Jersey Boys

V průběhu dospívání nasbírali tihle hoši z New Jersey několik škraloupů, provázeli je neustálé třenice a neshody, změny názvu, ale i řada nápadů, ostré lokty a cit pro to napsat a složit hit. A že jich v případě téhle vokální partičky nebylo zrovna málo (Sherry, Big Girls Don't Cry (známe z Hříšného tance), Walk Like a Man, Rag Doll nebo Can't Take My Eyes off You (známe z 10 důvodů, proč tě nenávidím). Bez známých herců a velkých gest natočila stále vitální legenda Clint Eastwood další ze svých vyzrálých filmů podle skutečné události. Jeho výhodou je, že jeho neokrasný styl se jen těžko okouká, jeho filmy podobného ražení působí pokaždé velmi silně. Zdaleka to není jeho nejlepší zářez, trpělivější diváky si však najde. Navíc si myslím, že v jeho věku, ať točí, na co stačí, ať se nepouští do žádných experimentů, ať si po svém plní své sny, které jsou vzpomínkou na jeho bohatou kariéru (což tohle zastavení coby částečná hudební rekapitulace jeho mládí může splňovat). Všímá si postav, jejich vztahů, pečlivě buduje atmosféru, aniž by se omezil na show kostymérů, vizážistů nebo exhibujícího kameramana. Pokračuje v jednoduchém stylu svícení, střihu, postavení kamery, strohém ztvárnění dramatických scén. Když přivřu obě oči, funguje to. Stejně jako Frankieho vysoká fistule s tříoktávovým rozsahem. Čtyři také „hlavně“ proto, že něco takového Eastwood ve svých čtyřiaosmdesáti letech ukočíruje. (08.11.2014)

Až budem veľký, prípadne zreinkarnovaný v jedinca obdareného talentom, stanem sa hudobníkom. Ten môže totiž spievať ako žena, vyzerať ako priteplená verzia Josha Radnora, sústrediaca celý svoj objem testosterónu do dobových bokombrád, a stále nestratiť pozornosť žien. Alebo to mohlo byť tou dobou. Až budem teda veľký, nech je zo mňa stroj času. Asi by som sa neudržal a prezradil tomu drsnému Eastwoodovi s ponchom, ako raz bude s kamerou jamovať pred pár mladými uchami a točiť tak film pre pamätníkov, akým je on sám. (24.11.2014)

Hudební životopis Jersey Boys se hraje úspěšně od newoyrské Broadwaye po londýnský Wets End. Vypráví příběh legendární skupiny The Four Seasons a jejího lídra Frankieho Valliho; společně se z ulice vypracovali ke hvězdné slávě díky hitům Sherry, Big Girls Dont Cry nebo Oh, What a Night. Hlavní roli si ponechal John Lloyd Young, který už za jevištní výkon v roli Valliho, "malého kluka s velkým falzetem", získal několik cen včetně výroční divadelní trofejí Tony. Z hvězdných jmen teď završil obsazení oscarový herec Christopher Walken; představuje gangstera jménem Angelo "Gyp" DeCarlo, který měl v úspěšné kariéře skupiny klíčovou roli, ale držel muzikanty stranou podsvětí. (15.06.2020)

Po prvním zhlédnutí jsem hodnotil pouze třemi, přesto se mi film strašně zaryl do paměti a musel jsem ho zhlédnout znova. Nuže jsem tak učinil a změnil jsem hodnocení rovnou na pět, protože jsem si uvědomil, jak to Eastwood asi myslel. Jersey Boys je filmová adaptace Broadwayovského muzikálu a to velmi dobrá. Celý film je pestrobarevný a až neuvěřitelně umělý, ale vůbec to není na škodu, právě naopak. Je celkem patrné, že Eastwood chová k The Four Seasons a Frankiemu Vallimu velkou úctu a snaží se přesvědčit diváka, že on by ji měl mít taky, což u mě nakonec zabralo. No každopádně to je ode mě asi jedno z nejmíň objektivních hodnocení, protože Jersey Boys mají opravdu hodně vad na kráse (jako třeba úplně zbytečné CGI záběry, look Johna Loyda Younga, který ve filmu vypadá úplně stejně ve čyřitecti, jako vypadal, když mu bylo 16, atd.), ovšem já jsem je stejně ochotný odpustit, jelikož tohle je zkrátka filmová pocta jednomu famóznímu zpěvákovi a jeho třem kolegům. A podobně jako jsem to měl s Bobbym Darinem u filmu Za mořem, tak nebýt Jersey Boys nejspíš bych se o The Four Seasons nikdy nedověděl. (06.12.2014)

Clint musí mít u Warner Bros opravdu vemi dobrý vztahy, když mu v dnešní době zafinancují, příběh o hudebnících v takovéhle stopáži. Nutno říct, že ta stopáž má svůj význam, protože první půlka mě trošku nudila, působila na mě odosobnělé, krapet zmatečně a laciné v tom smyslu, že i v exteriérových záběrech jsou často jen čtyři hlavní hrdinové a nikdo další. Jenže postupně jsem začal cítit, jak se pomalu, ale jistě příběh ve mě zabydluje a osud i kariréra těch kluků mě přestával být lhostejný. Herce až na Christophera jsem viděl ve větších rolí poprvé a musím je za jejich výkony zachválit. Pokud jde o režiii, tak vyčítky jsem ze sebe už dostal, ale Clinta musím i pochválit za práci s divákem, protože na konci jsem měl pocit, že jsem byl na chvíli součástí mikrosvěta tý klučíčí skupiny a navodit u mě tenhle pocit není rozhodně nic lehkýho, často jsem ho míval u filmů pod kterejma jsou podepsaný Martin Scorsese, Sergio Leone či Robert DeNiro ( Příbeh z Bronxu ) a to je po čertech dobrá společnost. (09.11.2014)