Uvnitř tančím

Vcelku smrtonosné dílo. Pěkný náhled do života tělesně postižených, které z prvu vypadalo jako pěkný a veselý vtip. Následně se to ale zvrhlo v silné sociální drama, které nabíralo obrátek a ubíralo dechu. Dobré zpracování a myšlenky...a poselství? Žít svůj vlastní život a tak jak se má...nakonec nejsme na tom tak špatně, ne? (09.05.2013)

Velmi hořké drama se skvělým smyslem pro humor. (12.09.2013)

Ono je nesmírně těžké natočit vtipnou, smutnou a zároveň objektivní výpověď o handicapovaných. Dřív nebo později začnete sklouzávat k pozitivní diskriminaci tématizované skupiny lidí, což automaticky vede k stereotypu a nudě. Uvnitř tančím je směsicí prvoplánového útoku na festivalové ceny a výrobce kapesníčků. To něco pozitivního co stojí za pozornost jsou obdivuhodné herecké výkony ústředního tria, takže po hvězdičce. (28.09.2014)

If Michael can be independent, anyone can :) (01.01.2016)

Hodně povedené drama, které vkusným humorem ukazuje život dvou vozíčkářů. Chvilkami je člověku do breku a pak se nad celou situací pousměje, výborné. (14.04.2017)

Skvělá two man show o tom, že litovat se moc nemá cenu, a i když si sami ironicky říkáte, že jste jen kryplík na vozíčku, i tak si ten život můžete docela užít. (03.09.2018)

keď si chcete poplakať (27.07.2008)

Krásnej a citlivej příběh, kterej mě pohltil od začátku do konce. Steven Robertson hraje perfektně a James McAvoy - mám ho film od filmu radši. Myslím, že není moc co dodat... (19.11.2008)

Výborný snímek o vnitřních pocitech a silnému poutu mezi dvěma vozíčkáři. Člověk může být slepý a přeci vidí, může být hluchý a přeci slyší. Tohle je silný příběh o tom, že jsou i lidé kteří jsou nehybní ale přeci uvnitř tančí. (09.03.2009)

Další z řady důkazů, že lidé jakýmkoliv způsobem postižení si dokážou život užívat opravdu plnými doušky. Nenechte se mýlit obsahem filmu - po většinu času to není žádná depresivní podívaná, naopak jsem se u toho mnohokrát nasmál, 3 příklady: nečekané rozuzlení závodu Roryho s dětmi nebo když Michael s Rorym říkají, že si zažádají o bezbariérový přístup k vodě na mostech, aby nebyli diskriminováni, když se rozhodnou ukončit svůj život a konečně způsob, jakým převezli vyhazovače na diskotéce.:-) Shrnutí: citlivě namíchaný koktejl humorných a velmi smutných scén. (16.04.2009)

Tomuto filmu jsou tu často vytýkány dvě věci. Přehnaně hraje na city a z diváka se urputně snaží vymáčknout slzu dojetí a fakt, že dosti nereálně zobrazuje život lidí na vozíku. S prvním tvrzením příliš nesouhlasím. Samozřejmě se ve filmu hraje na city, ale vzhledem k ústřednímu tématu jsem spíš čekala, že to bude daleko horší. Nestalo se, film mě citově neznásilňoval a ani v závěru se to s tou srdceryvností tolik nepřehánělo. S druhým tvrzením nelze nesouhlasit, ale to bylo právě to, co se mi na filmu líbilo. Ostatně se domnívám, že kdyby se snímek více zaměřil na reálný život postižených, citového vydírání bychom si užili o mnoho více. (05.12.2010)

už dlouho jsem se díky kriplům tak nezasmál (31.01.2011)

Milý film, který ukazuje, že mít tělesný handicap ještě neznamená ztratil chuť žít. Nejsympatičtější na filmu je, že neukazuje vozíčkáře jako lidi, které bychom měli litovat, ale dívá se na věc s mírným nadhledem a vtipem. To se zase tak často nevidí. Před čím musím smeknout, jsou herecké výkony obou hlavních hrdinů. Možná jen škoda konce, který je docela snadno předvídatelný. Jinak to pro mě bylo velice milé překvapení. (07.04.2011)

Film nadmieru útočiaci na city.Viac sa mi páčil nórsky,,Kurz negatívneho myslenia"s čiernočiernym humorom o vozíčkaroch. (21.04.2011)

Krásný film o tom, jak si užívat život za všech okolností. Herecké výkony byly opravdu exceletní. První polovinu filmu jsem si naprosto užívala. Hlášky, nebojácnost a drzost. S druhou polovinou už jsem byla na vážkách. Chyběla mi objektivnost ke stavu obou hlavních postav. Rory, který dokáže ovládat hlasivky a dva prsty na pravé ruce a Michael s mozkovou obrnou. Přeci by potřebovali odbornou péči celých 24 hodin. Ačkoliv tam byl znát ten boj Roryho, že nikoho nepotřebuje a je naprosto samostatný. A Michael, který je zvyklý na dlouholetý řád by nebyl schopen se adaptovat na svobodu. Konec byl trochu zvláštní. Když Rory onemocněl zápalem plic, zmiňovali se, že s Duchennovou nemocí je to normální a musel to dlouho tušit. Bylo nezodpovědné namlouvat Michaelovi, že může být samostatný. Ale líbilo se mi, že se pan Damien O'Donnell dotknul opomíjeného tématu. (09.06.2011)

"To je tady takhle veselo pořád nebo má někdo narozeniny?". Příběh člověka, který se svou arogancí a břitkým humorem snaží, aby po jeho smrti po něm zůstala alespoň nějaká památka.... (20.07.2011)

Trochu kýčovité, hodně sarkastické a navzdory všem snahám o uvolněnost občas dost křečovité. James McAvoy vyčnívá nad ostatními herci, ani on ale nedokáže vnést do filmu trochu skutečnosti, film působí moc uměle, prostě jim ten příběh nesnesitelného floutka a jeho dobrosrdečného kumpána, o které se stará andělsky krásná a obětavá blondýna, nežeru. Kurz negativního myšlení je mi mnohem sympatičtější. (16.09.2011)

Hezky zpracované citlivé téma, kde Steven Robertson zvládá mistrně svou roli. Chvílemi se člověk skutečně zamyslí nad smutnou bezmocí hlavních hrdinů připoutaných na vozíček. Vážnost tématu chvílemi odlehčuje James McAvoy v roli odrzlého Roryho. Za film hvězdičky čtyři, za herecké výkony přidávám i tu pátou. (08.09.2012)

Vtipné, s myšlenkou. Jo, dávám za 5! (30.10.2012)

Mě se tento film líbil moc. Příběh o dvou vozíčkářích mě bavil, ale občas jsem měl dojem, že je vše uměle vykonstruované, aby se dal film vyprávět. Oba postižení měli přesně opačné problémy, jinak by se nemohli tak skvěle doplňovat. Nemůže mluvit, druhý v pohodě, nemůže se hýbat, druhý relativně v pohodě atd. Jinak ale dobré herecké výkony a skvěle napsaný scénář. 85% (15.01.2013)