Westworld - Dveře

První série Westworldu se mi před dvěma lety dokonale strefila do vkusu a fascinovala mě tím, jak je možné z pozapomenutého béčkového, dávno vyčpělého bijáku vykřesat impozantní, mnohavrstevnou podívanou. Westworld stál jednak na myšlenkách a konfliktu hodnot, jednak na strhujícím příběhu pěti postav, které neúprosně směřovaly ke střetu a temnému finále. Už tehdy se sice ozývaly výtky, které směřovaly k logickým faulům, ale s kritickými hlasy jsem tehdy nesouhlasil a tvrdil jsem, že vedle velkorysé výpravy a skvělého obsazení to byl především výborný scénář, který vyváženě pracoval se všemi motivy a vytvářel přitažlivou iluzi fiktivního světa, ve který věříte, který vás baví a vzrušuje. První série si sice nechávala pootevřená vrátka pro případné pokračování, fungovala ale sama o sobě a uzavírala odpovídajícím způsobem nejdůležitější osudy a jinde nechávala přiměřenou dávku nejistoty pro divákovu fantazii. Druhá série rezignovala na myšlenky - místo nich se snaží prostřednictvím "hlubokomyslných" dialogů plných neurčitých náznaků, které se objevují ve snových scénách, vytvářet falešný pocit propracovaného, složitého světa plného záhad a důležitých tajemství, které (snad) odhalí seriáloví tvůrci v následujících sezónách. Rezignovala i na příběh. Pro pokračování jsou typické vycpávky a slepé odbočky, které v jiných projektech scénáristé používají, když se původní nápad vyčerpá a ocitají se v koncích. Typický je v tomhle ohledu 5. díl, který vyprávění neposunuje ani o píď. Druhá série zřetelně staví na šokujících zvratech a atrakcích. Pokračuje tak v trendu, se kterým kdysi přišel populární seriál Ztracení. Cílem je udržovat diváka v nejistotě a očekávání věcí příštích, vytvářet a posilovat internetovou komunitu fanoušků, kteří budou na fórech donekonečna rozebírat nejnovější zvraty, záhady a konspirační teorie. Tvůrci vlastně hrají s divákem hru, která ovšem působí potěšení jen tehdy, když přijmete fungování westworldovského světa ve stylu "kde se vzalo, tu se vzalo". Přemýšlivý divák se záhy začne ptát, jak to, že se okolní svět spokojí s vágní informací o karenténě a nepídí se po hlavounech ze správní rady, ani po tisících bohatých návštěvníků, kteří rovněž patří mezi elitu. Nikdo z nich, zdá se, nemá mobil, aby zavolal o pomoc. Početní zaměstnanci parku svým rodinám patrně také nechybí. Mocná nadnárodní korporace nepostrádá svého šéfa ani dědičku impéria. Musí na tom být opravdu špatně, když ve chvíli, kdy jí jde prakticky o všechno, vyšle tým žoldnéřů vybavených lehkými zbraněmi. Kde jsou průzkumné drony, vrtulníky a obecně technika běžně dostupná i v našich časech? Z nějakých záhadných důvodů žoldáci ze všeho nejvíc milují osobní souboje s roboty a nechávají se po tuctech masakrovat. Čím víc se zamýšlíte nad motivacemi postav a způsobem, jakým se je pokouší naplnit, tím víc musíte krčit rameny, protože nad duševními pochody aktérů zůstává rozum stát. To, co fungovalo tak dobře v první sérii, tedy prolínání časových rovin, tady působí nesmyslně. Druhá série Westworldu v mých očích troskotá na podcenění scénáristické práce, na mnohočetnosti motivů a neschopnosti s nimi pracovat, na velkohubosti a opovrhování fanouškovskou základnou. Pokud vám stačí ke spokojenosti velkorysá výprava, triky a spousta dějových zvratů, přidejte si k mým dvěma libovolný počet hvězdiček. Pro mě jde o seriálové zklamání roku. Škoda, jednička měla hodně slušně nakročeno. Celkový dojem: 40 %. (26.06.2018) (méně) (více)