Poslední vlak

Posledný vlak som videl v marci 2008 v raritnom prastarom kine (vesnička Nučice při Prahe, v kine boli suché záchody - latriny!), čo filmu nesmierne pridalo na atmosfére a mne na pozitívnom dojme z neho. Oceniť je treba zámer tvorcov ukázať intenzitu predpeklia, kým ostatní filmári ukazujú len samotné peklo. Posledný vlak, celý sa odohrávajúci vo vlaku smerujúcom do Osviečimy, končí príchodom do pekla, pričom divák je už tu tak zhrozený, že nepotrebujete ani nechce ísť ďalej. Spočiatku film pôsobí ako režijný debut naivného režiséra divadelných komédií, postupne ale prejde do depresívnej drámy, ťažiacej z dusnej atmosféry a osvedčenej nálepky „takto to skutočne bolo“. Škoda len, že sa filmu nedarí viacej ťažiť z jednotlivých postáv. (17.03.2008)

Téma, na které bylo natočeno nepočítaně filmů, chce to odvahu znovu se do něj pustit a sebedůvěru, že přijdu ještě s něčím novým. Tohle se však povedlo mimořádně. Na minimálním prostoru jednoho vagónu se proplétá několik osobních příběhů rozpracovaných do drobnokresby takovým způsobem, že ani po téměř dvou hodinách nepřichází nuda. Velice vděčný jsem za střípek závěrečného optimismu. (26.04.2015)

Rozporuplné dojmy. Na jednu stranu syrovost a živočišnost některých scén (ca 90% děje se odehrává uvnitř vagónu), na stranu druhou film totálně zabíjejí všelijaká otřepaná melodramatická klišé (hovory otce a matky s jejich protivně rozumnou malou velkou dcerkou, různé flashbacky, nesnesitelná postava "baviče"), nebo hodně nereálná scéna konfliktu prostých wehrmachťáků s vlakovými dozorci z řad SS kvůli trpícím Židům ve vlaku (ano, všichni Němci nebyli antisemiti a sadisti, díky za polopatickou vysvětlenou). Nespornou působivost snímku rovněž hodně snižuje fakt, že se jedná o scénáristickou fikci (i když založenou na reálných historických událostech a i když se jistě podobné hrůzy v podobných vlacích odehrávaly). Ani česko-slovenské herecké xichty filmu na důvěryhodnosti nepřidávají a účast jisté turecké flundry v roli židovské dívky je přímo urážka obětí i dobrého vkusu. Ale zase třeba Kukuru jsem viděl rád, to přiznávám. Takže hodnotím průměrně. A pořád je to lepší, než kýčařský prasopes Špílberg. (22.03.2019)

Silný a emotivní zážitek to rozhodně je, ale jakými postupy jej tvůrci docilují? Citové vydírání, kýčovité flashbacky, hollywoodská melodramata. Jen několik postav, jako například malá dívka a dvě matky jsou psychologicky dobře vykreslené a několik okamžiků je opravdu drásavých a nepříjemných. To však stačí jen na mírný nadprůměr. (24.06.2009)

Člověk může být sebesilnější, největší sílu však získá když se spojí síla fyzická se silou vnitřní a to ještě posílené touhou žít. Ano touha žít je to vočom tenhle film je. Touha žít a přežít. Ta touha, když ne sebe, zachránit a darovat život alespoň svým blízkým. Škoda jen, občasných hluchých a vlekoucích se míst. 3-4* (24.01.2011)