Jersey Boys

Režisér ve věku (Clinta Eastwooda) by se už neměl pouštět do žádných experimentů, inovací, ani výzkumů; měl by už jen rekapitulovat svoje vzpomínky a zážitky, a to, že se budou vztahovat k jeho mládí je jasné. Vzpomínkový film o významné předrockové - a zřejmě jeho kultovní, kapele - "Frankie Valli & The Four Seasons" v podstatě nenese žádnou další informaci. Přesto je to svižný snímek s šikovně vloženými remixovanými hity. Doufejme, že i mezi mladší generací se nejde režisér, který se podobně zaujatým a seriozním způsobem způsobem zpodobní některou z prvních rockových kapel (třeba Yardbirds, Fleetwood Mac nebo Spencer Davis Group). Nebo raději ne? Oliveru Stonovi se to v případě Doors moc nepodařilo! (06.11.2014)

Je na počudovanie, čo primälo pána Eastwooda k rozhodnutiu zrežírovať tento projekt. Ako látka samotná, nejde o nič burácajúce, proste klasicky stavaný životopisný príbeh. A pod jeho taktovkou akosi aj nevýrazný, a čo je horšie aj nudný. Keby celý film mal aspoň taký šmrnc, ako záverečné titulky ( chytľavé, tanečno-muzikálové ), bola by to šupa. (23.11.2014)

Clint musí mít u Warner Bros opravdu vemi dobrý vztahy, když mu v dnešní době zafinancují, příběh o hudebnících v takovéhle stopáži. Nutno říct, že ta stopáž má svůj význam, protože první půlka mě trošku nudila, působila na mě odosobnělé, krapet zmatečně a laciné v tom smyslu, že i v exteriérových záběrech jsou často jen čtyři hlavní hrdinové a nikdo další. Jenže postupně jsem začal cítit, jak se pomalu, ale jistě příběh ve mě zabydluje a osud i kariréra těch kluků mě přestával být lhostejný. Herce až na Christophera jsem viděl ve větších rolí poprvé a musím je za jejich výkony zachválit. Pokud jde o režiii, tak vyčítky jsem ze sebe už dostal, ale Clinta musím i pochválit za práci s divákem, protože na konci jsem měl pocit, že jsem byl na chvíli součástí mikrosvěta tý klučíčí skupiny a navodit u mě tenhle pocit není rozhodně nic lehkýho, často jsem ho míval u filmů pod kterejma jsou podepsaný Martin Scorsese, Sergio Leone či Robert DeNiro ( Příbeh z Bronxu ) a to je po čertech dobrá společnost. (09.11.2014)

„Budu k vám upřímný. Nikdy jsem nevěděl, co mezi nimi bylo. Manželství? Manželství není láska. Manželství je o tom, že se holíte, zatímco si vaše žena vedle na míse stříhá nehty.“ Před zhlédnutím jsem se trochu obával rutiny a nudy. Dostal jsem však kvalitu a překvapivě ani ne moc přepálenou stopáž. Už ti osvěžující vypravěči s promluvami do kamery mně naznačili, že se nebudu nudit. Jejich promluvy mi nevadily, naopak mnohokrát pobavily, tedy až na předávání cen, kdy už to zbytečně dřelo. Pěvecké výkony poněkud zastínily ty herecké (s výjimkou charismatického Walkena), ovšem v tomto případě mi to ani trochu nevadilo, protože hudební scény a vůbec písničky byly přesně tak chytlavé, abych se těšil na každou další melodii. Takže ani tentokrát nepůjdu u Clinta pod 4*, třebaže slabší. „Líbí se ti nový název? Je to skvělý název.“ – „To věděl už Vivaldi.“ – „Cože? Kdo? Někdo nám ukradl jméno? Promluvím si s ním!“ (13.12.2014)

Clint Eastwood si zkusil hudební film a světe div se. Ono se to povedlo. Clint už několikrát dokázal, že patří mezi skvělé režiséry a že má pro tuhle profesi talent a cit. Tohle se mu ale vážně povedlo. Do filmu vybral skvělé písně od skupiny Four Seasons. Abych byla upřímná, vždy jsem znala jen té písně, ale nikdy kdo to zpívá a překvapilo mě to. Je to zábavné, dramatické, sem tam i romantické ale hlavně hudební. Bavila jsem se. (03.01.2015)