Star Trek IV: Cesta domů

Mám jisté podezření, že kdybych nastartoval svůj skútr, přidal plyn na Warp 10 a střihnul to kolem Slunce lehce zleva, tak bych neomylně přistál v 18. století a působil tam dojmem futuristického idiota. Stejně jako Kirkova posádka ve 20. století, když nezná peníze, nechápe dopravní předpisy ani kvalitu zdravotnictví a naivně se táže po aktuální poloze jaderných lodí. Je to neskutečná zábava, zejména Spock s McCoyem hláškují celý film a kdyby mi zvuky sondy lehce netrhaly uši, tak bych pro záchranu plejtváků udělal rozhodně víc, než v budoucnosti hodlám udělat. (11.02.2014)

asi jediný Star Trek film, který sem si díky cestování v čase a velrybám alespoň zhruba pamatoval a i po letech je to velmi dobrá osmdesátková zábava. Jak sem podezíral Nimoye, že režie trojky ho poté co ve Star Treku původně nechtěl pokračovat ani moc nebavila, tady ho naopak evidentně bavila velmi. Není to sice úplně typický Star Trek a jede se spíš v odlehčené rovině, ale i po skoro čtyřiceti letech od vzniku má co nabídnout...80% (02.08.2023)

Cestu domov som videl dvakrát. Na ten prvý ma skoro vôbec nezaujal. Chápete, ťažká nostalgia, zostarnutie filmu v každom jeho aspekte a dej, odohrávajúci sa netradične na zemi. Na ten druhý krát mi ale tieto spomenuté veci pripadali naopak ako jeho klady, ponoril som sa do scenára a potešila ma aj milostná vsuvka. Ak sa Star Trek neberie úplne vážne, je to asi lepšie, pretože fóry a hravý príbeh obecne nestarnú, zato triky a výprava rokov už dnes dávno minulých áno. (13.07.2012)

Tohohle dílu jsem se vyloženě bál, ale kdepak, je to velmi v pořádku. Celková debilita námětu, úkolů jednotlivých postav a chování pozemšťanů 20. století funguje. Takovým tím startrekovským způsobem. Okořeněno o příjemný, nenásilný humor ohledně cestování časem, který byl tolikrát před tím i potom opakován, ale málokdy byl využit tak vkusně. (04.06.2013)

Tento a VI. díl mě snad přesvědčily, že se Star Trek dokáže pohodlně obléknout do jakéhokoliv žánru. A opravdu netuším, jak se na tenhle počin musí tvářit trekkies, ale já se opravdu bavil. Zápletka s párkem velryb, které mohou zachránit svět tím, že si promluví s ničivou sondou, byla pitomá až za nejzazší hranici, ale posádka musela mít důvod cestovat do dvacátého století, tak zvládnu i ten pitomý. A že se to odehrává právě ve dvacátém století není žádné překvapení - cestování časem ve filmech je nejčastěji z roku vzniku do minulosti/budoucnosti, nebo odtamtud zase do roku vzniku, málokdy z budoucnosti do minulosti nebo ještě nějak bizarněji a to mě mrzí. (08.10.2010)