Ztracen ve vesmíru

Po absurdnom (a značne nečakanom) úvode z Občianskej vojny sa to preklopí do sci-fi, bohužiaľ však nie do HOROROVÉHO sci-fi (ako som neviem prečo čakal). Ale to je môj problém. Čo už je problém tvorcov? Jednoznačne scenár. Dej z vesmírnej stanice sa totiž prelína s WTF scénami, kedy napríklad počujeme čudného rozprávača, tárajúceho dve na tri a vidíme pozemský život. Prípadne pred kamerou sedí starší chlapík v kraťasoch a rozpráva o tom, ako raz so synom išiel autom, zrazu ich predbehlo vlastné koleso (vy si z toho robíte srandu, ale u nás v meste koluje legenda o týpkovi, ktorý brzdil na svetelnej križovatke a predbehlo ho vlastné koleso a následne mu zostal v rukách volant) a len zázrakom auto zišlo z cesty a nikomu sa nič nestalo. Keď som tieto absurdné scény videl, bolo mi jasné, že sa na konci dočkám šokujúceho rozuzlenia. Ale skutočne sme sa ho dočkali? Neviem, priznám sa, že som ho nepochopil. Štyri palce dole. (09.01.2017)

Osamocenému astronautovi v ISS na orbitě (v roce 2039, proto nebudu rýpat do přítomné gravitace) po ztrátě signálu a bez znalosti situace (3. světová?) čím dál víc hrabe, kope se do zadku a divák s ním prožívá jeho vidiny, přemítání a izolaci. A pocity marnosti, prázdnoty a NEubíhajícího času se podařilo zprostředkovat naprosto dokonale, protože už dlouho jsem se u něčeho tak strašlivě nenudil. Je to do morku kostí artové, bezdějové a "metafyzicky filosofické", vizuálně i hudebně sice pěkné, ale nikoliv lyrické či hypnotické, jenom tíživě ubíjející. (22.04.2015)

Tak teda opravdu, vizuálně je to parádní, co záběr, to chuťovka. Osud kosmonauta, kterému najednou přestane Země odpovídat. S tím příběhem je to už trochu složitější. Vůbec nic není doslovné, všechno aby si člověk nějak domyslel nebo odvodil a konec přijde dřív, než byste čekali. Věřím, že jsem to jakžtakž pochopil :) I tak je to pořád mnohem jasnější a kratší, než velice podobná Kubrickova 2001: Vesmírná Oddysea... Hudba od AvA klasicky skvělá a zaplať pánbu Tom nezpívá :) Pocitový film. L )VE 3,5* (23.06.2010)

Velmi solidní nezávislý film. Každá druhá věta tam byla pravda, byla také ze života. Docela mě zklamal ten konec, ten to trošku pokazil, ale jinak na své poměry hodně dobré a působivé. Přesvědčilo mě to a na konec roku 2011 také potěšilo. Jsem rád, že mohu i na konec roku 2011 dát dobré hodnocení. ____ Nejsou žádná roční období, jen čas. ____ (31.12.2011)

,, Sorry kámo, něco se nám tu zvrtlo a nebudeme tě moci dostat hned tak dolů! '' --- Dokonalý vizuál s výbornou kamerou a skvěle zvolenou hudbou není bohužel schopen utáhnout těch 90 minut děje. A ono se tam toho neděje až tak moc. Zápletka dobrá i schýza obyvatele lodi, který pozvolna začíná tušit, že je v pěkném průseru... čarokrásné záběry na modrou matičku Zemi s aurou kolem se vám časem začnou těžce hnusit s vědomím, že by jste chtěli strašně moc zpátky, ale nemáte možnost jak a čím se tam dostat... Z klaustrofobie vesmírné stanice s blikajícími panely počítačů, točících se lopatek ventilátorů a jednotlivých decků je možný jen jeden únik. Definitivní. Tím je opuštění lodi ven ve skafandru - do otevřeného prostoru.S pozvolně vzrůstající nudou a vztekem opuštěného astronauta na ISS jsem i já měl obdobné pocity. Přiznávám, film jsem viděl na 2x ač to nomálně nedělám. Po první části jsem cítil po celodenním shonu únavu a nechtěl jsem si ale film zkazit nedejbože dřímotou. Dnes jsem dal odpočatý druhých 45 min. Ihned jsem se chytil v ději i včerejších pocitech, jenže ejhle... za chvilku jsem zase začal zívat. A to už jsem tušil, že někde je něco špatně. Děj se tak vleče, že pak náhle předkládaná množství vjemů a pocitů nemají šanci pronikat tak hluboko, jak by si asi tvůrci přáli. Chvilkama mi to připomínalo jak zmiňovanou Odyseu, tak i Thin Red Line a Strom života. Jednoznačně to dělala ta kamera i předkládané obrazy... Takže tomu ještě dám šanci a někdy na to kouknu znovu, třeba se mi to zalíbí víc...nebo vnitřně pochytím víc ( a že je tam co chytat :-) ! . Tři stránky z knihy. * * * (08.12.2014)