Cesta za vítězstvím

Filmy ze sportovniho prostredi jsou pro mne vzdy necim pritazlive a jeste k tomu se jedna o basket. Vyvazeny film o nejvetsim prelomu v basketbalove historii a zapojeni cernosskych hracu do hry. Zadne prehnane pouzkazovani na minulost a jak to meli cerny hraci tezke a na druhou stranu kvalitni sportovni zabery. (27.09.2006)

Trnita cesta odvazneho tymu Texas Western za vitezstvymi v severoamerickem vysokoskolskem basketu v polovine 60.let minuleho stoleti je zapricinena sestavou zahajovaci petky. Proc? Protoze jsou v ni sami afroamericane a ti se prece nemaji michat mezi "normalni lidi". A to si nekteri dovoli tvrdit, ze rasismus v USA nebyl v takove mire, jak v jinych statech sveta. Pche...70% (26.05.2007)

Na téma Basketbal (což je shodou okolností můj favorizovaný sport) bylo už natočeno několik filmů. Některé zaujaly více, některé méně, no a Cesta za vítězstvím patří někam doprostřed. Koukalo se na to docela příjemně a pro toho, kdo nezná historické výsledky NCAA za posledních 50 let to mohlo být i do samého konce dramatické. :-) Ale jak už tady naznačili jiní, do hlavní role vybraný Josh Lucas byla trefa úplně mimo koš, tenhle režisérův pokus nedolétl ani na obroučku... 70% (09.07.2011)

Film je natočen podle skutečných událostí. Docela se povedlo vybalancovat dva hlavní faktory filmu - rasismus a basketbal. Obojího je tak akorát, vzájemně se to doplňuje a film nikde nedře. Pravda, chvílema trochu nudí (ale jen mírně) a některý pasáže mě připadaly zbytečně lacině efektní. Stejně tak celej film trochu zaváněl lehkým manipulováním diváka. Což ale přesně sedí na film producenta Jerryho Bruckheimera. Jelikož jsem prošvih první asi dvě minuty filmu, tak to, že to produkoval jsem zjistil až na konci. A celkový vyznění filmu jeho stylu celkem odpovídá (natočíme to tak, aby to diváka bavilo a emoce z něj vytřískáme za každou cenu). Nakonec proč ne... (09.07.2011)

.... „ Chceš říct, že nějaký černoši budou budoucností basketballu? Dokážeš si to představit?“ A z toho jsem měla velkou obavu, bála jsem se, že film bude hlavně o rasismu, o rasismu a o rasismu. A musím konstatovat, že dramatickým okamžikům na dané téma se samozřejmě nevyhnul. Jsou tady i vypjaté situace plné patetických slov, ale naštěstí je to hlavně o touze vítězit. Normální kluci, které trenér posbíral po všemožných dvorcích a všichni tak ( včetně trenéra) dostali možnost vyhrávat a vůbec nebylo důležité, že ta šance se vyskytla kdesi ve Vidlákově v Texasu. Cesta ke slávě je podaná s jistou lehkostí, vtipem a nechybí ani skvělá hudba. Takže ve výsledku dokáže zaujmout i člověka, který si basketball ještě nikdy v TV nepustil a ani to nemá v plánu, což jsem např. já :- ). (06.08.2006)