Mnichov

Nejintimnější zpověď filmařskýho srdce co jsem kdy viděl. Je to pár minut co dojel poslední titulek a absolutně si nevybavuju kdy mě nějakej film tak strašně vygumoval jako Mnichov. Mnichov je plný bolesti, ale i naděje. Takovou porci lidskosti a poselství k zamyšlení jsem snad ještě nikdy v žádným filmu neviděl. Steven Spielberg natočil tolik úžasných filmů za který si zaslouží uznání, ale jen jeden z nich je ohromující poctou lidskýmu právu na život, jen jeden z nich se totiž jmenuje Mnichov. Eric Bana tady zahrál na hranici geniality a ani všichni další o moc nezaostávali. Tohle z hlavy už nikdy nedostanu, ty dialogy jsou nadčasové a tak strašně trefné, třeba dialog mezi Mathieuvem a Ericem na nádraží (viz Lima ), to má v sobě větší sílu než nekonečné plkání o míru z úst všech mocipánů světa. A ten závěr v podání Erica Bany ? Nevím jestli mě někdy při tolika scénách ve filmu bylo víc do pláče než tady. Já bych si strašně moc přál, aby tenhle film neviděli jen obyčejní diváci, ale především všichni ti, kteří mají moc rozhodovat o životech druhých lidí a aby dobře poslouchali každý slovo který je v tomhle filmu vysloveno, moc bych si to přál. Pane Spielbergu zkoušku z filmařiny už jste u mě složil dávno, ale tímhle filmem jste u mě složil mnohem důležitější zkoušku, zkoušku z lidskosti, máte můj doživotní obdiv a respekt. (29.12.2012)

V případě Mnichova je možné a dokonce žádoucí srovnání s nedávno natočeným Baader Meinhof Komplexem. Zatímco německý snímek je precizní analýzou jedné teroristické organizace a dokáže do jednoho celovečerního filmu vměstnat její vznik, éru největších úspěchů a zároveň porážku a činí tak velmi komplexním způsobem, když na první místo staví analytický pohled na úkor zábavné složky, Spielberg použil známý teroristický čin jako východisko k natočení dramatu, které chce na prvním místě bavit diváka a zaujímat určité etické postoje. Určitě nejde o hodnověrný snímek z hlediska historické přesnosti už proto, že neexistují doložitelné dokumenty - tajné služby a teroristické organizace obvykle veřejnosti detaily svých operací neprozrazují. Agent Mossadu, který sloužil jako předobraz hlavního hrdiny, ostatně poznamenal, že charakter jeho hereckého představitele se výrazně lišil od jeho vlastních myšlenkových pochodů a konkrétního jednání a film určitě není hodnověrným přepisem událostí. Spielbergův přístup je sice divácky vděčný, ale z mého pohledu je jednání izraelského komanda zatížené neprofesionalitou a v řadě detailů nedůvěryhodné. Scénárista se až příliš inspiroval špionážními popkulturními thrillery typu Ronin, např. si jen těžko dokážu představit, že by špičková tajná služba Mossad, která je spolu s východoněmeckou Stasi považovaná za absolutní vrchol tajných služeb 2. poloviny 20. století, byla závislá na spolupráci s pro ně neznámou soukromou organizací s neurčitými cíly a nevypočitatelným chováním. Po herecké stránce jde o kvalitní projekt. Scénář i režie jsou tradičně, jak je u Spielberga zvykem, na vysoké úrovni. Takové nečekané setkání členů komanda se skupinou bojovníků OOP s řadou vybroušených dialogů a scénou soupeření o rozhlasový přijímač je samozřejmě divácky vděčné a dramaticky rafinované. Stejně tak zpracování jednotlivých teroristických útoků, poprav a soubojů potěší jak tradičního žánrového fanouška tak i diváka, který nehledá jen jednorozměrnou akční podívanou. Celkový dojem: 85 %. (08.08.2009)

Až nechutně akademický Spielberg, u kterého jsem měl permanentní pocit, že si „božský Steven“ přečetl, co všechno leze kritikům na nervy a pokusil se tedy vyjít „zlým jazykům“ vstříc. Možná je to dáno tím, že jsem se k tomu filmu dostal až po Letu číslo 93, možná je to dáno mou oblibou v Schindlerův seznam, ale u Mnichova jsem se většinu času nudil. Z filmu na mě sálal doslova chlad, přes který jsem příběh sledoval nejen coby fyzicky, ale především emočně nezúčastněný divák (což mi u téhle látky přijde až neuvěřitelné). Počáteční masakr byl tak útržkovitě podán, že nebýt seznámen s okolnostmi tehdejšího útoku, zřejmě bych tak úplně nepochytil, co se vlastně kde komu stalo. Spielberg se za pomoci syrové kamery a perfektní dobové atmosféry snaží seč může, ale na rozdíl od Kauzy CIA Roberta De Nira jsem nebyl zaujat samotnou spletitostí způsobu práce (které se tvůrci nijak zvlášť nevěnují), díky čemuž mi tu chyběl protipól k té úmyslně chladné atmosféře. V Kauze CIA jsem to vnitřní zničení hlavního hrdiny (i přes Damonův herecký minimalismus) chápal díky všemožným ukázkám práce tajných služeb, Bana mě nepřesvědčil ani řevem během soulože. (01.06.2008)

Výborný thriller, který je dle mého názoru víc o nesmyslnosti pomsty než o politice - a jako takový funguje skvěle. O Spielbergově filmařském talentu snad netřeba pochybovat - akademicky chladný film si představuji opravdu jinak. Jestli mi něco chybělo, tak prvek překvapení - film na takové téma asi musel dopadnout právě takhle... (16.03.2006)

Uběhlo zhruba 50 minut z filmu a já si uvědomil, že absolutně nedávám pozor. Jako by vedle mě na pohovce seděl Jar Jar Binks ze Star Wars a svým úchylným hlasem mě pošťuchoval, že z dnešního vysílaného Mnichova budu mít leda tak bolest hlavy. Zapřísáhnul jsem se, že teda teď fakt budu bedlivě poslouchat, pozorovat a hlavně si budu někam zapisovat jména hlavních postav, která se mi ne a ne nakopírovat do hlavy. Jenže pak jsem vzpomněl, že mi v kuchyni stojí už 100% studenej čaj a že tu pitomou mouchu, která furt naráží do okna a šíleně mě tím rozčiluje musím zničit atomovým útokem. Ne- ne- ne, kašlu na nějakou mouchu, teď je přednější Spielberg a jeho film! Bože, kdo je zase tenhle chlap???___ Je pravda, že režisér asi doufal v to, že divák sledující jeho film bude alespoň trochu obeznámený se situací a hlavně, že nebude (jaká zrovna já) myslet na nějaký hovadiny. Spielberg je dobrý režisér, fandím mu, ale Mnichov jakoby postrádal nějaký hlubší význam. Herecké výkony byly jako vždy fantastické (Kassovitz jede!), ale neměl jsem komu fandit a vlastně všechny útoky mě nechávali chladným a vlastně jediné, co jsem z filmu odnesl, byla dvě slova: VELKÉ ZKLAMÁNÍ!___ A jak to všechno dopadlo? Děj jsem pochopil (huráá), mouchu oddělal (hurááá) a čaj vylil, protože byl hnusnej (pche!). Ale proč to ve mě nezanechalo alespoň trochu emotivní stopu? (12.08.2008)