Motýlek

Společně s Darabontovo Shawshankem nejlepší film z vězeňského prostředí. Nedovedu si na místě věznů představit jiné duo než Dustina Hoffmana a Stevena McQueena. Navíc Steve McQueen během filmu projde takovou fyzickou změnou, že jsem mu všechna ta léta na samotce věřil do puntíku. Režie Franklina J. Schaffnera je celkem spolehlivá, ale určitě jsem viděl lepší. Co ještě celkový pocit umocňuje je fakt, že příběh je podle skutečné události a navíc celým filmem nás provází krásná hudba. Kdo tenhle film neviděl, měl by fofrem napravit....... (09.12.2007)

Po veľmi dlhej dobe som znova videl túto útekársku klasiku. A po veľmi dlhej dobe filmu pridávam k pôvodnému hodnoteniu hviezdičku. Aj keď knižnú predlohu poznám a mám ju v knižnici, nechápem prečo ju časť komentátorov porovnáva s filmom. Veď filmový prepis knihy by mal 10 hodín a nikto by naň do kina neprišiel. Dá sa diskutovať o tom, či F.J. Schaffner vybral do svojho filmu tie správne epizódy z knihy. Ale najlepšie je porovnať tento film napr. s Veľkým útekom, v ktorom Steve McQueen tiež exceloval. A tam, kde oslavovaný Veľký útek zlyháva, Motýlik na celej čiare víťazí. Je realistickejší a uveriteľnejší (samozrejme s tým obmedzením, že samotný Charriérov príbeh je málo uveriteľný). Takže nielen o hviezdičku viac, ale ešte sa aj pohliadnem po nejakom filme z mojej Top 100, ktorý by mohol Motýlik nahradiť. (25.08.2010)

Doživotně odsouzený za vraždu a silně obrýlený padělatel peněz. Oba ve značném fyzickém a psychickém vypětí. Jak v případě postav na plátně, tak i obou herců – Hoffmana a McQueena. Vysoké teploty, vlhko, potřeba velké ztráty na váze. Navíc si oba herci prý úplně nesedli. Jeden druhému záviděl vzhled a fyzickou zdatnost, druhý prvnímu zase mimořádný herecký talent. Hoffmanova postava má tragikomický rozměr, naplněný lidskou jímavostí. McQueenův nepoddajný vězeň pak působí velmi naturalisticky. Místy tak oba nabízejí výborné momenty, jako celek je však chtě nechtě dlouhý a příběh působí těžkopádněji, než by bylo zdrávo. Jsem rád, že jsem konečně viděl, v trvalejší stopu ale moc nevěřím. (20.04.2015)

Franklin J. Schaffner viac ráz počas svojej kariéry zadaptoval bestseller niektorého slávneho spisovateľa a pohyboval sa pritom v rôznych žánrových plochách - napríklad v prípade Pierra Boulleho a jeho Planéty opíc šlo o science-fiction a zároveň alegóriu ľudskej civilizácie, vo filmovej verzii románu Robina Cooka Sfinga o odpočinkový dobrodružný thriller. Z veľkej časti autobiografický Motýlik Henriho Charrièra však už bol priveľkým sústom a potvrdil mi mierne pochybnosti ohľadom Schaffnerovej režijnej metódy. Z dnešného pohľadu konzervatívny prístup fungoval v prípade Planéty opíc, ktorá je okrem niekoľkých momentov prevažne statická, zaberá relatívne krátky časový úsek a stojí mimo hercov na dialógoch a kostýmoch (respektíve maskách). V Schaffnerových odľahčenejších filmoch zasa na seba strhávajú pozornosť rýchlo sa meniace lokality, s tým súvisiace napätie a zmeny nálad. V Motýlikovi sa však ako problematický ukázal aspekt, s ktorým Schaffner až tak často nepracoval, a to je vývoj postavy. McQueenova fyzická premena je len povrchnou zásterkou toho, že sa skutočný charakter Motýlika nijak výrazne nemení a vnútornú prázdnotu zapĺňa len hercova charizma. Desivosť výjavov krutosti dementuje častý humor a vyvoláva tak rozpačité pocity. Záver, ktorý sa snaží dojímať nás nad dvoma starnúcimi mužmi je už len naťahovaný a rozhodne som z neho nemal pocit, že by som si týmto nikdy nechcel prejsť. A to by som zrejme mal mať. Stranou formy by som nemal väčšie negatíva až na už spomínanú konzervatívnosť, prejavujúcu sa i tu - jedinou relatívne zaujímavou je scéna nočného úteku, ktorá sa aspoň trochu snaží pracovať s viacerými plánmi (a ide jej to na výbornú, preto zamrzí, že je jediná). Nízkemu hodnoteniu definitívne napomohol i záverečný predtitulkový komentár. 55% (12.05.2015)

Dechberoucí snímek o (ne)svobodě člověka a jeho mysli si z Charriérovy předlohy mazaně vyzobal možná ne nejlepší, ale rozhodně nejatraktivnější pasáže, a díky nim se stal nezapomenutelným. Už příjezd do tábora (ano, třeba scéna s gilotinou) nenechá nikoho pochybovat o tom, že Ďábelské ostrovy jsou doopravdy ďábelské, a to, co se děje následující dvě hodiny, všechno jen podtrhuje. Klaustrofobická scéna se "samotkou", o které se mi zdálo pěkných pár nocí, neúspěšné pokusy o útěk, které akorát zvyšují Motýlkovu touhu po svobodě, infarktové finále... A další a další. Film je skvělý především díky dvojce McQueen - Hoffman, tísnivé Schaffnerově režii a samozřejmě i díky příjemně melancholické hudbě Jerryho Goldsmithe. Pět hvězd a nikdy míň. (12.08.2010)