Volha

Po 20 minutách utrpení jsem musela odejít, abych tu hrůzu rozdýchala. A pak jsem se vrátila, že to ještě zkusím. Nesympatický hlavní hrdina, namyšlený frajírek, ani jedna další postava mě nezaujala a nebavila jsem se ani omylem. Paruka Melíškové - že bych v 70. letech něco takového viděla? Těch volů a soudruhů! Paměť mi naštěstí ještě slouží. Takhle to tedy nevypadalo. Ale možná jsem žila na jiné planetě. Jděte s tím do háje. Pro ty mladé další "důkaz", jak vypadal socialismus. Jedna hvězdička za naději, že někdo dostane rozum. Ještě na jeden díl se podívám. (03.04.2023)

Recenzi přidávám po několika dnech - až jsem to rozdýchala. Jestli tohle má být ukázka toho, jak se tehdy žilo, tak opravdu nevím, kde jsem žila. Ne že by se takoví, jako byl Pekárek, nenašli. Jenže on v sobě soustřeďuje tolik negativních vlastností, že je to příliš. Jeho arogance, hloupost, nezodpovědnost, trapnost... To, že se chová ke své ženě a dítěti neurvale, asi nestačí. Podobně se chová i jeho matka. Že by babička neměla zájem o svoje vnouče? Každá normální matka by svému synovi za to, jak se chová, už dávno rozbila ústa. Nebo spíš hubu. Pár vulgárních slov mi nevadí, ale jedna vulgarita za druhou? Proč? K čemu by komu mohl být úplně tupý informátor, to nevím. Nemám ráda, když má hlavní postava jen negativní vlastnosti. Pro mě to není věrohodné, tak to přece v životě není. Dobře napsaná je podle mě postava, kterou ztvárňuje Tomáš Jeřábek. (14.04.2023)

Abych to shrnula. Kdyby to Jan Pachl nepřehnal, mohl to být zajímavý seriál. Tohle nebyla realita té doby, ale karikatura velkých rozměrů. Mám ráda černobílé filmy, ale ne černobílé charaktery. Postava Pekárka na mě působila ploše, nevšimla jsem si ničeho, co by na něm bylo lidského. Nefungoval jako syn, manžel ani otec. A přitažlivý pro ženy? Čím? Zastydlý dementní puberťák i v poslední epizodě. Komu by asi mohl imponovat? Jeho matka během čtyř epizod nejeví žádný zájem o vnoučata a najednou se ukáže, že jim našetřila peníze. Jediná zajímavá postava v podání Tomáše Jeřábka umírá na infarkt zrovna ve chvíli, kdy se mluví o jeho vstupu do strany. Poučování syna, jak by to měl umět se ženami, to už byl vrchol trapnosti. A chlapec přiznává, že je gay a zahazuje před domem knihu Škvoreckého, do které téměř negramotný Pekárek napsal věnování. Směšné. Souložení v pracovní době, nejlépe na stole u okna, trapné opakující se hlášky a vtipy, zvracení zrovna u sochy Lenina a další "perly". Brala bych rozporuplné chybující postavy, ovšem ne toto. Škoda. (01.05.2023)