Mnichov

Rozpolcenost současných vymezení vkusu i pojetí kvality a nekvality v současném umění vůbec je zarážející. Projevuje se plně i v těch částech, kde umění stále zůstává názorným. Podezřívat v případě MNICHOVA židovsky ovlivněného Spielberga z chladu a nepodjatosti je velmi politováníhodným nedorozuměním. Izrael, přestože z krve a bolesti nejen židovské vznikl před dlouhými šedesáti lety, nepřestal být podstatnou částí arabského islámského i křesťanského světa považován v blízkovýchodním kontextu za cosi nepřirozeného a chorobně cizorodého. Místo toho, co by spory tišil, mírnil a řešil, je naopak rozevírá a podněcuje. Na jedné straně se miliony zahraničních židů vykupují z toho, aby se do Izraele stěhovat nemuseli, na straně druhé téměř šest milionů palestinských Arabů má jistotu, že se v dohledné budoucnosti příštích 30-50 let do své staré vlasti, z níž byli postupně bezdůvodně vypuzeni, nevrátí. Ze současných zhruba 7 mil. obyvatel Izraele je téměř půldruhého miliónu Arabů; z více než 5 milionů Židů si statisíce zvykly na tuto zemi a považují ji za svoji vlast. Tragédie Mnichovské olympiády 1972 vyrůstá právě z tohoto nekončícího řetězce ztrát, frustrací, zločinů, válek; konflikt je permanentní, neustále probíhá a ročně polyká minimálně stovky lidských životů.; je součástí také naší současnosti. Filmový příběh, soustředěný zhruba do let 1972-1974, přesvědčivě - skoro by se chtělo říci až sympaticky nehollywoodsky - ukazuje tuto odvrácenou tvář, střetání proslulého Mosadu a palestinských terorizujících partyzánských bojůvek, i to, jak se na pozadí mrtvol často nevinných lidí v hlubokém míru relativizují a posléze postupně rozplývají zdánlivě jasné skutečnosti dvou nepřátelských černobílých pohledů do bezradného ztracena. Zůstává jen krev a nenávratně utracené lidské životy. Kvalitní herecké výkony, úspěšně zvládnutý pokus o ústřední motiv filmu (průběh atentátu) i brilantní kamera posouvají film na rozhraní uměleckého a lehkého thrillerového žánru kinematografie hraného filmu. Napětí z něj neustupuje ani ve zdánlivě klidných scénách. Je jisté, že V MNICHOVU Spielberg dosáhl na jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. (01.02.2009)

„Teraz ti je matkou Izrael.“ Ďalší strhujúci Spielberg. Špinavý, obnažený, brutálny, chladnokrvný, plný emócií, surový, krutý, beštiálny, melancholický. Hoci mám od neho rád skôr „zábavnejšie“ hity, čo je dobré, to je dobré. Ako MNÍCHOV - inšpirovaný skutočnými udalosťami, kedy tajné izraelské komando (napr. Eric Bana, Mathieu Kassovitz či Daniel Craig vo svojom pred-bondovskom období) začalo masakrovať fanatických atentátnikov, pričom ale jeho členovia sa tým pádom sami stali fanatickými atentátnikmi. Snímka berie dych drsnými detailmi, ktorými akoby Spielberg až schválne provokoval verejnosť (krv, nahí ľudia). Zaujme však i pôsobivou výpravou, miestami až neznesiteľnými dlhými hitchcockovskými scénami (balkón, telefón) a vynikajúcim hereckým obsadením, ktorému dominuje tajomný Austrálčan Geoffrey Rush ako svojrázna spojka Ephraim a fascinujúca Lynn Cohen ako majestátne neodpúšťajúca Golda Meir. (26.09.2006)

Mníchov je ďalší „vážny“ film mága Stevena Spielberga. Rozoberá v ňom výbušné vzťahy medzi Palestínčanmi a Izraelom po únose a zavraždení jedenástich izraelských športovcov na mníchovskej letnej olympiáde v roku 1972. Takto explozívny námet je tvrdým orieškom, na ktorom by si menej skúsený tvorca isto vylámal filmové zuby, Spielbergovi sa však najmä vďaka jeho režijnému umu podarilo zvládnuť ho na výbornú. Je potrebné vyzdvihnúť najmä nestranný prístup, s ktorým režisér pristupoval k látke. Nestavia sa na žiadnu stranu a dáva rovnaký priestor pre prezentáciu názorov oboch strán. Nechá diváka pochopiť postoj a motiváciu každého účastníka konfliktu. Práve toto je najväčším ideovým prínosom Mníchova v čase jednostranne zameraného televízneho spravodajstva. Po formálnej stránke je film výborne zvládnutý, zaujme najmä luxusná Kaminského kamera a výborná Williamsova hudba. Eric Bana ako Avner síce je vedúcim hercom, ale rovnako ako vo svojom teame čističov nenecháva hrať ostatných len druhé husle. Zaujme i skvelý Geoffrey Rush, ktorý opäť raz predvedie ako preboxovať vedľajšiu postavu do centra pozornosti diváka. Aby som však Mníchov neprechválil, musím povedať že mám mierne výhrady k stopáži, ktorá síce na prvý raz nevadí, ale po druhý raz by mi niektoré scény pripadali hodne natiahnuté. Takisto by som privítal, keby bol Mníchov ešte trochu viac dotiahnutý v myšlienkovej rovine a nezostal len pri základnej motivácii strán (ktorej zobrazenie ale zvládol bravúrne). Ako päsť na oko na mňa pôsobila scéna pri ktorej sa Avnerova súlož s manželkou prestrihávala so scénou záverečného masakru na letisku. Z toho čo som videl, držím palce na Oscaroch, pretože toto je od Schindlera najlepší Spielbergov film. 9/10 (08.02.2006)

Je mi líto, ale nemůžu jinak. Většinu času jsem nevěděla, kdo je kdo, kdo po kom vlastně jde, kdo koho zrovna zabíjí a hlavně - vůbec s nikým jsem nesoucítila, žádná smrt ve mě nezanechala ani trochu dojmu a nikomu jsem nefandila. Míchá se ve filmu jedna organizace přes druhou, nerozeznáme od sebe pomalu teroristy, policajty, Izraelce... Tímhle filmem mě Steven Spielberg zklamal ještě víc, než rádobydojemným Terminálem. Tenhle film jsem opravdu protrpěla, s velkým přispěním neskutečné délky a nicneříkajícího "příběhu" (masakr - schůzka - vražda - soulož - příprava - vražda - příprava - vražda - ... - příprava - vražda - soulož - retrospektiva na masakr - soulož - konéééééééc). Práce s kamerou a hudba Johna Williamse (která ovšem ve filmu vynikne až v titulkách) sice byly perfektní, ale to je dost málo. (19.04.2007)

|| Scenár: Tony Kushner, Eric Roth / Based on Vengeance: The True Story of an Israeli Counter-Terrorist Team by George Jonas | Hudba: John Williams | Produkcia: Kathleen Kennedy, Steven Spielberg, Barry Mendel, Colin Wilson | Distribúcia: US: Universal Studios, International: DreamWorks | Štúdio: Amblin Entertainment, The Kennedy/Marshall Company, Alliance Atlantis, Peninsula Films | Rozpočet: 77 miliónov $ | Tržby: 130,358,911 $ || (21.08.2011)