Duel Frost/Nixon

Televízne interview. Politické, športové alebo zo showbiznisu. Najlepšie s nejakou kontroverznou a diskutabilnou osobnosťou, kde sa rozhovor sústreďuje najviac na témy, ktoré sú epicentrom toho, prečo je rozhovor nahrávaný. A všetci chcú počuť štipľavé otázky. Ale nielen otázky, ale aj odpovede. Hlavne odpovede. Divák sedí doma, v príjemnom prostredí obývačky, odsleduje horlivú diskusiu, pár kontroverzných a sporných otázok i odpovedí. Vypne televíziu, podebatuje o tom s kamošom pri pivku, urobí si o tom svoj názor, zabudne. Takýto rozhovorov je veľa, avšak slovný duel medzi Davidom Frostom a Richardom Nixonom je určite kandidátom do vrchných priečok pomyselného rebríčka kontroverzných interview. Málokto sa však dozvie o pozadí podobných diskusií. O príprave oboch strán, zisťovaní faktov atď. Ron Howard to umožnil celému svetu. Hodnoverne, bez prikrášlení (ak prikrášlenia boli, to nerozoberám) a hlavne autenticky tak, akoby som sa priamo ja nachádzal v sedemdesiatych rokoch pred televíziou a sledoval tento historický moment. Čo je už behom prvých pár scén zjavné, nedotiahol by to do dokonalosti, nebyť oduševnene a pilne hrajúcich hercov na čele s Frankom Langellom, ktorý sa na tých pár minút Nixonom naozaj stal. Strih, kamera a vôbec celé technické spracovanie si zaslúži byť vyzdvihnuté, no a nad nepremenenými oscarovými nomináciami už zostáva len krútiť hlavou. 95%. (06.05.2009)

Po řemeslné stránce naprosto perfektně zvládnutý film (výborná režie, kamera, herecké výkony,…). Dokonce natolik, že mi celá stopáž utekla příjemně rychle i přes naprostou nezajímavost tématu. Chápu, že pro Američana je toto součást jeho politických dějin, ale pro mě je tento příběh více než jen nezajímavým (je to sice trochu přehnané, ale myslím, že americkému divákovi by se Občan Havel také nelíbil tak jako mně). O aféře Watergate mám jen jakési obecné a povrchní informace, které tento film nijak neprohloubil, spíše na mě zapůsobil jako část informací vytržená z kontextu. Shrnuto sečteno. Oscarová nominace za režii - v každém případě zasloužená. Oscarová nominace za film - z mého úhlu pohledu objektivně neposouditelné, ale subjektivně ne. Ostatní nominace nechám stranou. A výsledek - technická stránka skvělá (cca. 90%), příběh a téma jako takové neoslovující (cca. 10%). Prosím, tohle jen malá ilustrace, nenechte se mýlit, že své hodnocení opravdu přepočítávám na procenta, ale ve výsledku je tento film prostě napůl (50%). Cítím se tu trochu jako exot, ale za svým hodnocením, které jsem si rozhodl ještě před důkladnějším prostudováním profilu filmu, hodnocení a komentářů ostatních uživatelů si stojím a jelikož tento snímek zřejmě velmi brzy zapomenu, tak už ho asi nezměním. (21.02.2009)

Možná nejlepší film od Howarda, co jsem viděl. Vynikající herci a strhující děj, přestože jde o příběh jednoho rozhovoru. (13.06.2009)

"Proč jste nespálil ty pásky?" Nixona jako člověka nemám ráda, Nixona jako historickou osobnost hodnou zkoumání miluju. Na Duel Frost/Nixon jsem chtěla vyrazit hned, sotva se v plzeňských kinech objeví a nakonec jsem čekala dlouhé čtyři týdny od oficiální české premiéry. Když jsem ale viděla sál, kde kromě mě a Tomáše seděl už jen starší pár, pochopila jsem, proč s jeho uvedením plzeňská kina otálela. Americká politická historie u nás asi nemá zrovna na růžích ustláno, navíc příběh ve stylu bývalý prezident vs. novinář se může jevit nesmírně nudně. Duel Frost/Nixon je ale vše, jen ne nudný. Na první pohled zdlouhavá látka se pod Howardovýma rukama mění v nesmírně dobře koukatelnou zábavu, pro mě jen trošku historicky nepřesnou. Ne, že by Langella svou roli nezahrál skvěle, zlatého plešounka s mečem bych mu dohodila bez problémů, bohužel Nixon byl tak uzavřeným člověkem, že nějaké bratříčkování a noční telefonát Howardovi jen tak neuvěřím. Jenže pak přijde jiný okamžik a Langella, přestože není Nixonovi vůbec podobný, má tak vybroušená gesta, hlas, mimiku a pohledy, že v něm bývalého prezidenta přímo vidím. Minimálně herecky podle mě svého oponenta Michaela Sheena nemilosrdně převálcoval. Dokonce jsem na okamžik Richarda Nixona i začala litoval. Technický dodatek: Hned po návratu domů jsem si pustila skutečný rozhovor Nixona s Frostem a mám pocit, že Nixon je vítězem duelu i ve studiu. Kdyby sám ke konci nehodil moderátorovi záchranné lano a nezeptal se ho, co by americký lid chtěl od něj slyšet, mohla z toho taky vyjít devadesátiminutová hádka na téma "zakrývání zločinu" (Frostovo pojetí) vs. "zakrývání činu, o kterém jsem nevěděl, že je to zločin" (Nixonovo pojetí). A žádný film by tak ani nemusel vzniknout. Na druhou stranu už aspoň toho Richarda Nixona tolik nelituju. (23.03.2009)

Tak trochu zbytečný film. Ale dobře se na něj koukalo. (04.12.2012)

Úchvatné konverzační drama, které z obyčejného interview přejde skoro až na událost, která může mít neočekávané násedky. Herecké výkony jsou místy až dechberoucí, Langella je jako Nixon naprosto přesvědčivý. A Howard přesně ví co dělá, zhušťuje atmosféru hned při první pásce, kdy Nixon Frosta s přehledem stírá a graduje ji hned dvakrát, nejdříve u telefonátu a pak při posledních 20ti procentech. Vůbec nechápu proč se pouštěl do Langdonovské série, když mu tyhle věci jsou mnohem více od ruky. Navíc Zimmerova hudba má zase jednou jedničku. (29.04.2009)

Nejde konkrétně o Nixona a rozhodně to není duel. Duel by znamenal komunikaci, možnost dorozumění na osobní rovině, a tedy životní naději. *** Tohle je mnohem misantropičtější, obecné podobenství o člověku, který vykonává moc, a přitom je dost moudrý, aby nežil jako otrok mechanických principů, ale vnímal jedinečnost, neposouditelnost každé situace. Takový člověk chápe i podmínky svého postavení – a svého prokletí. Nevyhnutným důsledkem pro každého velkého státníka je, že koná na úkor vyprávění – že s veřejností nemůže komunikovat svá rozhodnutí jakožto součást svého osobního příběhu – vždy bude zredukován, nikdy se nebude moci sdělit těm, k nimž může ze své pozice mluvit. Možnost být sám sebou mezi těmi, kdo o něm vědí, nepřímo úměrně klesá s rostoucím veřejným vlivem, a čím větší vliv, tím více povinností, úkonů, a tím méně času své konání vysvětlovat i těm nejbližším. Natož svůj příběh, své důvody, své vidění světa uhájit před masami. Nejmocnější člověk světa pak nemá z podstaty věci šanci zůstat v živém spojení ani s přáteli – leda se mlčky přítelem stane ten poslední, ten nejvěrnější spolupracovník, který mu u všeho byl po boku a vytrval, a v porozumění se stejně smí jen tiše doufat, protože na to všechno si říct, už nikdy nebude dost času – a odvahy riskovat, že ztratí i jej. Takový dluh nelze uhradit, ani po odchodu z výsluní. Člověk-konatel odchází sám s vědomím, že vlastní život ve skutečnosti prožil ve stínu, v samotě za reflektory. *** Film nemírně přesně zpřítomňuje okamžik, kdy to takovému muži naplno dochází – z politiky musel odejít, protože jeho konání nebylo pochopeno, a protože se nedokáže sdělit, nebude se tam moci ani vrátit, aby smysluplně pokračoval. Sám sebe přitom překvapí, když kývne na možnost rozhovoru (kterou mu tak absurdně naservíruje figurka anglického páska, moderátora ze zábavních pořadů, jenž nemá o ničem páru, nezná nic než televizi a k interview ho vedou naivní důvody a rozhodně není možné, že právě on by státníkovi mohl pokládat správné otázky – musel by si z něj důstojného protivníka do duelu teprve vychovat – a na to není v zábavním průmyslu prostor stejně jako v politice), jakožto na svoji šanci pokusit se lidem všechno říct, jak to bylo – překvapí totiž sám sebe, že v to ještě doufá, že by chtěl. Že pořád ještě v koutku cynické duše touží po porozumění, po blízkosti, po tom, aby ho někdo poznal. Když se to nepodaří, zůstává konečně zklamaný a smířený sám, svoje paměti pro veřejnost, k nimž se upínal, nechá sepsat tak, jak si to žádá lid a rádcové, a se svým příběhem a zbytkem sil odchází do ticha. *** Člověk se neubrání myslet na všechny velké státníky, od antiky po naši havlovskou současnost, kteří brali svou pozici jako úděl, jako nevyhnutnou zodpovědnost, a po nichž nám zůstávají cynické a filosofické texty o nemožnosti dorozumění, a nebo ani to. (01.01.2012)

Dvaja rozhnevaní muži. 90% (09.05.2009)

Je to až neuvěřitelné, ale Howard překvapil a natočil solidní film. Neřekl bych, že takto "obyčejné", ryze konverzační pojetí snímku může strhnout více, než kdejaká howardova akční scéna z filmů minulých. Bez sentimentu, bez příkras. Pouze co možná nejefektivnější a k divákovi relativně šetrná rekonstrukce známého rozhovoru mezi fantasticky zahraným Nixonem a vynikajícím Frostem. Herecké výkony famózní a o těch to bylo především. (12.06.2010)

Ron Howard je mistr filmového vyprávění. Když se mu chce a dostane do ruky skvělý scénář. Patos, jehož jsme svědky při boji mezi dobrým Michaelem Sheenem a fantastickým Frankem Langellou vlévá do žil proud okysličené krve a neúprosný pocit, že člověk sleduje něco, co se fakt reálně děje, nenechá (hlavně v posledním aktu) člověka vydechnout až do samotného konce posledního interview. Ron Howard je natolik sebejistý a pečlivě přidává na pompéznosti, když je to třeba, že jen zůstává rozum stát, že takto nevypadá každý jeho projekt. To, co film představuje, bude mnoho zainteresovaných zřejmě nenávidět. Také se možná jedná o populistickou koninu, která tíhne jedním směrem a manipuluje s lidmi (ostatně jako každý, nejen Howardův, životopisný film), ale jako film dělá všecko proto, aby nenudil, gradoval a nakonec vygradoval v tom nejluxusnějším provedení. Bravo, Rone! ... 85% (31.10.2015)

My čekali disciplinované, suchopárné plkání o politice z rodu stokrát omletých a zatím přišel vitální, vrstevnatý a kromobyčejně napjatý duel ve slovní rohované, který nakopává třaskavé pnutí mezi Howardovým pečlivým režijním vedením, slušným scénářem (rovinou významových monopolů) a neuvěřitelným über-výkonem veterána Franka Langelli, který proslulou postavu Richarda M. Nixona ani v nejmenším nekarikuje (!), ba dodává mu extrémní psychologickou hloubku a... polidšťuje jej (jinými slovy z něj nelze odtrhnout zrak). Abych se však zastal i ostatku skvěle vytypovaného ansámblu, ani ten Frankovi nezůstává nic dlužen a důsledně se vyhýbá situaci, že by spadl do kategorie hlavní hvězdou "označkovávaného" křoví (s prominutím) - vyzvedávám proto všechny, vyjma velkoústé R. "Thank you, Mr. President" Hall(ové). A speciální pochvala pak putuje do notového zápasníku Hanse Zimmera. Jeho novátorsky znějící minimalistická kompozice nemohla být k povaze filmu vstřícnější. // Nicméně s ohledem na to, že jsem při sledování první půle neustále váhal, zda sleduji komedii, která se tváří jako vážně pojaté historické drama či vážně pojaté historické drama, které se tváří jako komedie, za plný počet nenadělím. To je záležitost, kterou si budu muset do příštího interview ujasnit. (01.03.2009)

BAFTA Awards - 6 nominacii: Najlepsi film / Rezia / Herec v hl. ulohe Frank Langella / Strih / Masky a vlasy / Adaptovany scenar _______ Konecne sa Howardovi podaril natocit skvely film o zaujimavom odvaznom boji anglickeho talkshowmastera Davida Frosta v podani Michaela Sheena a prezidenta Nixona ktoreho stvarnil na Oscara nominovany Frank Langella. Najzaujimavejsi a najnapinavejsi bol posledny treti rozhovor, pri ktorom sa rozhodovalo o vsetkom, ale nechcem nic prezradzat. Skuseny Hans Zimmer vie presne, aku hudbu ma kedy vlozit, pacil sa mi hlavne napinavy hudobny motiv v pozadi s tikajucimi hodinami. Kevin Bacon a Oliver Platt boli sice v tomto filme na opacnej strane barikady, ale spolu si uz zahrali studentov mediciny skusajucich na sebe klinicku smrt vo filme HRACI SO SMRTOU / FLATLINERS (1990). Michael Sheen ma asi casto skusenosti s herectvom ako politik, pretoze ako Tony Blair sa ukazal vo filme KRALOVNA (2006) a malu ulohu tiez nejakeho politika si zahral vo filme KRVAVY DIAMANT (2006), ale zahral si aj vlkodlka Luciana v akcnom fantasy UNDERWORLD (2003 a 2005)... 24.02.2009 ____ Frank Langella - (Richard Nixon) +++ Michael Sheen - (David Frost) +++ Sam Rockwell - (James Reston, Jr.) +++ Kevin Bacon - (Jack Brennan) +++ Oliver Platt - (Bob Zelnick) +++ Rebecca Hall - (Caroline Cushing) +++ Produkcia: Ron Howard, Brian Grazer +++ (Videl v kine 23.02.2009) +++ (24.02.2009)

Nejprve to vypadá, že tohle téma nemůže utáhnout dvouhodinový film. A řádně zaujmout. Nakonec je opak pravdou a tenhle slovní souboj v některých momentech přiková k sedačce. Může za to jeden nápad britského baviče a moderátora talk-show Davida Frosta, který se v honbě za vidinou vysokých ratingů neváhá zadlužit a vyzve po aféře Watergate v ústraní žijícího exprezidenta Nixona na sérii rozhovorů. Nixona zaujme nejen slušná finanční odměna, ale i možnost rehabilitovat se před národem. Jenže lehkomyslný Frost z nápadu nakonec vykřesá ostře sledovaný soud, který bývalý prezident nikdy neměl. A hrdý národ se možná dočká nějaké té omluvy od jediného oficiálně odstoupivšího amerického prezidenta.. Ron Howard je přepečlivý a na snímku je to znát. Jeho dílo je přehledné i pro neznalé a podstatně mladší ročníky a i přes dosti nezáživné téma je dostatečně atraktivní. Obyčejný televizní rozhovor je tu nosnou dramatickou linií, k čemuž režisérovi bravurně vypomáhá ústřední herecké duo. Frank Langella i Michael Sheen rozpoložení obou bojovníků vždy dokonale dokáží převést na plátno. V některých momentech fakt velká poklona (sorry, Seane i akademici, ale o Oscara se měl poprat Langella s Rourkem). Obrovská profesionalita čiší i z dalšího hereckého osazenstva (Sam Rockwell, Kevin Bacon nebo Matthew Macfadyen), Rebecca Hall zase dokazuje, jak moc dokáže vymačkat i z tak maličké role. A navíc jí to náramně sekne. Oko divákovo nicméně potěší i výborný střihač s kameramanem, kterým může Howard líbat nohy. A vlastně i sám sobě.. (21.09.2010)

Svět je prostě nespravedlivý. Vemte si například tento film, kde všichni zúčastnění (Sheen coby moderátor, který chce, ale neví jak, položit a donutit amerického prezidenta k omluvě a přiznání viny, Bacon, coby bodyguard, který ví, co je loajálnost, Rockwell, který dokázal, že není malých rolí) hrají opravdu famózně, ale přesto všechnu slávu si (a právem!) "vyžere" pouze jediný herec - Frank Langella. Jeho ztvárnění Nixona je opravdu nad hranicí geniality, on nehrál Nixona, on byl Nixonem. A když ani za tohle nedostane herec Oscara, tak opravdu nevím, co by ještě na plátně musel předvést. No nic, píšu si tohle na seznam jako další z mnoha křivd, kterých se akademie dopustila. K filmu nemám co napsat, speciálně když všechny ódy již sepsány byly. Chápu, že možná pro někoho tohle může být jen další film, který má dvě hodiny a "nic se v něm neděje", ale pro mě Frost/Nixon tohle rozhodně není. Je to film o lidech a jejich omylech, nic víc, nic míň. Ale až skvělý režisér dokáže z takovéhoto námětu vytřískat nominacemi ověnčený film. Prostě jednoznačných 100 %. (23.07.2011)

Moderátor vs prezident. Súboj pred TV obrazovkami v priamom prenose. Frost má niekoľko pokusov aby prinútil rezignovaného Nixona, priznať sa ku kroku, ktorý radikálne verejne odmietal, napriek tomu, že celá verejnosť tuší, že je to holá pravda. Odpočúvanie konkurenčných demokratov, operácia zvaná Watergate. Posledné stretnutie, posledné minúty interview. Frost využíva slabú Nixonovu chvíľku a pravda je .... Z počiatku zdĺhavá dráma vyvrcholí v 5 minútovej výmene názorov, spŕške rýchlych slov kde totálne prevládnu emócie oboch strán. Vďaka záveru nadpriemerná dráma, ktorá hlavne zaujme ľudí obľubujúcich politické témy či zdĺhavé rozhovory. Ostatní strácate čas. (13.10.2013)

Z filmů se scenáristickým podpisem Petera Morgana, které jsem zatím viděl, patří Duel Frost/Nixon bohužel k těm slabším. Na jedné straně perfektní herecké výkony Franka Langelly, Michaela Sheena, Sama Rockwella a Kevina Bacona a podařená dokumentární atmosféra, na straně druhé vcelku zbytečné postavy včetně (bohužel) Rebeccy Hall, jejíž smysl jsem úplně nepochopil, a stěží uvěřitelné scény mimo kamery - například ten noční telefonát. Hádám, že původní divadelní hra je koncentrovanější, a tím pravděpodobně i lepší. (29.08.2023)

Překvapivě mě tahle konverzačka udržela v pozornosti celou dobu, což je při dvouhodinové stopáži docela zázrak. (26.02.2010)

No jo, Howardovi šly tyhle oscarové látky vždycky lépe než pobíhání Toma Hankse s divným účesem. A tady to jenom potvrzuje. Už jenom samotná příprava na televizní duel je strhující a skvěle se zde načrtnou dva hlavní charaktery. Samotný duel mi potom přišel jako boxerský zápas, kde se místo těžkých ran dostávají argumenty a kdy přesně podle výrazu poznáte, kdo koho právě drsně udeřil. Prostě výborný, Howard dobře vybudoval tu atmosféru po Nixonově aféře, i když občas si dovolí i jemný humor, který se také daří. Atmosféře pomáhá také kamera, která jako by vypadla přesně ze 70. let. No a herci jsou bezchybní. Frank Langella je opravdu fascinující a věříte mu každé gesto. Zastínil tak i výborného Michaela Sheena, kterému jsem celý film hodně fandil. Velikánské překvapení a nebýt toho, že to v půlce chvilkama drhlo, tak jdu na plný počet. (15.02.2009)

Duel demagog/oportunista. Jeden z nich se učil intrikařit skoro celý život, ten druhý na to má pouhých šest hodin během nejsledovanějšího interview v dějinách USA. Fandil jsem oběma. (12.06.2016)

Točí se mi hlava! To se stává, když člověk okusí věc o který se domníval, že mu nijak neublíží. Čeká, že to bude pěkný herecký pokoukání, že se přiučí (aféra Watergate= tenoulinký led, o němž prámálo vím a stydím se za to), možná, že si vytvoří i nějaký politický postoj a bůhví, co se ještě namane. Ale že budu sedět s rukama sepjatýma nad hlavou a pozorovat rozhovor, opakuju ROZHOVOR, dvou lidí, jejíchž život mě nedostává do varu (o jednom jsem navíc nikdy neslyšel) s takovým zaujetím a hlavně vážností, to jsem nečekal ani v tom nejdivočejším snu.__ Místnost ve které se duel odehrává je setmělá, žádná hudba, žádné rozptylující elementy. Jen oni dva. Atmosféra houstne, Nixon (fantastický Frank Langella) si otírá horní ret. Je ve varu a bez zbytečných keců řeknu, že já se štavím s ním. Frost (ještě lepší Michael Sheen) pokládá otázky (z prvu hodně směšný, později přitlačí na pilu), které rozhodují o ortelu prezidenta. Divák toužebně očekává odpovědi a taky doufá v to, že mu někdo přinese sklenici vody, jelikož má ze všech těch řečí sucho v krku. Hra pokračuje. Kamera se zběsile otáčí okolo hlavních aktérů, kteří se vzájemně hecují. Sakra, tak kdo vyhrál? Oba. Myslím. Frost dosáhl uznání, Nixon učinil pokání. Vzal ho někdo vůbec na milost, kromě prezidenta Forda? To film neřekně, zanechává vás samotného s vlastními myšlenkami. A to je dobře. Loučení ze zvuků Zimmerovo hudby je bolestivý, ale zároveň strašně uvolňující. Přicházíte k životu, váš zadek též. Teď se konečně můžete napít, ale pocit toho, že jste viděli mimořádný film, tak toho se nezbavíte nikdy. Točí se mi hlava! (09.04.2009)