Katyň

Andrzej Wajda se rozhodl postavit látce, která v Polsku dlouho vypadala jako tabu. Pro něho je to ostatně i velice osobní záležitost. Začíná s popisem toho, co zločinu předcházelo: útokem na Polsko z jedné strany německou a z druhé sovětskou armádou. A neukazuje to na bojujících vojácích, ale na civilistech před invazí utíkajících. Podobní civilisté jsou klíčoví i v (po)válečných scénách, kdy byl zločin Němci odhalen a později Sověty překroucen. Škoda, že většina těch osudů jsou jen takové načrtnuté mikropříběhy. Na druhou stranu toho tvůrci na malé ploše dokáží říci hodně. A překvapilo mě, že je to hlavně o ženách (muži tu skoro nejsou vidět). Nejsilnější záběry – tedy masakr samotný – si filmaři nechali nakonec. A dobře věděli proč. Ale i tak je to spíš 70%. (24.11.2008)

Katyň Andrzeje Wajdy byl pro mě jeden z nejočekávanějších filmů tohoto roku. Teď, po jeho zhlédnutí, si nejsem úplně jistý, co napsat... Vkrádají se totiž na mysl tradiční klišé o trvalé památce a nutnosti nezapomenout, do popředí se dere plno patetických frází, které by ale komentář k tomuto výbornému filmu degradovaly. Toho brzy určitě budou plné noviny... Upřímně, síla snímku tkví především v jeho obsahu, v zobrazení jednoho z největších válečných zločinů II. světové války a v popisu snah umlčet v poválečných letech pravdu o této genocidě (a kašlu na právnické definice onoho slova). Po filmařské stránce jde o řemeslně skvěle odvedenou práci, která ovšem není nijak převratná a sama o sobě by nestačila. Wajda však dobře kombinuje příběhy zoufalých příbuzných s takřka dokumentární rekonstrukcí katyňského masakru (a událostí mu předcházejících) a podobně jako ve svých dřívějších filmech režisér umocňuje děj zařazením záběrů z filmových týdeníků. Atmosféra snímku je od počátečních záběrů pořádně napnutá a v ohromném stresu se odvíjí celých téměř sto dvacet minut. Zatímco u první půlhodiny jsem si nebyl jistý, jestli se Wajda s touto tragickou událostí vypořádá dobře, posledních třicet minut však nechá v krku vykynout pořádně velký knedlík... Pozici polského národa výborně vystihuje symbolika první scény, v níž z jedné strany mostu prchají lidé na východ před Němci a z druhé strany na západ před Rudou armádou. Přitom ale film není ani na chvíli protiruský nebo protiněmecký. Je to prostě dokonalý prototyp historického filmu, v němž se ohlížíme za minulostí bez záště a slepé ideologie, zato však s náležitou pietou. (26.10.2007)

Wajda ztvárnění této polské tragédie uchopil skvěle. Ve snímku není hlavní hrdina, těžiště je rozloženo na několik postav. Spletenec příběhů lidí, jež katyňský masakr nějak poznamenal tak umožňí divákovi domyslet si náslekdy tak zrůdného činu. Na druhé straně těkavost dějové linie tak trochu znemožňuje pořádně se do příběhu ponořit. Avšak závěr je opravdu drtivý. Vraždění vojáků natočeno syrovou kamerou a navíc je doprovázeno lezavě depresivní hudební kulisou, takže na diváka dopadne balvan beznaděje. Ač se jedná o polský film, brutální závěr je univerzální. Každý si tak dokáže představit zvrácenost mozku, ve kterém se toto zvěrstvo zrodilo. Při posledních záběrech mi bylo fakt úzko a tak to má asi být. (20.03.2009)

Kdo čeká heroicky zaměřený válečný spektákl "á la" vojín Ryan, bude zklamán. Přesto zde hrdinové jsou, respektive hrdinky - trpící a čekající na své syny, muže a bratry, aby v míru opět trpěly pro pošpinění památky svých mrtvých obrovskou lží, na kterou odmítají přistoupit. Muži, o kterých film vypráví, nemaji ani tu možnost si své hrdinství vyzkoušet. Přežijí jen ti spolupracující, ale výčitky a stud jim po válce nedávají mnoho nadějí na šťastný život. U tohoto syrového snímku prostého příkras a velkých gest mě napadlo, jestli by se vůbec měl vyučovat dějepis, počínaje dvacátým stoletím a současností konče. Není to všechno jedna velká lež, kde se jen přehazují strany podle potřeby a aktuální politické situace? Možná by se měla stanovit nějaká lhůta, ve které by se přečkalo, až jak se to vyvrbí. Smutný film. (19.02.2009)

Byl jsem na tom v kině se spolužáky, protože nám byl film doporučen vyučujícím dějepisu. A musím konstatovat, že takový filmový zážitek jsem dlouho nezažil! Pan Wajda mě svým zpracováním historické, ne zas tak známé (objasněné), události opravdu dostal; ale chápu, že kdo nemá rád (historická) dramata se špatným koncem a celkově filmy s depresivní atmosférou, může být těžko unešen tak jako já. Je sice fakt, že příběh vlastně ani nemá hlavní postavu (jejich zde několik), ale to v tomto případě nevadí; z herců mě obvzlášť zaujali Andrzej Chyra a Maja Ostaszewska. Dále se mi líbila přesná kamera a také výborná hudba. Říkejte si co chcete, ale podle mě by tato událost měla být v širším povědomí veřejnosti. Co se týče polského patriotismu; nevadí mi, dokonce bych řekl, že je v tomto případě na místě (minimálně s porovnáním s některými americkými snímky). A konec? Docela strhující (zvlášť když si režisér nechal tu "nejpodstatnější" část příběhu na konec a celou dobu ve vás budoval tísnivý pocit, kdy "to" přijde). Vím, že film není dokonalý a divák toužící po akci se u něj bude nejspíš nudit (ale myslím se, že by každému mohlo být jasné, co může zhruba čekat od historických dramat), ale mě opravdu zasáhl; no a nejspíš nejsem sám, soudě dle skoro 3-minutového ticha v kině při závěrečných titulcích (jo btw, kino bylo docela zaplněné ;-)). (23.02.2009)