Resident Evil: Afterlife

Aj keď Anderson sľuboval návrat ku koreňom, kvality a originalitu prvého dielu už pravdepodobne nedosiahne nikto, pokiaľ nedôjde k zmene orientácie celej série na viac, než prvoplánové béčka s plochou scenárovou inšpiráciou zo série počítačových hier. Mila predvádza svoj štandard, herecky plochý, ale na akčné scény s ňou sa dá vždy pozerať. 3D označenie bol síce dobrý reklamný ťah, prakticky však úplne nezáživne zneužitý v neprospech diváka, avšak v prospech tržieb. V klasickom formáte, doma, som si dokonca film užil viac, než v kine. A to asi hovorí za všetko. 65%. (02.11.2010)

Druhý nejlepší díl z filmové mutace Resident Evil (ano, jsem si vědom jak blbě to zní). Hudební doprovod a samotné ozvučení je bombastické, třetí rozměr tomu dodává šťávu. Doposavaď jsem žil v domnění, že mě efekt "lítajících pneumatik" už ničím nepřekvapí. Mýlil jsem se. Digitální hvězdice letící přímo do ksichtu jsou zatraceně cool, ostatně jako všechny ty šílené akční scény, prodlouženy minimálně na desetinásobek reálné délky. Příběh, podobně jako ve hrách (které začínají být tak trochu telenovelami), je zato nehorázný výmaz, postrádající logiku (no... vždyť je to vlastně herní adaptace Made in U.S.), dobře napsané dialogy a... no hergot už to sakra ukončete! Ty cliffhangery na konci vážně nesnáším! (30.09.2010)

Akce, to je hlavní trumf Afterlife. Je jí tu opravdu požehnaně, možná ještě více než v pětce. Opět skvělá Milla Jovovich a perfektní Luther s "Michaelem Scofieldem." Příběh navazuje na vynikající třetí díl, ovšem je opět otevřený konec, což je pro tuto sérii typické. Snad se už v šestce dočkáme boje s milony zombíků, co ve čtyřce byli a vrátí se i nějací kladivouni, s kterýma je fakt sranda...90% (22.09.2012)

Lobotomizující film, spáčilovsky demementní komentář, který opodstatňuje výsledné hodnocení: nadprůměrný představitel kinematografie atrakcí, který by si za ne3D verzi zasloužil o minimálně tři hvězdy méně, jelikož je vše uzpůsobeno předvádění 3D. Jako sled atrakcí, které navíc baví svou sebereferenčností (házení brýlí do publika, pomrkávající pohledy postav po vržení obřího kladiva), má film jen dva výrazné nedostatky: jednak obsahuje prostřední upovídanou pasáž; jednak patřičně negraduje, protože final-boss je slabší a končí se cliff-hangerem (přesněji boat-hangerem). Jinak uznávám, že vidět dvourozměrnou verzi, musel bych dát za pravdu těm, kteří jsou naštváni hlavně ze dvou důvodů: jednak za to, že Anderson považuje hráče videoher za puberťáky, kteří slintají nad fetišizovanou Milou a vyžadují se pouze atrakcí; jednak zcela nefunkční a svým stylem na rozdíl od Sommersových blockbusterů minimálně opojnou remediací (videohry X film - prostorové řešení a postupy v něm). UGP (ultimátní provinilé potěšení). (26.09.2010)

The Book of Alice aneb videoherně o zombies bez zombies! Andersone! Ty fušere jeden! Zahodit příslib velkých událostí rozehraný v Extinction během úvodních deseti minut a ještě ke všemu takovýmhle způsobem. Nemluvě o snad pěti minutovém fetišistickém záběru na nohy ( kdyby tam stála žirafa, neřekl bych ani slovo ) po kterém přichází ona magická formulka writen by Paul W.S. Anderson! Zasloužil bys pětadvacet na holou. Někdo tady musel chybět na hodinách logiky (+ nano pavouk vstřikující do těla drogy? Dude, Vážně? ) Máš jediné štěstí, že coby film na nedělní odpoledne Afterlife funguje docela obstojně a ještě ke všemu si divák může zahrát hru: Poznej své oblíbené filmy v Andersonově skládačce. ( malá nápověda milý hráči: Matrixem, Silent Hillem a Ostrovem to teprve začíná) Škoda po Death Race jsem ti začal možná i trošku věřit. (07.10.2010)