Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sportovec
    **

    DRUHÝ ODBOJ POSTMODERNÍM POHLEDEM Atentát na zastupujícího říšského protektora obergruppenführera SS Reinharda Heydricha, asi jedna z nejvýraznějších událostí domácího i zahraničního druhého odboje, byl a zůstává předmětem sporů. Na tom nic nemění ani jeho současné, zvláště pozitivní hodnocení. Téma, které je současně i uměleckou výzvou, nejviditelněji poznamenalo hraný film. Půlstoletí po Sequensově nadčasovém pohledu Atentát přistoupili ke zpracování této lákavé látky i britští filmaři. Zřejmě nejen mediálně, ale i skutečně vnímali a vnímají tragédii druhého československého odboje jako příležitost jak vzdát hold aktérům velké události, jejíž mimořádný dosah a význam staví fakt popravy jednoho z největších nacistických válečných zločinců k nejvýznamnějším událostem nejkrvavější a nejbezohlednější války dosavadních lidských dějin. Tvůrci mluvili a mluví o tom, že tématu věnovali všechny své síly. Že ustavičně sháněli fakta a snažili se o co největší přiblížení atentátu, jimi vnímaného jako příběh – s nadsázkou řečeno – s velkým P. Světová premiéra filmu na karlovarském filmovém festivalu i nedávná premiéra domácí byly proto očekávány s velkým zájmem. Ale už první ohlasy i recenze naznačily značné rozpaky a poměrně velkou hodnotovou a interpretační různorodost hodnocení tohoto anglo-česko-francouzského koprodukčního díla. Odpověď na různorodost těchto soudů a hodnocení není ani snadná, ani černobílá. Začněme nespornými klady díla, které je – v tom nemůže být sporu – opravdu výrazem úcty a píle anglosaských tvůrců a nepředstíraného zájmu také domácí desáté múzy pohyblivých světelných obrazů. Příběh Anthropoidu je pojat jako v podstatě komorní drama obou jeho hlavních aktérů – Čecha Kubiše i Slováka Gabčíka. Do jejich životů vstupujeme v okamžiku, kdy se snáší z britského letounu na padácích na území „protentokrátu“ Čechy a Morava. Za dramatických okolností se dostávají do Prahy, poněkud neobvykle navazují kontakt s domácím odbojem, především se sokolskou skupinou Jindra, a postupně plánují – bližší okolnosti těchto kroků a snah nám autoři zůstávají dlužni – uskutečnění atentátu na vedoucího RSHA Heydricha zhruba v době, ve které dozrává tzv. projekt Wannsee, jímž byli nejvíce postiženi lidé židovského a romského původu. Kontakt s odbojem se koncentruje na rodinu Moravcových a Hajských; z ostatních postav vystupují do popředí dvě mladé ženy (rozhodně tak nepůsobí Anna Aňa Geislerová, která však tento pomyslný nedostatek víc než vynahrazuje svým suverénním hereckým výkonem) a postava pravoslavného kněze. Tyto okolnosti jsou tvůrci potlačeny a jejich pozornost se soustředí na dvě vrcholné akční scény: atentát na zastupujícího říšského protektora (poprvé a naposled tu pohlížíme do nacistovy tváře) a dobývání pravoslavného kostela v Resslově ulici. Zejména druhá scéna naznačuje, že početnost komparsu a velkorysost výpravy – měřeno českýma polistopadovýma očima – nebyly nezdolatelným problémem ani scénáře, ani výpravy. Nezávisle na tom všem je dobře vystižena atmosféra protektorátní Prahy. Dusno okupace a tíha první heydrichiády jakoby z filmového plátna doslova skapávaly. Tvůrci toho všeho využívají pro stupňování děje, akčnosti spádu a údernosti diváckého účinku. K divákovi promlouvají současnou, řemeslně více než zvládnutou filmovou řečí; v tomto ohledu jsou plnohodnotnými souvěkovci své generační současnosti. Srovnáváme-li však výkon britského týmu s výsledkem Sequensova úsilí v podmínkách v té době autoritativního komunistického režimu Antonína Novotného (tj. s polovinou šedesátých let a doznívající stalinistickou vlnou, kterou uzavírá národohospodářský krach r. 1963, tj. v době kdy vznikal scénář Atentátu), objeví se i jeho zjevné – a bohužel neoddiskutovatelné – slabiny. Zcela absentuje zahraniční odboj – mj. diskuse mezi anglickým okolím prozatímního státního zřízení, zejména však mezi prezidentem Edvardem Benešem a generálem Františkem Moravcem. Jakkoliv byl domácí odboj decimován první heydrichiádou, stále se nacházel v akceschopném stavu (naznačuje to mj. epizoda s relativně snadným obnovením rádiového spojení s Londýnem). Skutečná zkáza udeřila nacistickou poatentátní reakcí (působivé krvavé plakáty se jmény padlých československých občanů nebo i dnes tuhnutí krve vyvolávající rozhlasové relace s tímtéž obsahem) volaly po alespoň částečném využití (pro většinu diváků jejich ztlumení vyznívá jako úplné pominutí.) Bez kazu není ani zvládnutí dobových reálií. Označení mnichovské konference jako „schůzky“ čtyř velmocí je děsivé; půlrok, který uplynul mezi mnichovským diktátem a okupací zbytku území republiky, rozhodně nebyl epizodou; scéna, v níž Anna Geislerová předvádí svému partnerovi střelecké dovednosti, je spíš nadsazená než skutečná; paradoxně nejvíce děj retardují střelecké scény, jež mají být jeho vrcholem, ve skutečnosti však mají blíže k americkému akčnímu filmu, byť nesklouzávají na jeho úroveň (i v tomto ohledu Sequens překonává britské tvůrce). V závěrečných titulcích postrádám zmínku o lidické tragédii a fakt, že právě tento projev zločinecké podstaty nacistického režimu rozhodl o poválečném transferu (sudetoněmeckého) obyvatelstva z českého a slovenského území. Celý film – i scénář – by vyžadoval důkladnou analýzu a následnou konfrontaci se skutečnými ději, jak je před časem v původním rozsáhlém dokumentárním seriálu zdařile rekonstruovala Česká televize. Valná část těchto nedostatků – jak se zdá – spadá na vrub české části filmového štábu. Při posuzování Anthropoidu je však nutné upozornit i na další velmi významnou okolnost – dílo sympatických Britů je prioritně určeno divákům Spojeného království a díky angličtině i významné části diváků minimálně evropských zemí, ale také např. zemí BRICS nebo ASEAN. Postmoderní pohled – a jiný od tvůrců vzhledem k jejich generačnímu včlenění ani očekávat nemůžeme – nepomíjí většinu podstatných náležitostí souvisejících s pohnutou dobu heydrichovské protektorátní éry. Limity, které tento přístup s sebou nese, se tvůrci naopak snaží eliminovat. Je-li Anthropoid poměřován tímto hlediskem, vyznívá jeho účin i kvalita nepoměrně výrazněji, než jsem se snažil naznačit v předcházejících řádcích této hodnotící skizzy. My všichni bez ohledu na názor a dojmy, které v nás tento film zanechal či zanechá, bychom si měli přát, aby se dějinám i kultuře našeho národa dostalo častěji takové míry pozornosti, zájmu a ponoření, jakou do Anthropoidu vložili jeho britští, francouzští a čeští tvůrci.(11.10.2016)

  • Sofia
    ***

    Posledních dvacet minut od Čurdovy zrady jsou jedna velká emocionální jízda, ale ze zbytku jsem mírně rozpačitá. Pro ne-Čecha mi to přišlo zmatené s malou informační hodnotou, pro Čecha zase málo autentické. Chápu použití angličtiny, ale když Cillian Murphy anglicky křičí "My jsme Češi, my se nevzdáme", působí to chtě nechtě směšně. Milostné románky mi přišly zbytečné, spíše mi chyběla atmosféra - děsu, strachu, nacistického hnusu. Nejsilnější scénou tak zůstalo mučení mladého chlapce. Velikým mínusem pro mě taky byla roztřesená ruční kamera, dělá se mi z ní zle a většinu akčních scén jsem si tak ani nemohla pořádně vychutnat.(21.10.2016)

  • LoLaa
    *****

    Domnívala jsem se, že z tématu české válečné historie již nelze kinematograficky nic dalšího "vycucat", ale to až do včerejšího dne, kdy jsem měla možnost se konečně dostat k tomuto snímku. Většinu času jsem díky atmosféře, napětí a skvělých hereckých výkonů skoro nedýchala, a tak ke svému pětihvězdičkovému hodnocení nemám moc co dodat. Odpouštím i českou angličtinu v podání některých, přestože zrovna zde bych možná uvítala dabing (přeci jen je trochu zvláštní, když Kubiš i paní Moravcová mluví anglicky).(11.11.2016)

  • Xmilden
    ****

    Měl jsem solidní problém s tím že Anglicky mluvící lidé hrají české postavy s českými jmény. Že se ve filmu mluví anglicky a celá první polovina připomíná spíše chaos. Ono totiž se nedá zrovna moc říct, že by se divák, který je nepolíbený dějepisem, zrovna extra motivoval proč vyřadit ze hry toho hrozně zlého Heydricha, když ve filmu nemá sebemenší "zlou" scénu a když vlastně toho zase až tolik ani nepáchá. Mluvím teď o vyznění filmu a ne o faktických událostech. I malé dítě ví, že Heydrich ještě mnohem více přiostřil sbírání Židů a veselá doba tohle rozhodně nebyla. Jenže ve filmu se nic takového neděje. Naši parašutisté bydlí spokojeně u jedné rodiny, plánují nebo spíše neplánují geniální atentát a ještě k tomu si randí po Praze se dvěma šličnými dívkami. Proště Hollywoodská vize naší okupace. Takže jak sami uznáte nezúčastněný divák je velmi těžko nalézá motivaci, proč vlastně atentát uskutečnit. Nicméně, fakta jsou fakta a tak atentát jednoho slunečného dopoledne opravdu probíhá. Natočený je dle mého soudu solidně autenticky a tady už se začínám konečně orientovat. Naši hrdinové najednou moc neví kudy kam, přichází morální dilemata, začnou umírat zdánlivě nevinní lidé a přicházejí první zrady. Těžkopádnost je fuč a celé to začíná solidně šlapat. Dokonce se začínají ukazovat první záporáci, v čele se zrádcem Čurdou v celé své kráse. Nakonec to celé vyvrcholí povedeným dobýváním kostela Cyrila a Metoděje. Vlastně je škoda že film končí, protože druhá polovina se určitě povedla. Film si pravděpodobně pustím časem ještě jednou. Koukat se na to dalo a přes ten fakt se znějící Angličtinou jsem se přenést dokázal. 70%(31.10.2016)

  • Tom Hardy
    ****

    Má to své mouchy. Německá strana má trestuhodně málo prostoru ("hlavní záporák" je ve filmu doslova pár vteřin), romance je zbytečně chtěná a Aňa Geislerová, v českých filmech světově vypadající, tu z nějakého nesmyslného důvodu působí šíleně staře a neatraktivně. Také jazykově to mohlo být lépe ošetřené. Angličtina s českým přízvukem se dá zkousnout, považuji ale za chybu, že dialogy "v druhém plánu" (tedy v pozadí) nikdy nezazní v češtině. Na druhou stranu je třeba ocenit poměrně nejednoznačné vykreslení situace, kdy zmíněný atentát (minimálně v rámci daného momentu) rozhodně udělá víc škody než užitku. A ať už jsou výhrady jakékoli, strhující finále vše vynahrazuje. Frenetickou třicetiminutovku v kostele s dojmeným koncem, který si vystačí jen s hudbou, zvládl Ellis na hraně geniality. Za něco takového by se nemuseli stydět výrazně zkušenější machři (a nemyslím si, že by to nutně natočili lépe). 70% za to, že by to chtělo v některých oblastech širší záběr.(6.11.2016)

  • - Režisér (Sean Ellis) kvôli autenticite nakrúcal takmer celý film na ručnú 16 mm kameru. (classic)

  • - Dekorácia kostolnej krypty o rozmeroch 15x35x14 metrov vznikala 8 týždňov za účasti štyroch desiatok ľudí. Strop vážiaci 16 ton bol vyrobený na zemi a vytiahnutý nahor na 38 reťazových kladkách. Na dekorácie sa spotrebovalo 910 vriec betónu, 300 vriec omietky a 3300 metrov štvorcových doskového materiálu. (classic)

  • - Jan Kubiš (Jamie Dornan) použil pro atentát speciálně upravený protitankový granát No. 73 Mk. I. (Maulincio)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace