Dobrodružství Poseidonu

Na špičku žánru, jakou je třeba Skleněné peklo, Dobrodružství Poseidonu při nejlepší vůli nedosáhne, nicméně jde o příjemnou podívanou s řadou vygradovaných scén, kvalitním hereckým obsazením a odpovídajícími hereckými výkony. Scénář staví na klasicky vystavené skupině postav, které vyplňují škatulky jednotlivých lidských typů, tedy odvážný hrdina, sebestředný mačo jako jeho protihráč, submisivní dívka, čiperný kluk se svou sestrou atd. Nechybí láska, sebeobětování, prostě tradiční nabídka filmů tohoto druhu. Film z mého pohledu sráží některé nevěrohodné momenty ve scénáři. Ona už samotná katastrofa je problematická - zemětřesení, byť o mimořádné intenzitě, na volném moři obvykle nezpůsobí žádné extrémní vlnobití, protože masy vody se mohou pohybovat na obrovské vzdálenosti a teprve při střetnutí s pobřežním pásmem vytváří mohutné tsunami o výšce třeba i několik desítek metrů. Převrácení lodě by teoreticky mohl způsobit výbuch podmořské sopky v těsné blízkosti nebo mohutná bouře, ale zaoceánský parník je přece jen velké sousto. Horší je to při líčení průchodu lodí, kdy např. požár v nevětraném sektoru ztroskotané lodi samozřejmě zamoří celý prostor jedovatými plyny. Stejně tak kovové konstrukce by se rozpálily tak, že bych si jen stěží mohl představit přesun trosečníků těmi chodbami. Výčet nelogičností by byl vlastně docela dlouhý, ale i tak je to např. díky kazateli skvěle zahranému Gene Hackmanem nadstandardní záležitost. Celkový dojem: 65 %. (05.01.2010)

Jeden z nejsilnějších filmových zážitků mého mládí.  Na velkém plátně a již tenkrát, v sedmdesátých letech, ve 4D projekci!  Totiž, v sále Sokolovny, v kině naší střediskové obce, nebylo ústřední topení a tak se diváci museli střídat v přikládání do kamen.  Poseidonu na plátně vybuchuje parní lodní kotel, když do ohniště pronikla voda. Já otvírám horní dvířka kamen, abych přiložil pár lopatek uhlí, kamna blafnou, dýchne na mě skutečný žár a čmoud mi vhání slzy do očí. 4D jak řemen :-)). K tomu dobrý příběh v klaustrofobickém katastrofickém filmu a na pár týdnů nočních můr bylo zaděláno. (03.01.2013)

Dneska se mi spousta filmů vykouří z hlavy do 24h a většina do týdne. Ale jsou filmy, které jsem viděl kdysi dávno jednou a mám je v hlavě dosud. Na "Poseidona" mě vzal táta jako prcka a já si z něho dodnes pamatoval pozoruhodnou spoustu detailů, inu takových filmů se tehdy v kinech moc nehrálo. Těšil jsem se teď na reprízu, ale popravdě tu čtvrtou dávám jen z nostalgie. Interiéry z převráceného parníku jsou sice udělány skvěle, ale kromě dvou neškodných neutrálních důchodců mi tam byly všechny hlavní postavy méně nebo spíš více nesympatické. Hysterka, šlapka, přechytralý a předčasně dospělý kluk, cholerický policajt a dva servilní lodníci, panáčkující podle vzteklého řevu übernesympatického alfa samce pastora Hackmana, který neustále štěkal rozkazy jako lampasák. Nicméně objektivně uznávám, že na svou dobu je to parádní, vizuálně pohledné drámko a taky jsem rád, že jsem konečně pochopil, že srdnatý pastor nespadl z toho kola proto, že měl párou popálené ruce (jak jsem si mylně pamatoval) ale proto, že se obětoval jako sám pán Jéžíš Kristus. Čest jeho památce, frajer chlap. (26.12.2019)

Dobrodružství Poseidonu patřilo už v dětství mezi filmy, které jsem chtěl moc vidět, jenže jsem si na něj musel počkat, až odrostu, neboť rodiče mě na něj coby relativně malé dítě nechtěli vzít do kina. Je to totiž klasika katastrofických filmů, což není zrovna žánr pro děti. 70. léta byla této kategorii filmů velmi příznivě nakloněna a tvůrci se předháněli v zajímavějších nápadech na kasovní trhák. Dobrodružství Poseidonu je zcela určitě jeden z nejzajímavějších námětů z té doby, navíc perfektně rozpracovaný a s patřičně navozenou atmosférou, díky níž občas i divák u televize zpanikaří, stejně jako někteří z lidí uvnitř lodi. Gene Hackman je (trochu překvapivě) obsazen do role pastora, ale věřte nevěřte, zvládl ji na výbornou, snad i proto, že v jeho podání pastor přece jen nemůže být obyčejným pastorem, ale tak trochu i drsňáckým hrdinou. (18.01.2003)

Tak na tuhle, podle mnohých katastrofální špičku pět ódy bohužel nemohu. Efekty jsou sice úctyhodné a příběh je originální, ovšem opět nerozumím tomu, proč musí v takovýchto filmech figurovat dítě! Tvůrce si zřejmě myslí, že film je pak nějaký způsobem emotivnější, nebo nevím. Já to však vnímám jako přebytek, který nemohu vystát. Napětí tu v některých místech upadá a můj oblíbenec Gene Hackman na mě příliš velký dojem neudělal. Buď je tento film přeceňovaný a nebo mám skutečně přitroublý vkus. 65% (02.07.2011)