poster

Anthropoid

  • Velká Británie

    Anthropoid

  • Francie

    Opération Anthropoid

  • Slovensko

    Operácia Anthropoid

Historický / Thriller / Válečný / Životopisný

Velká Británie / Česko / Francie, 2016, 120 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • misterz
    ****

    Musím čestne priznať, že sa mi to páčilo o chlp viac ako československá verzia z r. 1964. V porovnaní s ňou to bolo živšie, malo to lepší spád, žiadne prestoje (vrátane samotného úvodu, kde je divák priamo hodený do vody). Z toho plynulo aj menej nudy a zbytočných konšpiračných rečí. Len tá romantika mi tam trochu vadila. Záver sa tiež podaril, síce tam bolo cítiť niečo málo sentimentu, ale nebolo to nič hrozné. Čo sa týka samotného atentátu, oslovil ma hlavne ten záber na prederavené čalúnenie v tom aute, len škoda, že bez ďalšieho komentára to bežnému divákovi nič nepovie. Heydricha totiž zabili baktérie, ktoré sa tam nachádzali. Priebeh atentátu bol ale zrekonštruovaný veľmi presne, čo je ďalším plusom. Nadpriemer. 75/100(2.10.2017)

  • Sarkastic
    ****

    Ke vzniku filmu jsem byl skeptický. Nevadilo mně, že se jedná o zahraniční koprodukci, jen mi jeho natočení přišlo zbytečné kvůli již vzniklému Atentátu. Nakonec i díky předchozí zkušenosti s Ellisem (výtečné Metro Manila) jsem se přece jen osmělil a…nelitoval! České reálie spolu se solidní výpravou a důrazem na všudypřítomné okupanty dokázaly vytvořit tu správnou stísněnou atmosféru tehdejší Prahy. Film se ovšem mohl plně opřít i o herce a musí se nechat, že casting se vydařil. Můj osobní předsudek vůči Dornanovi se ukázal jako neopodstatněný, od Le Bon a především Murphyho jsem dostal přesně to, co jsem čekal, a ani k mnohými zatracované Geislerové nemám výtek (stejně tak u vedlejších rolí). Film postupně graduje a jatka v kostele korunované strhujícím závěrem byla prostě parádní (vše navíc nádherně ukončeno). A tak v podstatě jediný vážnější důvod, proč končím s hodnocením na silných 4*, je fakt, že mě bohužel více než citelně rušila jazyková stránka (nesourodé a úsměvné přízvuky či vyslovování tuzemských jmen/názvů ulic).(28.10.2017)

  • Mertax
    ****

    Režisér se rozhodl pro film založený na skutečnostech, nepodsouvá nám dokument ani vypiplanou rekonstrukci jakou je např. Let č. 93, takže nemá smysl se zaobírat různými anachronismy nebo smyšlenými postavami. Nacisti zůstávají pouze anonymním, leč všudypřítomným nebezpečím, neboť je příběh vyprávěn výhradně z hlediska parašutistů. K atentátu totiž dojde zhruba po hodině, což však není příliš času na to, abychom se s postavami a jejich emocemi seznámili, ale režisér se snaží k představeným figurám vracet v poslední třetině filmu. Charakterizace parašutistů samotných je spíše jen načrtnutá, ale skrze několik krátkých scén, kdy muži zapochybují, dodává režisér léta glorifikovaným postavám, které jsou pro mnohé synonymem velkého hrdinství, rozměr lidské slabosti./// Známosti obou protagonistů působí poněkud vynuceně a Geislerová je na roli přestárlá. Dalším minusem je fakt, že britští herci svou angličtinu přizpůsobili tuzemské „čengliš“. Když se tak Dornan s Murphym představují jako čeští výsadkáři s rádoby českým akcentem, působí to nepatřičně komicky a sál se směje. Je to však možná lepší řešení, než kdyby byli všichni Češi předabováni, neboť postsynchrony nepůsobí nikdy dobře. Pokud odhlédneme od přízvuků, podávají všichni herci věrohodné výkony a některé možná překvapí, že pan Sadistický bičík dokáže skutečně dobře hrát./// Ellis nasnímal Anthropoid podobně jako svůj předchozí snímek. Obraz je tak v neustálém pohybu a kamera v polodetailech těká i při dějově klidnějších scénách. Mistrovskou sekvencí je boj v kostele. Postavy již nemluví a na řadu přichází nesmírně autentická a syrová přestřelka, v níž vzduchem létají granáty, kulky a kusy masivního kostelního zdiva. Perfektně sestřihaná akce zůstává po celou dobu přehlednou a nesmírně napínavou, i když víme, jak to dopadne. K intenzivnímu zážitku nepochybně přispělo obrovské plátno velkého sálu s bezchybným ozvučením. Parašutisté si nevyměňují pro americké válečné filmy typické vlastenecko-heroické repliky a ani nevzpomínají na své rodiny. Anthropoid zůstává téměř úplně prost patosu (výjimkou je např. scéna, kdy k odbojářům vtrhne gestapo za doprovodu tklivé houslové skladby), a pokud by někomu ona známá věta „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme se, slyšíte? Nikdy!“ připadala zbytečně kýčovitá, už je z něj asi cynik, který si nedokáže představit, že film by v rukou blockbusterového rutinéra nebo podfinancovaného českého filmaře dopadl o poznání hůře. [51. MFF KV](28.9.2016)

  • Zeck
    *****

    Konečně kvalitní a skvěle zahraný film s českými herci, kteří snad umí i hrát, neskutečné! Škoda, že tu žumpu maloměšťáckých hořkých dramat s komediální příchutí pro věkovou skupinu 40+ musel rozseknout svým historickým thrillerem až CIZINEC. Přípravy na natáčení, samotné točení i zvěsti z postprodukce jsem bedlivě sledoval od samého počátku a první recenze, ve kterých se "erudovaní" tuzemští kritici předháněli v pozérském znechucení, mě doslova vyděsily. Trailer mě připravil na ohromné zklamání a film naprosto šokoval svojí kvalitou. Jistě, mohu si typicky česky diktovat, že jsem si za ty cizí prachy a práci představoval nový Schindlerův seznam s rozpočtem tři miliardy, ohrňovat hubu nad maličkostmi, že je to spíše interiérový a nevidím vystěhovanou polovinu Prahy na Šumavu, abych se dokonale vžil do 40. let 20. století. Jenže to já raději ocením Ellise, který místo vlasteneckého prefabrikovaného příběhu, jak se udatný Brit bránil drsným náletům Luftwaffe, raději vyprodukoval snímek, ve kterém představuje světu naprostou unikátnost, kterou Češi neskutečně šetří, jejich odvahu. Film, ze kterého je na první pohled vidět režisérovo mnohaleté přemílání o scénáři a promyšlení celého projektu od komparzu po střih, kdy celý děj striktně mapuje příběh dvou konkrétních parašutistů a nic jiného než jejich putování od seskoku po sebevraždu neukáže a ani nechce. První polovina filmu nabízí zasvěcení, představení důležitých vedlejších postav a reálie doby, druhá polovina je TEN FILM, na který ta první diváka připravuje. Přízvuk mi byl vážně u prdele a vadit může tak rodilému mluvčímu, ne drtivé většině tuzemských diváků, kteří by stěží mluvili alespoň z poloviny jako Mihulová. Heydrich je tak zprofanovaná postava nacistického Německa, že pokud někdo nemá elementární znalosti o druhé světové, 20 minut mu ve jménu jeho nulového přehledu vysvětlovat, že byl vážně fuj fuj fuj, to je asi stejně logické jako vysvětlovat kdo byl Hitler. Nic víc k tomu nemám, plný počet dávám se zcela čistým svědomím, dlouho na mě film nezapůsobil stylem jako druhá hodina Anthropoidu. Mimochodem, perfektní emočně nabitá přestřelka se smrtí všech kladných postav a ani jedna neautentická věta plná patosu? Unikátní! Díky, Seane. 98 %(25.10.2016)

  • sportovec
    **

    DRUHÝ ODBOJ POSTMODERNÍM POHLEDEM Atentát na zastupujícího říšského protektora obergruppenführera SS Reinharda Heydricha, asi jedna z nejvýraznějších událostí domácího i zahraničního druhého odboje, byl a zůstává předmětem sporů. Na tom nic nemění ani jeho současné, zvláště pozitivní hodnocení. Téma, které je současně i uměleckou výzvou, nejviditelněji poznamenalo hraný film. Půlstoletí po Sequensově nadčasovém pohledu Atentát přistoupili ke zpracování této lákavé látky i britští filmaři. Zřejmě nejen mediálně, ale i skutečně vnímali a vnímají tragédii druhého československého odboje jako příležitost jak vzdát hold aktérům velké události, jejíž mimořádný dosah a význam staví fakt popravy jednoho z největších nacistických válečných zločinců k nejvýznamnějším událostem nejkrvavější a nejbezohlednější války dosavadních lidských dějin. Tvůrci mluvili a mluví o tom, že tématu věnovali všechny své síly. Že ustavičně sháněli fakta a snažili se o co největší přiblížení atentátu, jimi vnímaného jako příběh – s nadsázkou řečeno – s velkým P. Světová premiéra filmu na karlovarském filmovém festivalu i nedávná premiéra domácí byly proto očekávány s velkým zájmem. Ale už první ohlasy i recenze naznačily značné rozpaky a poměrně velkou hodnotovou a interpretační různorodost hodnocení tohoto anglo-česko-francouzského koprodukčního díla. Odpověď na různorodost těchto soudů a hodnocení není ani snadná, ani černobílá. Začněme nespornými klady díla, které je – v tom nemůže být sporu – opravdu výrazem úcty a píle anglosaských tvůrců a nepředstíraného zájmu také domácí desáté múzy pohyblivých světelných obrazů. Příběh Anthropoidu je pojat jako v podstatě komorní drama obou jeho hlavních aktérů – Čecha Kubiše i Slováka Gabčíka. Do jejich životů vstupujeme v okamžiku, kdy se snáší z britského letounu na padácích na území „protentokrátu“ Čechy a Morava. Za dramatických okolností se dostávají do Prahy, poněkud neobvykle navazují kontakt s domácím odbojem, především se sokolskou skupinou Jindra, a postupně plánují – bližší okolnosti těchto kroků a snah nám autoři zůstávají dlužni – uskutečnění atentátu na vedoucího RSHA Heydricha zhruba v době, ve které dozrává tzv. projekt Wannsee, jímž byli nejvíce postiženi lidé židovského a romského původu. Kontakt s odbojem se koncentruje na rodinu Moravcových a Hajských; z ostatních postav vystupují do popředí dvě mladé ženy (rozhodně tak nepůsobí Anna Aňa Geislerová, která však tento pomyslný nedostatek víc než vynahrazuje svým suverénním hereckým výkonem) a postava pravoslavného kněze. Tyto okolnosti jsou tvůrci potlačeny a jejich pozornost se soustředí na dvě vrcholné akční scény: atentát na zastupujícího říšského protektora (poprvé a naposled tu pohlížíme do nacistovy tváře) a dobývání pravoslavného kostela v Resslově ulici. Zejména druhá scéna naznačuje, že početnost komparsu a velkorysost výpravy – měřeno českýma polistopadovýma očima – nebyly nezdolatelným problémem ani scénáře, ani výpravy. Nezávisle na tom všem je dobře vystižena atmosféra protektorátní Prahy. Dusno okupace a tíha první heydrichiády jakoby z filmového plátna doslova skapávaly. Tvůrci toho všeho využívají pro stupňování děje, akčnosti spádu a údernosti diváckého účinku. K divákovi promlouvají současnou, řemeslně více než zvládnutou filmovou řečí; v tomto ohledu jsou plnohodnotnými souvěkovci své generační současnosti. Srovnáváme-li však výkon britského týmu s výsledkem Sequensova úsilí v podmínkách v té době autoritativního komunistického režimu Antonína Novotného (tj. s polovinou šedesátých let a doznívající stalinistickou vlnou, kterou uzavírá národohospodářský krach r. 1963, tj. v době kdy vznikal scénář Atentátu), objeví se i jeho zjevné – a bohužel neoddiskutovatelné – slabiny. Zcela absentuje zahraniční odboj – mj. diskuse mezi anglickým okolím prozatímního státního zřízení, zejména však mezi prezidentem Edvardem Benešem a generálem Františkem Moravcem. Jakkoliv byl domácí odboj decimován první heydrichiádou, stále se nacházel v akceschopném stavu (naznačuje to mj. epizoda s relativně snadným obnovením rádiového spojení s Londýnem). Skutečná zkáza udeřila nacistickou poatentátní reakcí (působivé krvavé plakáty se jmény padlých československých občanů nebo i dnes tuhnutí krve vyvolávající rozhlasové relace s tímtéž obsahem) volaly po alespoň částečném využití (pro většinu diváků jejich ztlumení vyznívá jako úplné pominutí.) Bez kazu není ani zvládnutí dobových reálií. Označení mnichovské konference jako „schůzky“ čtyř velmocí je děsivé; půlrok, který uplynul mezi mnichovským diktátem a okupací zbytku území republiky, rozhodně nebyl epizodou; scéna, v níž Anna Geislerová předvádí svému partnerovi střelecké dovednosti, je spíš nadsazená než skutečná; paradoxně nejvíce děj retardují střelecké scény, jež mají být jeho vrcholem, ve skutečnosti však mají blíže k americkému akčnímu filmu, byť nesklouzávají na jeho úroveň (i v tomto ohledu Sequens překonává britské tvůrce). V závěrečných titulcích postrádám zmínku o lidické tragédii a fakt, že právě tento projev zločinecké podstaty nacistického režimu rozhodl o poválečném transferu (sudetoněmeckého) obyvatelstva z českého a slovenského území. Celý film – i scénář – by vyžadoval důkladnou analýzu a následnou konfrontaci se skutečnými ději, jak je před časem v původním rozsáhlém dokumentárním seriálu zdařile rekonstruovala Česká televize. Valná část těchto nedostatků – jak se zdá – spadá na vrub české části filmového štábu. Při posuzování Anthropoidu je však nutné upozornit i na další velmi významnou okolnost – dílo sympatických Britů je prioritně určeno divákům Spojeného království a díky angličtině i významné části diváků minimálně evropských zemí, ale také např. zemí BRICS nebo ASEAN. Postmoderní pohled – a jiný od tvůrců vzhledem k jejich generačnímu včlenění ani očekávat nemůžeme – nepomíjí většinu podstatných náležitostí souvisejících s pohnutou dobu heydrichovské protektorátní éry. Limity, které tento přístup s sebou nese, se tvůrci naopak snaží eliminovat. Je-li Anthropoid poměřován tímto hlediskem, vyznívá jeho účin i kvalita nepoměrně výrazněji, než jsem se snažil naznačit v předcházejících řádcích této hodnotící skizzy. My všichni bez ohledu na názor a dojmy, které v nás tento film zanechal či zanechá, bychom si měli přát, aby se dějinám i kultuře našeho národa dostalo častěji takové míry pozornosti, zájmu a ponoření, jakou do Anthropoidu vložili jeho britští, francouzští a čeští tvůrci.(11.10.2016)

  • - Na natáčení filmu byla vytvořena přesná kopie kostela, ve kterém se parašutisté ukrývali. (Franta)

  • - Krypta byla postavena jako ateliér, stejně tak jako kostel. (sibuk)

  • - Kulomety na kostel ve skutečnosti střílely z budovy naproti, ne z ulice jako ve filmu. (Franta)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace