Netradiční pohled na životní osudy velkého českého básníka v cyklu pěti příběhů nejen o láskách Jana Nerudy.
1. Na hřbitově roste kvítí 2. Den jsou dvě srdce lidská šťastna spolu 3. Milejší o celé milování 4. Listy důvěrné 5. Nesmějte se pavučince (oficiální text distributora)
Pro mne veliké překvapení. Výkon Vladimíra Dlouhého by se dal i do kamene tesat, Racek také nezklamal, ale hlavně mne dostaly perfektní dialogy , kdy jediná věta pronesená Dlouhým-Nerudou nepostrádala význam, či rovnou dva. Neruda byl člověk z masa a kostí, komplikovaný člověk, jeho peripetie jsou však vyprávěné velice poutavě. Vše ostaní skvěle vystihl komentář kolegy Sportovce. 90%(20.11.2011)
České 19. století zrovna nevyhledávám, spíš naopak. Přesto mě tento seriál opravdu bavil, samozřejmě díky Vladimíru Dlouhému, jehož výkon je opravdu nezapomenutelný. Skvělé dialogy, výborně vytvořené prostředí. Škoda, že Česká televize stále upřednostňuje opakování poněkud jiných seriálů, popř. pseudovtipných příběhů s Miroslavem Donutilem.(28.2.2013)
Schopnost vnímat klasiky českého devatenáctého století jako živé lidi s jejich slabšími i silnějšími stránkami a objevovat v jejich vcelku všedních životech prvky nadčasového a velkého poetikou všedního dne byla vždy vzácná. Dnes je endemitní. Kvinteptych ze života jednoho z největších Čechů, muže, který za svého života byl více ctěn jako novinář, ale sám sebe považoval za básníka, patří do této nečetné série pozitivních výjimek. Důkladná znalost dobových fakt, chválabohu nešetrná důslednost v pojetí výpravy, ale i schopnost nadhledu z tohoto volného cyklu televizních inscenací dotvářejí poutavý celek pěti sond do básníkova života. Neméně výstižně i průhled do české společnosti druhé poloviny devatenáctého století. Důvěrnost kamery pracující s velkým detailem i brilantní výkon Ilji Racka (svou suverenitou připomíná tehdy mladšího, ale neméně strhujícího Václava Vosku roku Pražského jara) jako průvodce dotvářejí neobyčejně působivé dílo nedoceňovaného dalšího velikána české režie poslední čtvrtiny dvacátého století Jaroslava Dudka. Nadčasová nadčeskost češství - tak lze asi nejvýstižněji shrnout nadčasovost vlídné nerudovské sebeironie VÁŽENÉHO DIVÁKA pro připraveného diváka všech generací. Zbývá jediné a všetečné: proč tento příběh již dávno nebyl zdigitalizován a z jakých důvodů - pokud to stačím sledovat - není alespoň opakován? O mores, o tempora!(15.2.2008)
Jedna z labutích písní kdysi tak výborné české televizní tvorby. Lidský a zasvěcený pohled na čítankového autora, od kterého vlastně málokdo četl víc než Povídky malostranské (výborné). Osobně mám sice raději Vávrův nedoceněný film Příběh lásky a cti, ale toto zase zabírá mnohem větší škálu témat i času Nerudova života. Výborní představitelé - jak Vladimír Dlouhý, tak Ilja Racek.(3.5.2016)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
dr.fish
Pro mne veliké překvapení. Výkon Vladimíra Dlouhého by se dal i do kamene tesat, Racek také nezklamal, ale hlavně mne dostaly perfektní dialogy , kdy jediná věta pronesená Dlouhým-Nerudou nepostrádala význam, či rovnou dva. Neruda byl člověk z masa a kostí, komplikovaný člověk, jeho peripetie jsou však vyprávěné velice poutavě. Vše ostaní skvěle vystihl komentář kolegy Sportovce. 90%(20.11.2011)
willow666
České 19. století zrovna nevyhledávám, spíš naopak. Přesto mě tento seriál opravdu bavil, samozřejmě díky Vladimíru Dlouhému, jehož výkon je opravdu nezapomenutelný. Skvělé dialogy, výborně vytvořené prostředí. Škoda, že Česká televize stále upřednostňuje opakování poněkud jiných seriálů, popř. pseudovtipných příběhů s Miroslavem Donutilem.(28.2.2013)
salahadin
Ale joo, promine.(15.10.2008)
sportovec
Schopnost vnímat klasiky českého devatenáctého století jako živé lidi s jejich slabšími i silnějšími stránkami a objevovat v jejich vcelku všedních životech prvky nadčasového a velkého poetikou všedního dne byla vždy vzácná. Dnes je endemitní. Kvinteptych ze života jednoho z největších Čechů, muže, který za svého života byl více ctěn jako novinář, ale sám sebe považoval za básníka, patří do této nečetné série pozitivních výjimek. Důkladná znalost dobových fakt, chválabohu nešetrná důslednost v pojetí výpravy, ale i schopnost nadhledu z tohoto volného cyklu televizních inscenací dotvářejí poutavý celek pěti sond do básníkova života. Neméně výstižně i průhled do české společnosti druhé poloviny devatenáctého století. Důvěrnost kamery pracující s velkým detailem i brilantní výkon Ilji Racka (svou suverenitou připomíná tehdy mladšího, ale neméně strhujícího Václava Vosku roku Pražského jara) jako průvodce dotvářejí neobyčejně působivé dílo nedoceňovaného dalšího velikána české režie poslední čtvrtiny dvacátého století Jaroslava Dudka. Nadčasová nadčeskost češství - tak lze asi nejvýstižněji shrnout nadčasovost vlídné nerudovské sebeironie VÁŽENÉHO DIVÁKA pro připraveného diváka všech generací. Zbývá jediné a všetečné: proč tento příběh již dávno nebyl zdigitalizován a z jakých důvodů - pokud to stačím sledovat - není alespoň opakován? O mores, o tempora!(15.2.2008)
flanker.27
Jedna z labutích písní kdysi tak výborné české televizní tvorby. Lidský a zasvěcený pohled na čítankového autora, od kterého vlastně málokdo četl víc než Povídky malostranské (výborné). Osobně mám sice raději Vávrův nedoceněný film Příběh lásky a cti, ale toto zase zabírá mnohem větší škálu témat i času Nerudova života. Výborní představitelé - jak Vladimír Dlouhý, tak Ilja Racek.(3.5.2016)