Šéfkuchař nadivoko

Děkuji televizi Prima cool. O víkendu nám naservírovala třináctichodové dopolední menu bez jediného zádrhelu. Ochutnával jsem, povaloval na jazyku, velice pomalu polykal, konzumoval, vychutnával, labužnicky se uculoval a královsky se bavil. Ano, není to nic světoborného. Každý díl má hodně podobnou zápletku, ale to špičkování a skvělé výkony všech zúčastněných nechávají na tu jednotvárnost zapomenout. PS: Z toho jídla jsem slintal ještě večer. (05.12.2011)

Jelikož mám k vaření blízko asi jako Michael Jackson k Moonwalku, nemohl jsem si nechat tento seroš uniknout. A musím říct, že mě mile překvapil. Navíc mi konečně Bradley Cooper dokázal, že umí hrát. Nejenže tady hláškuje jak Polívka v Dědictví, ale má tady styl a je ůplně v pohodě. Dále mě potěšilo, že zde hraje John Cho (to je ten ze Zahulíme, Uvidíme kdyby někdo náhodou nevěděl) a luxusní blondýnka Jaime King, se kterou kdybych pracoval, neoddechla by si ani o pauze :D. Škoda že to má jen 13 dílů, nebylo by na škodu udělat pokračování. 100%. (04.12.2011)

Velice atraktivní seriálová záležitost. Sympatický Bradley Cooper i zbytek obsazení, feel-good atmosféra, na sitcom až překvapivě výborná hudba, chytlavá znělka, v každé epizodě i nějaké dílčí podzápletky, takže tu není žádná vata... Jen na to člověk nesmí koukat hladový, to je pak k nevydržení. Snad jediným záporem zůstává, že to FOXové zařízli po pouhých 13 dílech. (22.04.2016)

Po prvním shlédnutí celé série na 80%, po druhé přidávám 20%, protože je jen málo seriálů, které ve vás dokáží vyvolat takovou vlnu pohody, dobré nálady a životního optimismu takovou nenásilnou, přirozenou formou. Navíc se fakt skvěle pobavíte, zapamatujete celou řadu hlášek a pořádně zasmějete. Jeden z těch seriálů ke kterým se ráda vracím. "Nabízí humra, který byl tutově vyloven z nějakého oceánu." 100% (02.07.2014)

Tento obsahově nesoudržný komentář mi pouze supluje blog, který nemám a deník, který jsem si nikdy nepsala. Jen subjektivní výlev nesouvisející s kinematografií. "Kuchyňské důvěrnosti" mohly být, ale nejsou, skvělým projektem, představují spíš dokonale nevyužitý potenciál. Mám k tomu seriálu ovšem (a zvráceným způsobem právě proto) vztah ryze důvěrný. A dneska dvojnásob. Jedna včerejší chvíle, kdy svázaná respektem jsem nechtěla lhát a zvolila raději upřímnost, mne pronásleduje nepřetržitě. Jak jsem mohla? Pár hodin nato mne paralyzoval sen s ex přítelem, sedícím a čekajícím dva dny u nás před domem, jen aby se mnou mohl mluvit, takže po příšerné noci připomínající mi vytěsněné vzpomínky, jsem upadla v ještě zoufalejší bilancování. Není nic horšího, než v takové náladě přemýšlet o správnosti životních rozhodnutí a o hranicích osobní svobody. Jsem ještě svobodná nebo už sobecká? Není to, co jsem nazývala svobodou, jen utíkáním? Najednou nevím nic. A řekla jsem taky větu, za kterou si nestojím, protože ve skutečnosti mi záleží na mínění jiných a s pocitem, že v jejich očích bych mohla třeba vypadat závislá na druhých, povrchní nebo nesoběstačná, bych se nevyrovnala. Protože jsem aktivní a akční. Každopádně: přiznávám bez mučení, že svůj první vlastní milion jsem si vydělala v jedné kuchyni oblíbené restaurace na okraji vídeňského lesa. Ve velmi krásném, turisticky atraktivním městě, které mám ráda. Dík tomu jsem získala spoustu vypointovaných zážitků z provozu, které asi nikdy nepoužiju do zbytečné knihy a ani do špatného scénáře, k tomu navrch mám znalost zevnitř cizí země, mentality a kultury a správného přístupu k práci, tedy zkušenosti, které jsou taky za milion. Možná proto mne "Kitchen Confidental" dost baví, vím o tom své. Vlastně krom dílu s prstem, který je nechutný a nevtipný. Takže přiznávám, že ač jsem to nikdy nepotřebovala vědět, vím toho spoustu o spoustě věcí. Vím, jak těžké to má takové v restauraci vegetarián, který nejí ani ryby (ano, já). A vím naprosto jistě, že kdyby tam pracoval někdo s vizáží a magnetismem Brada Coopera, nechtěla bych nikdy odejít. (03.10.2013)