Invictus: Neporažený

Když už si nějaký režisér nastaví svoji laťku kvality vysoko, je těžké pak sledovat jeho film, který spíše zapadá do průměru. Herci nezklamali a dialogy jsou skvěle napsané. Co věta od Mandely, to nezapomenutelný citát obsahující moudro. Až mi bylo líto, že Eastwood nenatočil vězeňské drama Mandelova pobytu ve vězení. Ragby mi nic neříká a doteď jsem nepochopil z filmu pravidla. A že to budou zvláštní pravidla, když se obyčejný fotbalový tým dostane na vrchol jen díky jednomu setkání kapitána týmu s prezidentem a prohození několika slov. Avšak už několik lidí dokázalo z ničeho, udělat něco. A tento film je jedním připomenutí z mnoha těchto příběhů. (03.01.2010)

Film dle očekávání. Uzavřené drama, které nám před závěrečnými titulky nepotřebuje sdělovat žádné doplňující informace. Vše, co chce říct, říká Eastwood dvěmi hodinami soustředěného, na hercích postaveného vyprávění. Žádné dějové odbočky, dvě důležité postavy, jedna báseň, jeden sport a nadčasová myšlenka. Protože politiku film zjevně řešit nechtěl, nebezpečí atentátu, které Mandelovy hrozilo, je chytře zpřítomňováno postavami rasově smíšených bodyguardů. Ti se ve finále společně s miliony Jihoafričanů stávají pro kameru vděčnějšími objekty než aktéři klíčového zápasu. Poselství má přednost před zábavou, i v tomhle zůstal Eastwood mile starosvětský. Na Nepodmanitelného (jak by zněl alternativní překlad originálu) se dívá dobře, Freeman i Damon hrají se vzájemným respektem, africká hudba bere jako tradičně za srdce, ale stejně mi všeho, emocí, akce, napětí, přišlo na film, jehož největší ambicí nemá být uvedení na HBO v neděli večer, trochu málo. 70% Zajímavé komentáře: Subjektiv, Sobis87, Cubinho (29.04.2011)

Ohromný film, který lze bez jakýchkoliv rozpaků označit za bezchybný. Eastwoodova staroškolská režie (ragby natočil úplně jinak než jak Oliver Stone ve Vítězích a poražených pojal americký fotbal, ale dechberoucí je naprosto stejně), perfektní Freeman, Damon (říkejte si, co chcete) i ostatní, jemný a pro režiséra typický humor (obstarává ho Mandelova černobílá ochranka), a s přibližujícím se koncem více a více dokonalých momentek (Pienaar v Mandelově cele, letadlo, hrající si bodyguardi, sledování nebo poslouchání přenosu zápasu, kde a s kým se dá...), které dohromady tvoří skvělé poselství o odpuštění, míru, přátelství... A dalších věcech. Pět. (21.10.2011)

Eastwood je skvělý herec a ještě lepší režisér, ale trochu v tomto případě selhal ve výběru a záživnosti tématu. V korektním souladu se současným geopolitickým světonázorem celou první půli úžasle sledujeme, jaký že je ten jihoafrický Havel skvělý vůdce, filantrop, prefíkaný stratég a mesiáš. Ještěže v druhé půli vidíme trochu toho OBJEKTIVNÍHO, dobře natočeného reálného rugby.... Morgan Freeman ovšem ty černochy fakt zahrát umí a oskar za hauptku ho zřejmě nemine!! (11.01.2010)

Clint Eastwood opět skóruje, jako už po tolikáté, a to konkrétně tak, že se mu originálně povedlo málokdy vídané skloubení politicko-biografického snímku se snímkem sportovním. V rámci krásných ideálů byly z filmu sice vypreparovány všechny hypotetické negativní aspekty konce apartheidu v JAR a jistě hodně bolestné transformace dříve nesmiřitelně rozdělené společnosti (stejně jako nezpochybnitelný historický fakt, že hráčům All Blacks kdosi v hotelu před finálovým zápasem otrávil jídlo a mužstvo hrálo tak indisponováno), ale Eastwood si přesto dobře ohlídal onu citlivou hranici, aby se z jeho velkofilmu nestal hollywoodský doják. Ano,k jeho filmu patří přídomek hollywoodský, ale bere si z něho jen to lepší, nevydírá, zbytečně diváka nevystavuje přemíře patosu a hlavně se nikde nepodbízí. Ta vyzrálost a velikost jeho režisérského mistrovství prosakuje skutečně z každého filmového okénka, přesně ví, proč a co točí...stačí úvodní scéna, na jedné straně ulice běloši hrají ragby a na druhé otrhaní černoši fotbal, a máme tu expozici přímo čítankovou. O brilantní metamorfóze Morgana Freemana do Nelsona Mandely se asi není třeba zdlouhavě rozepisovat, ta je přímo excelentní, včetně jeho jihoafrického přízvuku. Neporažený je skutečně silný film, Clint Eastwood znovu natočil snímek, nad kterým stojí za to přemýšlet. Mimochodem, při sledování biografického příběhu Nelsona Mandely jsem měl několikrát pocit té silné paralely k podobně silnému příběhu Václava Havla, nestálo by za to ho také zpracovat, Clinte? :-) (07.12.2010)