Režie:
Lindsay AndersonScénář:
David SherwinKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Marc WilkinsonHrají:
Malcolm McDowell, Arthur Lowe, Robin Askwith, Charles Sturridge, Sean Bury, Simon Ward, Brian Pettifer, Mona Washbourne, Richard Everett, Graham Crowden (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Drama Lindsaye Andersona Kdyby je typickým produktem doby, v níž vzniklo, tedy neklidných a revolučních šedesátých let. Prakticky z každého záběru lze cítit obrovský vztek mladé generace, který může zchladit jen bourání hodnot, na nichž v té době stála britská střední třída.
Obsazení vévodí Malcolm McDowell (sígr z Kubrickova Mechanického pomeranče), který hraje Micka, studenta, který vyburcuje spolužáky k revoltě vůči zažitým zvyklostem jejich internátní školy. Tváří v tvář surovým vychovatelům a neschopným učitelům se Mick a jeho kolegové pokusí odstranit překážky, kterými jim pedagogové ztrpčují život, a také zažitou představu o nadřazenosti kolektivu nad individualitou. Pod heslem "Vyberte si, na které straně chcete stát," tak svádí marný boj mladické ideály s nelítostně válcující realitou.
Natáčení začalo jen pár dní před studentskými bouřemi v Paříži a Andersonovi se díky tomu podařilo poměrně přesně zachytit náladu mezi příslušníky mladé generace, fotkami Che Guevary a Mao Ce Tunga na stěnách pokojů počínaje a naivními přípravami na revoluci konče.
Film se stal kultovním především díky tomu, že se Andersonovi podařilo příběhu dodat surreálný nádech, za což vděčí zejména formálnímu zpracování a vynikající kameře Miroslava Ondříčka. Ve chvíli, kdy revoluční události nabírají obrátky, film se anarchisticky rozpadá do jednotlivých záběrů, neustále mění svou barevnost od sépiové po plnobarevnou, střídání reálných a fantazijních záběrů je stále rychlejší.
(oficiální text distributora)
Recenze (122)
Hmmm, tak po druhém shlédnutí ( na LFŠ ještě nebyla titulkovaná projekce ) musím jít o hvězdičku dolů. Téma a poselství filmu je evidentní a sympatické, ale Kdyby.... je svojí formou na můj vkus příliš odtažitý a chladný. Neustálé profesorské omílání tradicionalistických dogmat brzy začíná lézt krkem, bohužel stejně tak velká okázalá gesta Malcolma McDowella ( ať už ve vystupování, nebo neustálé plky o revoluci ) bez zlidšťujících okamžiků. A jedna láhev vodky na pokoji opravdu nestačí... ()
Víta nás spev študentského chóru poukazujúci na kladné hodnoty študentov. Internátna škola spočiatku budí dojem prísnosti a jemnej šikany. Krásna drzosť a boj proti pravidlám v zbytočne upätom svete poteší, aj keď samozrejme, prekročí to únosnú mieru a potom je film zaujímavý v scénach šialeného násilia, ale aj dovtedy ponúka nezabudnuteľné scény. Miroslav Ondřejíček natočil film dobre. „Markland, warm a lavatory seat for me. I’ll be ready in three minutes.“ –„Run! Run in the corridor!“ –„Thank you, Rowntree.“ „Thank you.“ –„One man can change world with a bullet in a right place.“ Jazykové okienko: bumf tutor; sweet room; rough and tumble. ()
A tohle sakra mělo znamenat co? Se svým IQ, se kterým se mohu bez problémů řadit do 2% šťastlivců si nejsem zcela jistý zda jsem tohle dílko pochopil. Pokud jsem ho však čirou náhodou pochopil správně, tak v něm nevidím zrnko geniality. Je to pouze prachsprostá příšerně zastaralá výpověď o šikaně. Nic nového. Nic zajímavého. Zkrátka film ničím nevybočující z řady, možná maximálně svoji aktuálností v době vzniku, ale věříte, že to je mi celkem jedno? A tam ty artové pokusy mě taky nějak minuly. Takže jediným zářícím světélkem filmu zůstává Malcolm McDowell. Budiž hvězdičku za něj. ()
Milé shledání po letech – poprvé to bylo někdy na sklonku osmdesátek, nejspíš ještě v neoficiálním matfyzáckém filmovém klubu, byli jsme celí paf z toho, jak může film z úplně jiné země a úplně jiné doby tak přesně rezonovat s naším životním pocitem, jak jsou ti kluci z anglického intru úplně stejně v háji jako my na pražských kolejích, povinných vojenských katedrách etc., záviděli jsme jim, že si o tom mohli aspoň natočit takovouhle svobodnou taškařici. — Střih na letošní Filmovku o tři dekády později, míň ztotožňování a víc oceňování věcí, z kterých člověk s tehdejším kulturním rozhledem ani nemohl bejt moudrej, třeba jak se reálné absurdity tradičního školního systému míchají s těmi vymyšlenými surreálnými tak dovedně, až se mezi nimi stírá hranice a ty skutečné pak působí ještě absurdněji (připomíná to nějaký šamanský kult: generace vyhastrošených divochů stále stejnými, po staletí opakovanými tanečky přivolávají déšť civlizace a vzdělanosti). — Tehdy i dnes stejně uhranut tygřím monologem Christine Noonanové: Go on. Look at me. Look at my eyes. I'll kill you. Sometimes I stand in front of the mirror and my eyes get bigger and bigger. And I'm like a tiger. I like tigers. Rrrrah! ()
Režisérova záměrná odtažitost, podtrhnuta precizní Ondříčkovou kamerou, přibližuje atmosféru anglické internátní školy, zdůrazňuje diametrální rozdíl světa studentů a dozorců a předznamenává nevyhnutelný konflikt. Film krásně vystihuje revoluční nálady mládeže roku 1968 a ač je společnost dnes trchu někde jinde, stále nám má co říct. Stále je - a troufám si říct, že i navždy bude - aktuální, zneklidňující a kontroverzní, tak jako v době svého vzniku. Nadčasová Andersonova černá satira se strhujícím symbolickým koncem je pro mě jeden z nejzásadnějších snímků a další důvod, proč mám tak rád filmové umění. ()
Galerie (88)
Photo © Paramount British Pictures
Zajímavosti (8)
- Na filmu se podílel český kameraman Miroslav Ondříček. (formelin)
- Vedení společnosti Paramount bylo filmem po jeho zhlédnutí zhnuseno, odsoudilo jej a nechtělo jej ani pustit do kin. Jejich stěžejní film Barbarella (1968) se však stal obrovským propadákem a společnost jej potřebovala nahradit jiným. Ač neochotně, vyrukovali se snímkem Kdyby.... K jejich úžasu se film dočkal velkého úspěchu u diváků i kritiků. (Nine)
- Film střídá barevný a černobílý materiál, údajně však bez jakéhokoliv významného důvodu, nýbrž proto, že rozpočet na barvu se vyčepal před dokončením filmu. (Hans.)
Reklama