišného věku, pohlaví, rasy i národnosti. Do kůže Boba Dylana tak současně vklouzává uznávaný mladý britský herec Ben Whishaw, charakterní hollywoodští představitelé Heath Ledger, Christian Bale a Richard Gere, ale také čtrnáctiletý broadwayský zpěvák Marcus Carl Franklin i herecky všestranná Cate Blanchettová, která za svůj výkon získala Zlatý glóbus a byla nominována na Oscara. Scénář navíc nakládá s fakty zpěvákova života maximálně volně a mísí je s fantazií, surreálními prvky a impresemi opírajícími se o jeho písně. Výsledný snímek, jenž se opírá o citát Arthura Rimbauda „Já je někdo jiný“, zrcadlí marnou touhu Dylanových fanoušků svůj idol uchopit a cele pojmout. Fenomenální herecký ansámbl, který vedle uvedených jmen doplňuje ještě Charlotte Gainsbourgová, dcera Serge Gainsbourga a Jane Birkinové, a Bruce Greenwood, byl spolu s režisérem ověnčen Cenou Roberta Altmana. (Česká televize)
(více)Recenze (273)
Moc pěkně vymyšlené ... jako bychom byli u vyvolávání fotky, jedna každá barva ve své vlastní lázni a dohromady .... dohromady se to asi nebude líbit těm, kdo Dylana nikdy nechtěli poznat nebo ho nemají rádi. Já s ním sice doma taky vytapetováno nemám, ale na jeho pohled na svět, formulace a móresy dost slyším. Jen bych doporučila jako předkrm Scorseseho dokument (spoustu věcí mi docvaklo dík němu) a komu by to nestačilo, tak ještě zákusek na doznění - Ashbyho Cestu ke slávě o Bobově idolu Woodym Guthrie. PS. asi po sté - Cate Blanchett si na hraní nehraje ! ()
Oscar 1 nominace: Herečka VR - Cate Blanchett . . . . . . . . Zlatý Lev - výběr ()
Divácky chvílemi trochu nepřívětivé, bez pevné vypravěčské kostry, ale i tak mě to bavilo. Kdybych měl Haynesův film k něčemu připodobnit, napadají mě dvě slova – „pocitové puzzle“, jehož hlavním plusem je téměř permanentní Dylanova hudba v pozadí, resuscitace atmosféry doby beatnické generace a neskutečná Cate Blanchett, která dokonale odkoukala Dylanovy tiky, pohybové móresy i to držení cigarety :o) Naopak od absolutního hodnocení sráží tenhle film zbytečný Richard Gere (i když chápu, „co tím chtěl básník říci“) a až přehnaně dlouhá stopáž.__PS: Moc se mi líbil Ben Whishaw se svým nejistým, rozpačitým, klukovským výrazem, tak typickým pro mladého Dylana :o) ()
Dvou a čtvrt hodinový trip přetavený v generační monument. A Allen Ginsberg v sajdkáře. Beat it! ()
Experimentální dlouhometrážní alegorický životopis Boba Dylana. Jak si to užijete, záleží právě na vašem vztahu k tomuto podivuhodnému pánovi. Pokud ho podobně jako já skoro vůbec neznáte a je vám tak nějak volný, můžete tak leda obdivovat herecké výkony, z nichž nejvýš hodnotím Cate Blanchett. Ta ženská prostě zahraje kohokoliv - a po tomhle víme, že je jí jedno, jestli to je ženská nebo chlap. Neskutečné. Ale abych si mohl film užít, potřeboval bych ještě něco víc, a pro to nenastala vhodná konstelace. Právě díky tomu prolínání příběhů jednotlivých Bobů Dylanů, o nichž jsem nic nevěděl, se s blížícím se koncem filmu stupňovalo moje divácké nepohodlí, 135 minut přece jen není málo. Z respektu můžu dát 70%, ale víc opravdu ne. A dívat znova se překvapivě nebudu. ()
Tak nějak jsem na tenhle film byl zvědavej už jenom z toho důvodu, že Bob Dylan měl zvláštní život a ztvárnit ho na plátně bylo takřka samozřejmostí, jenže to by se toho nesměli chytnout tvůrcí tohodle paskvilu, který dost možná originální je, ale já jsem mu vůbec nerozumněl a ani jsem nechtěl, přišlo mi to celý nesmyslný od začátku do konce. Každý herec by měl ztvárnit část hudebníkova života, přičemž se tam objeví jako Bob Dylan i Cate Blanchett. Nevím proč je to napadlo, ale narozdíl od odborníků, já jako obyčejný člověk nad takovýmhle filmem nemám pochopení. ()
║Rozpočet $20miliónov║Tržby USA $4,017,609║Tržby Celosvetovo $11,523,779▐ Tržby za predaj DVD v USA $5,970,173 //počet predaných kusov 282,448║ Veru režisér Todd Haynes ponúka dosť ťažkú filmovú skladbu na to aby si divák mohol užiť tento jeho umelecky podaný dej. Kdež to také vizuálne poňatie a pesničkový doprovod je omnoho viac lahodiaci prvok, taktiež treba spomenúť aj herecké výkony, kde z celého pléna známych mien hlavne vyčnievajú Christian Bale a Cate Blanchett. /60%/ ()
Všeho moc škodí a hodně Dylana škodí dvojnásob. Todd Haynes si pro svůj velký experiment vybral velkého zpěváka, který je pro mě jen ikonou doby a po hudební stránce ho nijak neobdivuji. Jeho komplikovanou až chameleonskou osobnost se Haynes pokusil zajímavě zpracovat jako 6 příběhů různých zpěváků, každý s jiným jménem, každý vypadá jinak, chová se jinak, je jiný, a všichni dohromady jsou Bob Dylan. Netradiční nápad může v prvních okamžicích upoutat, ale následuje smutný pád, v kterém Haynes dovádí do extrémů svou vizi a ta pro diváka zůstává pouze "něčím odlišným". Pro mě to není jednoduchý film a bohužel byl především extrémně nudným, kdy jsem si nedokázal k ani jedné a vlastně k Bobu Dylanovi vůbec vytvořit jakýkoliv vztah, který by mě k filmu poutal či vázal. Naopak, jsem byl skoro až znechucen neustálým střídáním a přeskakováním, které ve výsledku pro mě neznamenalo nic, stejně jako celý film. Příjemně a textem zajímavé písně, které jsou další faktor dotvářející Boba Dylana mě jen utvrzují v skoro až geniálním nápadu Todda Haynese, který bohužel umřel na provedením a neschopnosti tvůrce najít rozumnou hranici snesitelnosti pro diváka. Pro mnoho kritiků tento film bude darem z nebes, protože je jednoduché Haynesův pokus označit za úžasný, geniální a okouzlující, ale pro obyčejného diváka je podle mě příliš hutný a pro neznalé osobnosti Dylana velmi matoucí a chaotický. ()
Scénář: Todd Haynes, Oren Moverman .. Jediné opravdu přirozené věci jsou sny. A ty příroda nemůže rozložit. ___ Boží, boží. Boží je Cate Blanchett v dosti tvrdém biografickém oříšku, který nejspíš každý nerozlouskne, ale věřte že v jádru se skrývá rozhodně originálně pojatý portrét hudební osobnosti amerického folku. Především Blanchett, ale i Bale táhnou snímek vší svojí grandiózní hereckou silou, opomenoutí si však nezaslouží ani Marcus Carl Franclin, který je jako zpívající černý chlapec excelentní. Jenže, nejen žánrové roztříštění, ale celková nesourodost vyprávění je největším nepřítelem a pokud nejste vyloženě fanda do Bob Dylan, asi právě tohle bude, společně s přílišnou délkou (linie s Richard Gere je nejméně snesitelná ba nadbytečná), největším nepřítelem vysokého diváckého prožitku. A to i přes fakt, že obsažené písničky má Bob Dylan skutečně skvělé. 70%. ()
Vynikajúce. Poetické. Originálne. Skvelé herecké vykony. Ale pozor, nepoberie to kazdy. ()
Nemám ho ráda. ()
Bob Dylan je bezesporu zajimava "osobnost", ktera laka filmare uz peknou radku let, at uz co se tyce jeho ucinkovani ve filmech, z nichz nejznamejsi je asi vedlejsi role v Peckinpahove Pattu Garretovi a Billy Kidovi, pro nejz slozil i legendarni hudbu, ci tvurci chteji nahlednout do jeho soukromi a on je necha a poskytne jim dokonce neuveritelne mnozstvi video-materialu (Scorseseho No Direction Home), nebo naopak ne (zaloba pro tvurce Warholky, v niz je neprimo obvinen ze smrti jedne z postav). "Muze byt ale "osobnosti" nekdo - clovek, ktery vlastne nema poradne ani vlastni identitu, chybi mu vnitrni integrita?", taze se tvurce Sametove extaze Todd Haynes, ktery to (opet) prehnal se stopazi. Nejzajimavejsim pak na I'm Not There neni, ze Dylana hraje 6 ruznych postav, ale to, jak je tahle bezpochyby originalni biografie, vyhybajici se umne vsem schematum typickym pro biografie slavnych lidi poslednich let, vypravena. Paradokumentarni zpusob umoznuje uzivat archivni zaznamy, nechat promlouvat hvezdy ve vedlejsich cameo rolich a menit zanry, vystizne preklenovat dobu a z nekterych scen udelat videoklipy... ovsem kvalita a atraktivnost vyse zmineneoh zavisi na hereckych vykonech, kdy dle ocekavani exceluje Cate Blanechettova, jez se nejvic paradoxne podoba Dylanovi, a Christian Bale maximalne prekvapi svym zpevem a Heath Ledger vybalancovanim polohy herce ve filmech a nedobreho manzela, obsazeni Richarda Gerea jakozto westernove postavy je pote spatny castingovy tah, ktery se mu povedlo ustat s prekvapivou gracii. Jenze film vypravejici o osobnosti bez identity a integrity postrada i tu vlastni a stava se tak do jiste miry nesoudrznym. ()
Tenhle film uviz na puli cesty. Na jednu stranu ma fakt paradni vizualni stranku, spoustu super napadu a uspesne se vyhyba tradicni strukture zivotopisnejch filmu - cesta na vrchol, drogy, navrat. Problem je, ze jak je originalne natocenej, tak je nesrozumitelnej. Mozna velkejm fanouskum Boba Dylana budou ty sceny, ktery asi meli bejt z jeho zivota, davat smysl, ale ja se ve filmu dost casto ztracel a kdyz uz jsme se zacal orientovat, tak strih na jinou postavu. Navic ty nejlepsi postavy ani nejsou poradne vyuzity. Mluvim hlavne o Baleovi a Gereovi. Jinak Whishaw tu je naprosto zbytecnej, Blanchet je zajimava a Ledger jakozto takovej pohodar je fajn. Ale krome dobrejch hercu a slusnejch pisnicek jsem se fakt moc nechytal, bylo to zbytecne dlouhy a casto nudny. ()
Genialní. Na konci sem neměl slov. Rozložení Dylanova charakteru pro jistotu rovnou do několika postav je jeden z nejlepších filmařských nápadů vůbec. Pokud milujete Dylana, z I'M NOT THERE se zblázníte. ()
Nahoďme metafyzický kabátec, ne? ()
První polovina je prvotřídní filmařina, v té druhé se ale začnou kupit motivy a témata, jejichž smysl mi z důvodu nedostatečné znalosti Dylana poněkud unikají. Vizuálně ovšem skvělé a k tomu překrásná hudba (která je díky Petru Kalandrovi sice malou, ale nedílnou součástí mého dětství) ()
Naprostá blbost a nuda. Sice se to snaží tvářit jako něco geniálního, možná to i je geniální, ale je to díky tomu tak hrozná nuda, že sem myslel, že to ani nedokoukám. Čim víc mě to nudilo, tím víc sem nedával pozor a čim víc sem nedával pozor, tim víc mě to nudilo. Ale tak nakonec sem to dokoukal a posledních 20 minut sem se dokonce dostal i do děje, ale i tak trošku moc debilních fylozofických keců, krom toho Boba Dylena moc neznám, jen tak mě trochu volízlo jeho jméno a jeho hudbu už vůbec nemusim, u těch písniček sem se chytal fakt hodně ztuha. ()
V haynesovském období jsem byla z filmu nadšená, ale dylanovské pomatení dává mé přízni pěkně na frak. Pořád platí, že oceňuji ten koncept, že ta scéna s Bítlsáčky je k popukání a že nikdo asi nemůže představovat Dylana lépe než Cate Blanchett, ale mám dojem, že za těch sedm let od prvního shlédnutí se z filmu vypařila všechna šťáva. Dnes mi to přijde bez energie a nedotažené. Film s takovouhle premisou by měl mít minimálně čtyři hodiny, protože tak, jak je teď, má v sobě spoustu náznaků, ale žádné opravdové uspokojení. Pokud zná někdo Dylanův životopis zpaměti a ještě k tomu je scenárista, tak musí nutně trpět při pohledu na tu prázdnotu (mluvím o sobě ve třetí osobě). Také si pohrávám s myšlenkou, že když se dá vedle sebe několik Dylanových písní z různých období (a ještě k tomu v provedení různých interpretů), tak vzniká nemožnost vytvořit fungující hudební atmosféru. Soudtrack Sametové extáze byl skvělý, protože jednotlivé písně pocházely ze všech možných zdrojů, ale vnitřním naladěním byly stejné, vyprávěly příběh vzedmutí a pádu jedné dekadence. Tady pocházejí písně od jednoho autora, ale protože nevyprávějí jednotný příběh a i hudebně se velmi liší, vytváří mi to v hlavě spíš nepříjemný hluk než nějaký bohulibější souzvuk. ()
Bohužel, na film jsem šla ve Varech ve 23:59, takže jej budu moci lépe hodnotit až po dalším zhlédnutí :o) // Po druhém zhlédnutí stále 3*... Je to zajímavá studie života jednoho významného hudebníka, ale těžko se jí dostává pod slupku. K jádru - kdo vlastně je Bob Dylan - komplikovaná osobnost, zdroj inspirace mnoha zpěváků a kapel, hudební ikona... - jsem se v "jeho" Šesti tvářích nějak neprokousala. Jestliže je chyba čistě na mojí straně, o to větší škoda. Mám ovšem ten dojem, že bude chybka i jinde. Jinak ale nelze mít nejmenší nic proti V Y N I K A J Í C Í Cate Blanchett !!! Ještě teď mi tak zcela nedochází, že nejlepší alter ego mužské postavy ztvárnila žena :-)) ()
Související novinky
Nej filmy roku 2008
Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (více)
Bob Dylan patří mezi nejslavnější hudebníky světa o kterém se dá říct, že bylo velmi těžké víceméně v rychlosti vysvětlit jeho veřejnou image a hudební styl, protože jich Dylan dodnes vystřídal několik a už proto bylo jasné, že pokud se Bob Dylan dočká filmové biografie tak bude před tím daným filmařem hodně zásadní oříšek. A tím scenáristou a režisérem, který se rozhodl příběh Boba Dylana odvyprávět se rozhodl být Todd Haynes. Beze mně: Šest tváří Boba Dylana ovšem není životopisem v tom pravém slova smyslu. Film obsahuje Dylanovu hudbu a víceméně zásadní momenty Dylanova života, které jsou zde trošku upraveny k obrazu svému, Todd Haynes zde ale pracuje s faktem, že není Dylanovy kariéry černobílý a v každém odvětví jeho ranného života a kariéry je ztvárňován Bob Dylan různými šesti herci a krom Christiana Balea, Heatha Ledgera či Richarda Gerea dokonce také Cate Blanchett! Už tento fakt dělá z Šesti tváří Boba Dylana něco velmi neobvyklého a po lineární stránce dosud dost možná dříve neviděný filmový zážitek, který se ale naštěstí Toddu Haynesovi nerozpadl pod rukami a servíruje jeden nejzvláštnějších a zároveň nejlepších hudebních biopiců všech dob. Je jedno zda zrovna trávíte čas s Bobem Dylanem jakožto básníkem Arthurem Rimbaudem, Bobem Dylanem jakožto pastorem Jackem Rollinsem nebo Bobem Dylanem jakožto psancem Billy McCartym. Je jedno zda je film zrovna černobílý nebo normálně barevný. Je jedno zda film zrovna představuje Dylanovi názory a pohledy na svět nebo se jen na pozadí obrazu poslouchají parádní písně. Je to jednoduše silný zážitek ve kterém vlastně téměř jméno Bob Dylan nezazní a přesto je zcela naprosto očividné, že pořád sleduje film, který je právě o Bobu Dylanovi. Beze mně není na první pohled divácký vděčný film a po stránce vyprávění je to díky častému přeskakování z jedné etapy Dylanova života na druhou občas vlastně tak trochu zmatečné a možná je škoda, že se každá libovolná etapa neodehraje do konce aby byla následně nahrazena další. Zároveň ale skutečně platí, že je každá z šesti možných kapitol funkční sama o sobě a i když jsou za mně některé pasáže (Bob Dylan jako Jude Quinn v podání Cate Blanchett, Bob Dylan jako Robbie Clark v podání Heatha Ledgera) záživnější a zábavnější než ty druhé (Bob Dylan jako Billy the Kid v podání Richarda Gerea) výrazně záživnější a pocitově silnější, vyloženě slaběji zpracovaná etapa Boba Dylana tu vlastně vyloženě není. Funguje to i díky faktu, že je všech šest představitelů Boba Dylana jsou naprosto parádních a výkon takové Cate Blanchett a následné porovnávání s reálným Bobem Dylanem je něco neuvěřitelného, což ale platí i třeba o Christianu Baleovi nebo Heathu Ledgerovi. Už Dylanovo mládí ztvárněné Marcusem Carlem Franklinem je naprostá castingová trefa a ještě lépe se v tomhle ohledu Beze mně chválí v tom případě pokud si o kariéře Boba Dylana a jeho různých etapách divák udělá menší rešerše. A pak už se tenhle zcela originální projekt chválí v podstatě sám. Jedna etapa zrcadlí Dylanovo bouřlivé období spojené s rozvodem, druhá zase například Dylanovu existenciální krizi, která se u něj objevila v 60. letech. V rámci Beze mně se člověk dostane do Dylanovi duše velmi výrazně a to především když se objeví Ben Whishaw, který jakožto Arthur Rimbauld zase ztělesňuje Dylanovi odpovědi, kterými reagoval při rozhovorech. Už v rámci tohoto je s Beze mně spojen strašně potencionálně zajímavý rozbor jedné tvůrčí duše, který je ve finále dost možná ještě komplexnější než se mohlo zdát. A je tak ve finále vlastně jedno jestli Boba Dylana obdivujete nebo je vám lhostejný. Zajímavý zážitek je z toho v každém ohledu. Jak to v případě experimentálních filmů bývá tak nemusí Beze mně: Šest tváří Boba Dylana vonět každému. Každému filmovému divákovi se ale naskýtá možnost vidět něco nevšedního a i proto stojí volný Dylanův biopic rozhodně za doporučení. Něco takového se totiž jen tak nevidí a i přes to, že nejsem z I´m Not There nadšený jsem minimálně okouzlen jeho formální stránkou, která má na to aby se časem z filmu stal menší zásadní filmařský milník. A potencionálně dostal nové generace k Bobu Dylanovi. Těžký úkol, už díky kouzlu tohoto filmu ale rozhodně není nemožný..... () (méně) (více)