Imigranti

Po Zběsilém Útěku a Pawn Shop Chronicles jsem od Kramera čekal asi výraznější a osobitější podívanou. Jako sonda do imigračního světa USA je to fajn, ale ta hloubka a síla se vytrácí ve spletitosti a rozkouskovanosti děje, protože sledujeme možná až moc jedinců. 3,5*. PS: Postoj k arabské holce maximálně chápu a jednal bych stejně! Postoj a jednání Clair ale už moc ne... (21.05.2015)

Určitě ne dokonalý, ale přesto velmi povedený a působivý film, jehož děj sleduje zajímavé příběhy lidí různých národností i názorů bez toho, aby některý vyloženě upřednostňoval. Nikoho asi nepřekvapí, že prim z mého pohledu hraje Harrison Ford, jenž v postavě Maxe Brogana našel nejlepší roli od K-19 a je doopravdy skvělý (nejvíce se mi líbila návštěva oslavy parťákova otce, úžasně zahraná scéna). Ovšem chyba by byla zapomenout především na velice emotivní linku s dívkou Taslimou a (s výjimkou poněkud přebytečných asijských mladíků) vlastně i na všechny ostatní. Někomu se může zdát, že z Imigrantů až příliš trčí agitka hvězd a pruhů... No, vzhledem k tomu, že mi ve filmu byla většina "cizinců" sympatičtější než většina "původních" obyvatel USA, mám trochu jiný názor. (17.08.2012)

Analogie s filmem Crash se jistě nabízí, ale tento mu bohužel nesahá ani po paty. Sledujeme osudy různých lidí a národností co chtějí žít svůj sen v nejlepším státě na světě. Sen je jedna věc a realita druhá. To na vlastní kůži hodně rychle pocítí. Snímek se snaží rychle cílit na city a dojmout a tak se mu nevyhýbá několik přešlapů. Třeba pan Ford kdyby ke každému svému případu takto přistupoval jistě by tam tak dlouho nepracoval, ale už se někde rovnou oběsil. Nebo byl 40. let svině a hnulo se v něm svědomí až teď, kdy má jít do důchodu? Nebo australská hvězdička, co si svoji zelenou kartu musí vysouložit. Nemusí, je to přeci jenom její volba. A v USA, kde nemůže točit třeba Kevin Spacey za to, že se na nějakým divokým mejdanu někdy před 30. lety nevhodně k někomu vyjádřil, stačí přeci jenom, aby ho naprášila pana vedoucího, jinak si to trochu protiřečí. A úplně mimo mi připadá osud školačky, co měla vypracovanou slohovou práci k 11/9, to je cílení na slzy a kapesníček, nic víc. Abych to jen nehanil, tak třeba Fordův kolega se mi dost líbil. (01.07.2018)

,,Všichni jste se na základě své svobodné vůle rozhodli stát občany této skvělé země. Pro mnohé byla toto cesta plná útrap a obětování se….“ Přistěhovalci, legální či nelegální a cesta k magické ZELENÉ KARTĚ. ,,Kolikrát se musíš nechat ošukat, aby si ji dostala?“ Máme se pokusit pochopit JAK TĚŽKÉ JE PRO NĚ ŽÍT ZDE nebo JAK TĚŽKÉ JE PRO NÁS ŽÍT S NIMI. Film není o H.Fordovi, ale o tomto problému. Palčivé téma, jenž se nesnaží pouze hrát na city, ale ukazuje jaké jsou osudy několika lidí na cestě k vytouženému cíli. Zajímavý příběh s mnoha neamerickými herci, ve vás vyvolá přesně tolik emocí, kolik jste schopní věnovat tomuto tématu. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** Co uvidíme (možná) příště? Letiště Toronto, právě přistálo letadlo z Prahy …. . Kolik to ve vás vzbuzuje emocí? (06.06.2009)

Velmi zajímavý Wayne Kramer, který před čtyřmi lety nedbal na názor cenzorů a překvapil stylovou gangsterkou Zběsilý útěk, si zalaškoval s ambicióznější látkou. Pouští se tak do „velkého“ tématu a zahrává si s tenkým ledem přistěhovalectví. Mezi nejrůznějšími národnostmi si vybírá učebnicové případy a rozehrává tak trochu hru s divákem, který ne na všechno spolehlivě skočí. Propojil ji kriminální zápletkou a před kameru postavil Harrisona „Vzpomínáme“ Forda, který po letech vyjma Indyho dostává jakous takous dramatickou roli. Všechno to ale klouže jen po povrchu, k málokterému minipříběhu dokáže divák hlouběji přilnout. A ne každý z hrdinů se ve svém rozhodnutí neunáhlí, z čehož pramení nemalé problémy, i tak trochu laciné emoce. Modelová agitka s jasně vyhraněnou výpovědní hodnotou tak zmizí z divákovi paměti ještě téhož dne. Ambice se (byť přes slušnou filmařskou kvalitu) pro tentokrát holt s nějakou přidanou hodnotou tak úplně nepotkaly. Crossing Over se vehementně sápe k hranici 70%, ke 4* mu ale něco schází.. třeba příště. (26.03.2010)