Django Unchained
Divoký Django
Django Unchained
Django Unchained
Django Unchained
Django Unchained
Režie:
Quentin TarantinoScénář:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHrají:
Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washington, Samuel L. Jackson, Walton Goggins, Dennis Christopher, James Remar, David Steen (více)VOD (4)
Obsahy(3)
Píše se rok 1858 a v Americe právě probíhá občanská válka. Texasem vedou bratři Ace a Dicky Speckovi pěšky skupinu spoutaných černých otroků a mezi nimi je i hlavní hrdina otrok Django. Ten má šanci získat díky nájemnému lovci lidí dr. Schultzovi svobodu, pokud se mu povede dopadnout vraždící bratry Brittlovi. Djangovi se tak zároveň naskytne příležitost najít ženu, kterou musel před lety nedobrovolně opustit. Ani jeden z hlavních hrdinů však netuší, jak blízko jsou nejnebezpečnějšímu dobrodružství svého života... (TV Nova)
(více)Recenze (3 236)
Nespoutaný Django je hrozně fajnový a dobře natočený film. Je tu hrdina, který byl ve svých začátcích jen a jen otrokem a když se ze své nelehké pozice vymane, tak si k němu divák snadno najde cestu, hlavně když ve svých prackách nikdy nedržel zbraň a po krátkém zkoušení trefí všechno na poprvé. Pak tu je další klaďas (Waltz), který ho vlastně osvobodil a svým vystupováním si ho také každý hned oblíbí, takže tu máme dva sympatické hrdiny, na které je radost se dívat. Jenomže čas běží a běží a místo rychlejšího konce se tu objevují další zákoutí, která nás odvádí z cesty a příběh je zbytečně natahován a ani po příběhové stránce se bohužel nejedná o kdovíjakou vyjímečnost, takže jen lepší průměr. ()
Film vyzerá fantasticky. Kamera si našla naozaj nádherné exteriéry, dekorácie, kostýmy a rekvizity sú pastvou pre oči, nechýbajú davové scény, skrátka ten rozpočet je na filme naozaj vidieť. Hrá k tomu luxusný soundtrack toho najlepšieho z country-folku i hutného hip-hopu. Každá jedna pesnička dokonale pasuje. Django naozaj nie je len "niečo ako western". Je to pištolnícky epos so všetkým možným. Tarantino ho vyrozprával nečakane poctivo a navyše ho vyšperkoval svojimi typickými trademarkami, ako sú rezké dialógy a dobre napísané postavy, ktoré je očividne radosť hrať. Hlavné herecké duo sa tak počas filmu zohrá, že "pusa a Auf Wiedersehen" pred finále naozaj dojme k slzám aj silných chlapov. Waltz je naozaj Kráľ a je radosť sa dívať na jeho hranie. Iróniou je že Tarantino ho tentokrát namiesto nacistu obsadil do role muža, ktorému vadí otroctvo. ()
PRVOTŘÍDNÍ! PO DOST DLOUHÉ DOBĚ JSEM ZAŽIL SKVĚLÝ ZÁŽITEK V KINĚ, NESPOUTANÝ DJANGO JE NAPROSTO SUPER A I KDYŽ TRVÁ 165 MINUT, TAK JE TO PROSTĚ SKVĚLÁ PODÍVANÁ, KTERÉ NEMÁM CO VYTKNOUT! WESTERN, JAK SE PATŘÍ, SKVĚLÁ MUZIKA, OBSAZENÍ, SCÉNÁŘ, PROVEDENÍ...-QUENTIN TARANTINO JE PROSTĚ BOREC!!!! 100% bez diskuze!! P.S. díky CSFD za promítání! ()
Kuuurva negře! Kventýn si natočil klasický spaghetti western k obrazu svému a vznikl z toho stylovej disstrack na rasismus, xenofobii a otrokářství / takřka 3 hodinovej dechberoucí revenge-flick, kde krása střídá nádheru jak Jamie Foxx kulky v revolveru. Herecký koncert kvarteta Foxx - DiCaprio - Waltz - Samuel matkojeb Jackson fenomenální...... Co dodat? Zcela bezkonkurenčně nejlepší žánrovka za posledních několik let. Kulervoucí spektákl; top tier tarantinovka. Soundtrack návykovej! 10 kravích kluků z 10 🤠 ()
"Our mutual friend has a flair for the dramatic." ()
Predchádzajúca Parchanto - Tarantinovka je u mňa to najlepšie čo som zatiaľ od Quentina videl a Djangovy tiež nechýbalo moc. Na to že Quentinové prvé filmy ma moc nebrali, tak Tarantinovým posledným filmom prichádzam na chuť. Rovnako ako u Parchantov, tak aj tu si Tarantino drží diváka svojím štýlom - perfektný herci, skvelé dialógy, scény, soundtrack, ale predovšetkým to funguje perfektne ako celok. Jednotlivé prvky keď sa zlejú do kopy, tak je s toho opäť perfektná drsná sranda, ktorá ma (bohužiaľ) opäť trochu prestrelenú dĺžku. 80% - 4* ()
Stylisticky samozřejmě až narcisticky dokonalé - využívání osvětlení, prostředí (cákance krve na květinách) a vtipných nájezdů na detaily v důležitých momentech, netradiční kamerové úhly a příkladná inscenační symbióza se soundtrackem i mikroděním v interiérech Samuelova domu. Nejedna scéna má díky Quentinovu timingu, černočernému humoru a božím hercům okamžitý kultovní potenciál (krvavé vyhlazení nepřátel velmi cool, ale za mě vede dialogová sekvence s Leonardem a Samuelem před odhalením Schultze a Djanga - to rostoucí napětí by se dalo krájet!). Leč jako vypravěč si Tarantino tentokrát vybírá slabší chvilky. Konkrétně některé dialogy příběh pramálo posouvají a jsou především odrazem chtěné scénáristické exhibice (to ještě odpouštím ve scéně s ku-klux-klanem, která je nehorázně vtipná, ale horší už to je u přešlapování na místě před příjezdem k Samuelovi a hlavně v mezistupni mezi dvěma základními dějovými cliffhangery - a) zabít trojici hledaných zločinců, b) najít a zachránit Djangovu manželku). A jelikož se jedná o příběh silně založený na osobních motivacích, nemůžu se zbavit několika pochyb také ohledně aplikace obyčejného selského rozumu - proč vlastně Schultz takhle pomáhá Djangovi je hodně triviálně vysvětleno závěrečný akt svérázného doktora je sice správně tarantinovsky WOW, ale z pohledu samotného Schultze nelogický (proč by je zbytečně vystavoval v podstatě jisté smrti??). A mohl bych zároveň zpochybnit i diskutabilní pasáž s převozem, kdy se Django osvobodí až nečekaně snadno (mohli mu uvěřit, ale dávat mu hned do ruky zbraň?). ___ I tak ale nemohu popírat, že Django Unchained je nevídaným a takřka nonstop zábavným filmovým eposem s tím nejvýraznějším autorským rukopisem současnosti, u jehož závěrečných titulků vás přepadne nefalšované uspokojení a pocit zadostiučinění. Už jen ty herecké výkony v čele nejprve s Waltzem, kterého pak suverénně doplňují ďábelský DiCaprio a naprosto labužnický Samuel, si říkají o opakovaná zhlédnutí. A co teprve režie, byť tentokrát chvílemi lehce tápající.. 80% ()
Ne, neudílím Zlatý řád uživatele Pepince ze strachu, že můj profil sleduje sám velký Quentin a je připraven na mě poslat dr. Schultze s kakaovým mužem, pokud se mu něco znelíbí. Ne, neuznávám Tarantina proto, že má před jménem titul Kultovní, nýbrž proto, že každý jeho film z poslední doby je jako jedna dívka z deseti, kterou na plese vyzvete k tanci a ona, světe div se, umí vážně tančit. Do kina chodím už nějakou tu chvíli, ale nebylo věru příliš takových filmů, které by mě nadzvedly ze sedačky jako právě Nespoutaný Django s neznělým ´dé´. Navíc měl nesporný přínos i pro moje zdraví, protože třeba po takové pytlové scéně jsem tak o pět kilo hubenější a břicho mám jak z katalogu. Moji sousedé by dodatečně měli výrazně ocenit to, že mě napadlo do toho třeskutého mrazu natáhnout podvlíkačky. ()
,,Tohle je nájezd! '' -,,Ale dyť nic neuvidíme?!'' - ,,To neva,uvidí koně! '' !!! Tak u téhle Kukluxanácké epizodky jsem se musel fakt smát. Byl to nájezd na mojí bránici. Jejím vrcholem byl uražený odjezd farmáře, jehož žena se celou noc šila s kápěma, které však jaksi nevyhovovaly... ---- Quentin byl opět v perfektní formě. Western, který nepostrádá napětí, akci i vtip jsem už dlouho neviděl. O kýblech krve nemluvě. A těch srandiček a narážek na tehdy rasistickej otrokářskej jih tam Amíci asi budou mít povícero, akorát Evropan to asi všechno nepochytá... Waltz byl vybrán dokonale a na DiCapriovi bylo vidět, jak moc si to užívá. Z Jacksona šel strach, ty jeho bílé oči svítící z černé tváře s bílými kurdlinami na hlavě, byly opravdu zlé a lstivé... Pravej jižanskej negr (bez urážky) jak z románů Marka Twaina... Jako u každé Tarantinovky byl k filmu zvolen perfektně sednoucí soundtrack. .Jen Quentina asi může napadnout dát k westernu rapovou písničku... A vyšlo mu to. Né proto, že to tak vymyslel Quentin Tarantino, ale že tam kupodivu sedla jak prdel na hrnec ! Škoda toho závěru, stále jsem do poslední chvíle čekal nějaký šokující zvrat. A on nepřišel, což byl také šok :-) Nicméně u mne je to na 5 dynamitů. Těch 165 minut slupnete jako malinu! * * * * * ()
"Who's that nigger?" Nuž po Inglourious Basterds musel prísť návrat na zem, chvalabohu nebolo to také razantné ako pri Jackie Brown, skôr je to "len" vynikajúci film, no žiaden nadčasový orgazmus ako Pulp Fiction, Bastardi, či do určitej miery aj Kill Bill. Tarantinov rukopis funguje aj tu, takže o soundtracku, kamere, scenári, či hercoch nemá veľmi zmysel vyjadrovať sa. Film má iba jeden problém a to strednú cca tretinu filmu, ktorá nemá veľmi kam smerovať, až kým nedôjde do trochu deus ex machina zvratu, ktorý dovedie film do bohovského finále. Potom je to opäť Tarantino larger than life! 9/10 ()
Pravé Vánoce přišly až v lednu společně s Djangem. Mám problém být vůči tvorbě Quentina Tarantina nějak nekritický, ale tady to snad ani jinak nejde. Django je jeden velký nespoutaný filmový zážitek plný extatických scén, u kterého je znát, že jej dělal cinefil pro cinefily. Už od prvních minut mě provázel pocit neskonalé blaženosti vyvolaný každým dialogem i pohybem. Je to vtipné, je to brutální, je to epické, je to krásné. Mnozí vyčítají Tarantinovi jeho eklekticismus, ale právě za něj jej mám hluboce rád. Málokdo to dělá jako on. “Quentin, you had my curiosity, but now you have my attention.” ()
Tarantinovka na první pohled a především poslech, kam ten Quentin na ty skvělý písničky chodí? Dialogy boží ("Neprodávam negry, který nechci prodat!"), Foxx, Waltz, DiCaprio a Jackson si svoje party vychutnávají, ale pořád je to jen z cool scének poslapované něco, co by se nejraději rozpadlo. Především Waltzova postava podivně mění chování (z naprostého badasse na jelimana) podle potřeb okolí. Pancharti jsou jednoznačně lepší, ale pořád to byla nejlepší zábava poslední dobu. ()
Všetci, ktorí pozornejšie sledovali doterajšiu Tarantinovu tvorbu, vedeli, že k tomu dôjde. Ako sa postupom času Quentin odchýlil od gangsteriek a nasadil ešte brutálnejší štýl a čoraz dominantnejší motív cesty za pomstou, fanúšikovia tušili, k čomu sa schyľuje. Veľkou nápovedou bola dvojica filmov Kill Bill, ktorá sa okrajovo zmietala na hranici medzi Easternom a Westernom (pozn. - eastern je vlastne ázijským predchodcom westernu, teda rovnaké princípy, len dávnejšie obdobie a miesto coltov a winchestroviek katany prekliato nízko, viz. napr. Jojimbo alebo Sedem samurajov). A tak to nakoniec prišlo. Ultimátny odkaz veľkého Tarantina svetu, jeho kryštalicky čisté posolstvo. Mnohých prekvapilo, ako vážnu tému a obdobie si Q.T. pre svoj najnovší film zvolil, no práve vďaka tomu mohol pracovať s takmer ešte trochu väčšou ( i keď nie až tak tvrdou ako niekedy, ehm) porciou násilia. Samozrejme že kvôli výslednému efektu musel mať poruke pár skvelých hercov a tučný rozpočet, aby bolo z čoho zaplatiť tú červenú omaľovanku. Výsledok je zrejmý - skvelý scenár s vynikajúcimi dialógmi a monológmi vychádzajúcimi z úst pánov Líššku, Valčíka, Kapra či Džeksona, pričom práve konverzačný part medzi dvoma z najlepších a najtalentovanejších hercov súčasnosti (čítaj Waltz a DiCaprio) patrí k absolútnym vrcholom celého filmu, a vidieť tieto dve kapacity vedľa seba je neuveriteľný zážitok. Ostatne ako aj naposledy v Nehanebných bastardoch, každý Waltzov prehovor je geniálny (dôrazne odporúčam už kvôli jeho neuveriteľnému prízvuku pozerať v originálnom znení) a najlepšie hlášky z celého filmu vychádzajú práve z jeho úst, konkrétne prvá a posledná replika - "Good evening, gentlements." a "I couldn't resist". Len škoda, že v ich a Jacksonovej prítomnosti pôsobí Foxx trochu slabšie a aj napriek tomu, že je skvelý a hádže uveriteľné drsné pohľady a pózy, stále mi príde, že sa do toho mohol vložiť ešte o kúsililinček viac. Ale to sa len snažím nájsť nejakú chybičku. Predsa by sa ešte jedna našla - mohlo to byť tak asi o 20 minút kratšie. Z výsledného zážitku to však neuberie ani za mak. ()
Hravé dialogy, výborný Christoph Waltz (zase si křičí o sošku, Tarantino vytáhl tohoto borca z nikama a z nikoho udělal megastar, každý jeho film táhne, Tarantinova ultrahaluz) a krvavá lázeň na konci = Tarantino:) Rozhodně jeden z těch nej současně natočených westernů. ()
Stylovej western. Líbila se mi výprava, hudba i dialogový scény jak je u Tarantina většinou zvykem a Christoph Waltz, Jamie Foxx i Leonardo Dicaprio super. Mohlo tam byt trochu méně krve (dyť tam několika kovbojům při přestřelce furt vybuchovaly prdele a lítaly z nich hektolitry krve :D) a poslední půl hodinka už taky neklouzala tak hladce jako zbytek filmu, ale ve finále se určitě jedná o jeden z lepších westernů, na který se určitě ještě rád kouknu. ()
Stejně jako u Panchartů, po druhém shlédnutí mohu napálit plný počet, protože se mi to líbilo asi tak 8541269x víc než napoprvé. Chris Waltz, Samuel L. Jackson a Leonardo DiCaprio naprosto vládnou. ()
Quentin opět urvaný ze řetězu, potvrzuje svou stálou formu, hraje si s divákem, baví ho a zároveň omotává kolem prstu... skvělá hudba a notná dávka úchylnosti samozřejmě nemůže chybět. Prostě klasický Tarantino - nespoutaný a tradičně vynikající. 90% P.S.: Nemáte někdo tušení, kde by se dal sehnat ten krásnej zoubek na pružině? Hezky by se vyjímal na mé rezavějící feldě... ()
Krvavě zábavné. ()
Já být Sergiem Leonem, tak se mi podlamují kolena smíchy aneb Pocta z octa. Tak jsem po x filmech zjistil Tarantinovy fetiše: pomsta krvavá jako tatarský biftek (dá se to nějak léčit?). Dá se tahle diagnoza nějak pojmenovat? Smrt zločince před očima svého dítěte (tohle už by se mělo léčit). Kopírák (scéna masakru, následuje cool písnička a pak dlouhá kecací scéna a tak pořád dokola - prášky na předpis vyloženě nutné). Morricone (tak tady jsme na tom s kventýnem stejně, klinická léčba není nutná). A taky má lechtivou slabost pro velká jatka (léčba neodkladná). Ta neustále se opakující šablona bang! bang! - písnička - talk šou Jana "Waltz" Krause mně vážně lezla na nervy. Hlavně jsem si říkal: Safra, hlavně at nezačne repovat a bang! Začal repovat! A už jsem se začal bát, aby si to nerozdal při Stmívání s Whitney Houston ("And áááááááááááj will olwejs láv júúúúúúúyyyoúúú"). Od příjezdu za Leošem Kaprem těžká nuda. Tady film umřel a propadl se do opravdu trapného natahování. Zfilmované pocty s odkazy mě nechávají chladným. Akorát se mi vážně začíná zajídat fakt, že se ve filmech mstí týpek, podsouvaný nám jako kladný hrdina. A my si máme libovat, když někomu rozstřílí nohy. Navíc Django je pořádnej srab. Když jde vyřídit tři bratry, postřílí je jak králíky. Kde jsou ty leonovské souboje, kdy se dva (či tři) hypnotizují očima a pak do sebe pálí tváří v tvář? Stejně tak blbě zařve i DiCaprio. Tarantino je břídil, to mi nikdo nenamluví. Django je Kill Bill Divokého Západu. Jediný světlý bod - problém s výhledem zpod kukly. ()
Související novinky
Nový film Willa Smitha se odsouvá na příští rok
Příběh o tom, jak Willu Smithovi (Já, legenda, Král Richard) jedna facka změnila život, se bude psát nejspíš ještě nějakou dobu. V tuto chvíli má herec desetiletý zákaz účasti na Oscarech, přišel o… (více)
Tarantino potřebuje hit
Devátý snímek režiséra Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu započal svoji americkou jízdu za dolary. Za úvodní víkend z toho bylo 40,4 miliónů dolarů, Tarantinův rekord, film ale bude potřebovat… (více)
Tarantino znovu ulovil DiCapria
Devátý film Quentina Tarantina nás zavede do roku 1969. Květinové hnutí bude pomalu končit, Amerikou otřese řádění Mansonova gangu, při němž zahyne herečka Sharon Tate, a jeden stárnoucí televizní… (více)
V pravé poledne čeká remake
Westerny v posledních letech slaví opatrný comeback. Opravdová kuráž vydělala 252 milionů dolarů, Nespoutaný Django si došel pro 424 milionů a za úspěch se dá považovat i 155 mega, jež nastřádala… (více)
Když se řekne magor z videopůjčovny, nejspíš nepotrvá dlouho uvědomit si jméno vlastníka této přezdívky. Quentin Tarantino je tím filmařem, kterému filmovou školou bylo sledování filmů nejen v rámci jeho práce ve videopůjčovně, jeho filmy jsou tak často plné odkazu, vzdávání poct i krapet odlišného přístupu. Jeho 7. celovečerní film (pokud po vzoru Quentina vnímáte obě části Kill Bill jako jeden) byl tentokrát v základě snahou o formu spaghetti westernu, škatulkovat ovšem držitele Oscara za nejlepší originální scénář pouze jako spaghetti western by byla ostudná chyba. Nespoutaný Django patří mezi vrcholná díla Tarantinovi tvorby, který za posledních 10 let zraje jako víno. Na Nespoutaného Djanga se snadno vzpomíná z různých důvodů (slovo na n ve filmu padne 114x), snadno se na něj ovšem vzpomíná především i proto, že jde i po letech o filmařský klenot, který jde orodovat z mnoha důvodů. Kapitola otrokářství v USA ještě před Americkou občanskou válkou a zrušením během mandátu Abrahama Lincolna je dodnes citlivé téma, nejvýraznější útlak afroamerických obyvatel USA jako takový v podstatě vyvrcholil až o století později. Django Freeman je výrazným nabouráním pravidel tehdejšího světa. Pohoršení vyvolává už přítomnost afroamerické ,,lůzy´´ na koni, pozdější realita spočívající v tom, že se z bývalého otroka stává lovec lidí, který za peníze loví bílé šmejdy, je již definitivní ukázkou snahy Tarantina o vytvoření projektu, který staví na zdánlivě jasných stereotypech, aby potom dokázal šokovat. Ukázkové je to i v tom, že na samotném počátku Tarantino nezakryje svůj otisk cinefila a už v samotném úvodu se snaží vzdát poctu spaghetti westernům, které nejspíš na samotném počátku Nespoutaného Djanga stály. Jméno titulního hrdiny, využití ústřední melodie od Luise Enríque Bacalova a pozdější přítomnost Franca Nera (s bílými rukavicemi)) nejsou náhodou. Tarantino se i tentokrát projevil jako mistr za psacím stolem, i po režijní stránce ovšem Nespoutaný Django platí za jeden z jeho nejvýraznějších projektů, kdy je vidět zmíněná láska k inspirativním spaghetti westernům i snaha o napojení staré a nové filmové školy. Pozornosti tak neunikne několik starosvětských zoomů, zároveň i syrovější přístup spojený nejen s již dřívější (i pozdější) tvorbou Tarantina. Černý humor, chytré pracování s kontextem tehdejších událostí (ikonická přítomnost členů Ku-klux-klanu) i Tarantintova schopnost ze zdánlivě drobných a nepatřičných detailů vypracovat to nejlépe možné zralé ovoce. Roli Djanga odmítl Will Smith, protože měl pocit, že hlavní hvězdou filmu není jeho postava, ale postava Kinga Schultze. Christoph Waltz již zazářil jako lovec židů Hans Landa v Tarantinovo Hanebných panchartech, právě zde ovšem Waltz dostává krapet odlišnou roli. Waltz nepostrádá charizma, zároveň ukazuje sílu v tom, že zvládá po pouhé stránce grimas prodat stěžejní emocionální momenty, přitom všem se pořád snaží držet umírněnou polohu. Tarantino skvěle staví na německém původu samotného Schultze (Waltz je Rakušan) a ve finále má i tento zdánlivě drobný detail svou smyslnou úlohu ve vyprávění. Po odmítnutí Smitha poté svou šanci dostal Jamie Foxx, který sice zdánlivě nedostává vedle Schultze tolik prostoru zazářit, své momenty slaví ovšem jednoznačně dostává, především v klimaxu vyprávění, kdy se definitivně rodí nový ikonický westernový protagonista. Leonardo DiCaprio měl před ztvárněním Calvina J. Candieho se ztvárněním záporáků pouze jedinou zkušenost, konkrétně skrze ztvárnění Ludvíka XIV. v Muži se železnou maskou. A i tentokrát mohl předvést, že je fantastickým hercem. Charizmatický, přesto sadistický, krutý a se sklony sociopata, kdy se DiCaprio expresivní herectví projevilo i v tom, že ho ve scéně čítající jedno kladivo neodradil ani fakt, že si rozřízl ruku, kdy tomuto faktu zdánlivě neprojevuje ani jednu očividnou reakci, jednoduše zůstává v roli. Právě DiCapriova zapálenost též přispívá k prodání charakteru Candieho, který je i bohatství a elegantnost větším zvířetem, než průměrný nexr. Tarantino v tomto ohledu chytře využívá faktu, že je Candie zřejmě fanouškem románu Tři mušketýři, kdy si ovšem není vědom toho, že jeho autor je Alexandre Dumas alespoň částečně Afroameričanem. Jednu z nejvýraznějších rolí ve své kariéře nejen díky výraznému make-upu ve své kariéře sehrál v Nespoutaném Djangovi i Samuel L. Jackson. Stephen, který je dost možná nejchytřejším obyvatelem Candylandu, díky svému postavení se cítí nadřazený oproti ostatním otrokům a s jeho pánem ho pojí očividný sadismus i očividná forma jistého pouta. Stephen je čisté zlo, Samuel L. Jackson ho sám vnímá jako nejzlejší postavu, kterou kdy ztvárnil. O to větší radost je sledovat, jak Jackson předvádí jeden z nejsilnějších výkonů ve své kariéře a jak do velké míry funguje v rámci paralely s titulním Djangem. Tarantino staví na postupně budovaném poutu mezi zkušeným zubařským lovcem lidí a jeho žákem, stěžejní moment, kdy Django Freeman v modrém obleku vrátí úder svým bývalým mučedníkům, vyvolává ten pravý pocit satisfakce. I díky následné epizodce s členy Ku-klux-klanu a vyvrcholením na Candylandu Nespoutaný Django funguje jako anti-rasistická oslava a ideální satisfakce, která nenechá průměrnému voliči SPD spát. Tarantino se sice neštítí násilí na otrocích prodávat v tom nejkrutějším světle (D'ARTAGNAN MOTHERFUCKER!), právě konfrontace s bratry Brittleovými či pěšáky na Candylandu ovšem vrací úder. Postupně tak hraje soundtrack Ennia Morriconeho či Riza Ortolaniho, občas dojde i na modernější popík, stěžejní ovšem je, že Tarantino v součtu zdánlivě bourá jasná pravidla. Už samotnou zápletkou mohl Nespoutaný Django vyvolávat pozornost, nejdůležitější je ovšem přeci jen výsledná forma. A ta podceněná v závěru není ani na moment. Samotný Robert Richardson za pochodu nepřekvapí svou půvabnou práci s obrazovými kompozicemi, osvětlením i schopnosti skutečně evokovat vizuálem pár dekád staré westerny, Tarantino si neodpustí stylovou cameo roli, výsledek především zvládá působit velkolepě, kdy je na samotném konci završená strhující westernová pouť, která za 165 minut uteče jako voda. Tarantino tentokrát nevyprávěl nelineárně, výsledek poté působí dojmem, že se Tarantinovi skutečně podařilo stvořit legendární epos. Legendu o revolučním otrokovi, který ty zlé rasistické bělochy uměl zdárně postřílet. Přitom všem si Tarantino neodpouští černý humor, především ovšem skutečně servíruje velkolepou podívanou, která i po dekádě zůstává jednou z nejpamětihodnějších filmových záležitostí 21. století a nejpamětihodnějších záležitostí od Quentina Tarantina obecně. Nespoutaný Django může vyvolat zvědavost i pozornost, ve finále ovšem především vyvolá respekt a obdiv..... () (méně) (více)