The Courageous Heart of Irena Sendler

Trochu zahanbeně přiznávám, že mě to úplně nevtáhlo. Depresivní atmosféra se vyvedla, vykreslení ghetta se mi taky líbilo (pokud se o něčem takovém dá říct, že se "líbí"), ale měla jsem neustále tendence sledovat čas, bohužel..To, co Irena a jiní takoví dokázali, nebo o co se přinejmenším pokoušeli je velice obdivuhodné, každopádně výběr hlavní role se moc nepovedl. Anna Paquin je jako herečka nezajímavá, nesympatická a celou dobu měla na tváři jen jediný nezúčastněný výraz. Film tedy převážně díky tomu nedokáže v divákovi vyvolat tolik emocí jako jiné filmy na tohle téma.. (24.07.2012)

,,JEDNO DÍTĚ NESTAČÍ !!!“....... /// Samozřejmě že se nejedná o povzdech rodičů(?) spoléhající na sociální dávky, ale Ireny Sandler, statečné sociální pracovnice s velkým srdcem, která byla odhodlána bojovat za záchranu dětí vypadajících jako obrázek, (ale kteří měli do árijců daleko) až do konce. Film stojí na solidních základech skutečnýho příběhu. Děti pochodující na deportaci nebo okamžiky jejich loučení s matkami (či otci), zákonitě vzbuzují nechutný pocity. Ale není zase tak emotivní – prostě ,,normální“ televizní zpracování. A TOLIK SE JICH NEPODAŘILO ZACHRÁNIT. Anna Paquin pro mě (asi nafurt) zůstane Sookie a Poláci by měli mluvit polsky. Podobně zpracovanej Nedodrženej slib se mi líbil (kapku) víc. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ještě mi nikdo nevysvětlil, kam zmizeli židi z Lodže. 2.) Nevím, kdo je to překonvertovanej žid. 3.) Dozvím se, proč Irena potřebovala (po výslechu) ortopeda. 4.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,rad.mas“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (06.10.2011)

Kazdy jeden clovek, ktory zachrani ludsky zivot alebo sa o to len pokusi si zasluzi uznanie, nasu plnu pozornost a volu sa im priblizit co len najblizsie ako je mozne, aby sme videli, ako vyzera pravy hrdina. Znie to pateticky, ale to, co mnohi dokazali pocas 2.svetovej vojny, to co riskovali, aby nezistne pomohli cudzim ludom je nieco neuveritelne a preto som rada, ze sa neustale tocia filmy, ktore nam zverstva Holokaustu a Hitler propagandy budu stale pripominat. Vynikajuca hudba, vynikajuca kamera, atmosfera, obcas som sa normalne pozrela, ci nemam na nohach blato z Varsavskeho ghetta, pretoze tak autenticky to na mna posobilo. Anna Paqin bola vyborna a nominaciu si urcite zasluzila. Po Gifted Hands dalsi vyborny televizny kusok. (24.01.2010)

Teď možná hodně (resp. těch pár z vás, co si tento komentář vůbec přečtou) rozlítím a nadzvednu, ale tento komorní Tv snímek o jedné Polce jménem Irena Sendler, která se rozhodla zachraňovat židovské děti před jistou smrtí (aniž by z toho měla osobní profit) a která na dlouhá léta upadla v zapomnění, je mi samotným pojetím a i následným zpracováním v mnoha ohledech bližší než Spielbergův Schindlerův seznam. Začíná to už rozdílností motivů hlavních hrdinů a končí u samotného zpracování, kdy (narozdíl od tohoto snímku) se Spielberg rozhodl převzít dějiny (historii osoby O. Schindler) do svých rukou a pozměnit ji ku obrazu svému a „pánů akademiků“, kdy z tvrdého (neúspěšného) obchodníka „vykouzlil“ lidumila. Tenhle snímek bude především silná káva pro všechny ženy (matky), neboť pouze ty se dokážou vtělit do pocitů zdejších „hrdinek“. Co může být ostatně pro ženu (matku) těžšího, než se vzdát (opustit) své dítě?! Tady se nehraje na efekt, oscary, (to se ostatně od Tv filmu ani nedá očekávat) a pravdou zůstává, že snímek mohl být rozhodně SYROVĚJŠÍ (KRUTĚJŠÍ). Koneckonců i skutečná realita taková byla, nicméně je potřeba jedním dechem dodat, že nedojde ani na žádné podbízivé prvoplánové scény, což je příjemným zjištěním. The Courageous heart of Irena Sendler je „pouze“ komorní (volně plynoucí snímek) (pře)vyprávějící jeden „obyčejný“ příběh ženy jménem I. Sendler, která se rozhodla pro „takovou maličkost a samozřejmost“ a to sice riskovat svůj život pro záchranu „budoucí generace“ (dětí). Tento snímek, to je především civilní A. Paquin, volně plynoucí režie, nevtíravá kamera a citlivý hudební doprovod Jana A.P. Kaczmareka. Síla tohoto snímku nespočívá v konkrétních scénách (jednotlivostech), které by se vám vryly hluboko do paměti a které budou přepisovat filmové anály (popř. se promítat na studentských seminářích), ale CELKU jako takového. Pokud tedy nebudete očekávat megalomanskou podívanou s brutálními scénami masakrů příslušníky SS, (popř. prvoplánovými scénami útočící na divákovi city), ale „obyčejně“ (věcně) podaný (převyprávěný) příběh jedné smutné události, nebudete zklamáni. JÁ tedy nebyl. (12.10.2011)

Vizuál je solidní a atmosféra ghetta se podařila, ale tím to hasne. Největší handicap vidím v nedostatku emocí, které tu chyběly zejména proto, že se jednalo děti. Nějakou vypjatou scénu s oddělováním dětí od matek atp. jsem tu postrádal. Ne že bych si v takových věcech liboval, ale k podobně laděnému příběhu prostě patří. Chybělo mi tu i napětí pramenící z neustálé hrozby od německých okupantů. A konečně Anna Paquin mě také příliš nepřesvědčila a moc nechápu, že jí za tohle někdo na něco nominoval. Herci ve vedlejších rolích, kteří byli naopak velmi dobří, nedostali tolik prostoru. Bohužel. Vzhledem k silnému tématu trošku přivřu oči, ale víc než 50% dát nemohu. Jinak ještě dodám, že v roce, ve kterém byla Irena Sendler nominována na Nobelovu cenu míru, obdržel ocenění Al Gore. Ať si to každý přebere jak chce. (12.04.2018)