2012

Objevila se tu řada hezkých efektů, ale ten stupidní příběh je prostě neodpustitelný. Celý svět se točí kolem Johna Cusacka, který podjede padající mrakodrap, aby na milimetr přesně stokrát unikl všem pohromám ve vzduchu, na vodě i na souši. A to nemluvím o nepřirozených reakcích celé jeho rodiny. Hodně dlooouhá ztráta času. Slabé 2*. (22.12.2012)

Katastrofický a tentokrát i vtipný Emmerich jak ho mám rád, tj. na úrovni Dne nezávislosti. V přímém přenosu sledujeme zničení lidstva i všech civilizačních hodnot velkolepě rozdivočelou přírodou a to tedy není málo. Jenže když k podívané nestačí gigantický výbuch supervulkánu, když ani zničení největších velkoměst nestačí a je nutno velkolepé potopení celých kontinentů, když první i další letadlo řízené začínajícím amatérským pilotem úspěšně startuje přes všudypřítomné pukliny pádem do propasti, když je i potopení obří lodi o rozměrech několika Titaniků bezvýznamnou epizodou, když je novodobá archa lidstva zmítaná makro-tsunami ještě navíc zasypávána sněhovou lavinou ze zbytku Mont Everestu (a když pak ještě během filmu zhasnou na dlouhé minuty všechna světla v multikině), tak už to i fandícímu divákovi přijde trochu moc. Navíc ne -li všechny, tak většina nápadů už byla použita v jiných filmech. No posuďte tu megalomanii sami - hned 14 trailerů, spotů, klipů a ukázek na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/239242-2012/videa/ (19.11.2009)

Chlapík, Rolande, jsi chlapík. Za svých padesát jsem užil Himaláj královské zábavy. Několik rodinných akčních scén atakuje i mistra velkolepé idiocie Michaela Baye, ale co je na tom nejlepší: Roland už se naučil tropit si prču sám ze sebe. Ať už je to angažování naježeného Cusacka, postava ruského oligarchy (jeho "it´s russian" aspiruje na zásek roku), nebo drobné vtípky se zvířátky. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že sleduji nadupanou parodii na Den poté. Samozřejmě, uvedeme-li to na pravou míru, 2012 je Rolandova typická destrukční exhibice, krásně vypointovaná v autorově bezelstném optimismu. 3 hodiny utečou jako voda, při prkenných konverzacích se nasytí skalní fanoušci emmerichovství v pevném skupenství, efekty napoví, že s vodou to pořád ještě není úplně ono a autentický digitál zase, že Roland chce jít s dobou. Jde, tak nějak po svém. Nerad to říkám, dříve jsem ho měl rád za to, že se mu můžu vysmívat, po jeho nejlepším hollywoodském počinu, kterým 2012 bezesporu je, už ho mám prostě a jenom rád. On je tak krásně a svojsky RYZÍ... substantivum doplňte dle názoru. (13.12.2009)

Pět minut zábavy a napětí je vždy vykoupeno půlhodinou nudy a neskutečně tupých žvástů. Kde jsou ty časy Dne nezávislosti a Godzilly, kde sice nebyla destrukce zas až tak megalomanská, ale příběh držel pohromadě, bavil a napínal po celou dobu? Stopáž 2012 je vzhledem k obsahu tak přehnaná, že jsem měl v závěru (lépe řečeno v poslední hodině) co dělat, abych se nešel věnovat nějaké jiné činnosti a film nenechal puštěný jen jako zvukovou kulisu. Pro nenáročné publikum chtítí trikové orgie nejspíš dobrý film, já osobně si však nejsem schopný tak důsledně vypnout mozek, abych mohl tvrdit to samé. (03.12.2009)

Chtěl jsem napsat komentář k tomuhle filmu ihned po jeho shlédnutí, ale bohužel. Film skončil, já normálně přijdu domu, pak někdo pustil vodu, aby si natočil vanu, jenže mě to neřekl a já s hlavou plných dokonalých apokalyptických scén zazmatkoval, vyběhnul jsem na chodník a začal řvát " Konec, je s náma konec, velká vlna se blíží." a ty kréteni sousedi na mě normálně zavolali policii a jel jsem na vyšetření. Pustili mě asi v půlnoci a pod velkým množstvím sedativ jsem ihned usnul. Doufám, že podobně intenzivní zážitek z filmu jsem absolovoval naposled. (26.11.2009)