New Yorku, miluji Tě!

Hodnotím stejně, jako předchůdce tohoto filmu Paris, I love you. V tomto filmu není moc, co vytknout, myslel sem si, že mě obrazově New York nepřekvapí (ač sem tam nikdy nebyl), ale opak pravdou. Krásné noční / denní záběry New Yorku mě učarovali. Herci, ať známí, nebo méně známější hráli (s menší nadsázkou to mohu říct) výborně. 80% (30.01.2010)

I druhá zastávka potulného romantického cirkusu plného velkých příběhů, sdělení i režisérů, je lákavá nejen kvůli metropoli, v niž se odehrává. New York je tu jednotícím prvkem, společnou kulisou, zatímco Paříž byla loni svou pestrostí právě oním elementem, který větvil a košatil příběhy jednotlivých postav. Tam kde je Paříž zasněná a příjemně předvídatelná, tam je New York melancholický a klikatí se v nečekaných zvratech, nedořečených a nedořešených výpovědích... všechny cesty ale vedou do srdce, takže je to opět jen a jen procházka krevním oběhem. Tentokrát trochu pomalejší, vizuálně i duševně vykoupaná v bourbonu, ale o nic méně opojná. (09.02.2010)

Musim říct, že to má vážně skvělý herecký obsazení, ale bohužel to je asi tak všechno. Na mě je tam až moc postav a možná až zbytečně moc a někdy to filmu dost škodí, což je tenhle případ. Hodně příběhů, který vlastně vůbec nic neřeknou. Škoda. Na první pohled film vypadal dobře. Takže dávám jen 40%. (14.02.2012)

Dávam rovnaké hodnotenie ako bratovi z Francúzska, ale mladší brat z poza veľkej mláky zaostáva. Vo filme boli asi len tri poviedky čo ma naozaj chytili za srdce a pri ostatných som len pozeral a nechali ma chladným. Neviem čím to je, či tým, že Paríž je sám o sebe taký čarovný. Príbehy sa snažili nadviazať na to, čo bolo aj v predošlom filme, ale chýbala tak akási originalita popri tej myšlienky XYZ milujem ta. Menšie vykrádanie Paríža, spomínaná neoriginalita resp. málo fantázie podráža New Yorku nohy. Keď to teraz píšem tak mám chuť to hodnotenie znížiť, pretože okrem pár ozaj výborných častí to ma mňa pôsobí ako slabší odvar Paríža zabalený v krásnom pozlátku. Herci si odviedli skvelú prácu, no to, že s poviedkami nevedeli vymyslieť niečo viac im neodpustím. Slabých 70% PS: Od NY som čakal inak poňaté poviedky, než sme videli... predsa len NY nie je Paríž a aj mentalita ľudí je odlišná... (16.02.2010)

Milá (new) York, poznal jsem tě v temném sále. Mrkla jsi na mě z plátna svým prvním framem ze své promítačky, ze které proudí hřejivá krev v podobě filmového pásu. Já, nesmělý klučina neveděl, co udělat dřív. Usmát se na tebe? Oslovit tě? Nebo jen netrpelivě čekat? Byla jsi to ty, kdo udělal první krok. Oslovila jsi mě. Z tvých úst se linula hudba a slova. Zahřála jsi mě na srdci. Ukázala jsi mi to, co já nikdy nepoznám. Lásku. Lasku, která může mít mnoho podob. Řekla jsi mi to, co já nikdy neuslyším. Já to řekl mnoha filmům jako jsi ty. Dokonce jsem to řekl i holkám. Ale nikdy to nebylo oboustranné. Tys mi však ukázala něco víc. Že lidé umírají bez toho, aniž by je někdo miloval. Umírají v osamění. Nechci umřít sám, chci poznat lásku aspoň jednou v životě. Ať mám na co vzpomínat, až mi budou dojíždět závěrečné titulky. Miluji tě! Musel jsem ti to říct New York, musel jsem to říct aspoň někomu. Věřím, že se v životě uvidíme ještě jednou. Ale tentokrát nebudu ten osamělý klučina... Oslovím tě první já. Tvůj Kryšpín (30.01.2010)