Akta Pentagon: Skrytá válka

Spielberg nastavil latku v podobe filmovej tvorby tak vysoko, že divák ako “Ja”, zakaždým očakáva len to najlepšie. Bohužiaľ, s politickými drámami to “el majstrovi” ako si nejde. Už “Lincon” bol dierou v plote bez emócii, pričom i samotné “Akta”, nie sú nijak mimoriadne záživne podanou story, ktorá by diváka od úvodu až do samotného záveru, držala v napätí. Záživnejšie je aj vyhľadávanie dokumentov k danej téme na Google, než tento absolútne priemerný film, zabalený v pozlátku .. (19.03.2018)

Skvělá filmařina, působiví herci, angažovanost. A Spielberg. Dokonalé spojení, vynikající film, naposledy jsem si takhle liboval u Mostu špiónů. Takovej biják prostě nelze nemilovat a nezamyslet se přitom nad tím, jestli někdy uvidíme podobný snímek například o tom, jak si někteří naši ústavní činitelé vytírají prdel ústavou. To by bylo! 90%. (06.08.2018)

"The Post" ma úprimne sklamalo. Čakal som od filmu oveľa viac. Téma bola zaujímavá, režisér bol kvalitný, herecké obsadenie bolo skvelé a všetky karty boli poskladané správne. Osobne si myslím, že je to zrežírované celkom dobre. Má to dobré momentky, najmä v druhej polke filmu. Prvá polka ma však veľmi nudila a čakal som neustále, kedy sa začne niečo diať. A to nie je dobrý signál. Neustále som na niečo čakal, no nemohol som sa toho dočkať. V tom tkvie práve najväčší problém tohto filmu. Jeho tempo je veľmi pomalé a častokrát sa vlečie a mám pocit, že sa nikam v podstate nehýbeme. Tom Hanks je vynikajúci a rovnako aj Meryl Streep podáva dobrý herecký výkon. To sú ale často veci, ktoré očakávame. Film vyzerá dobre a obdobie 70-tych rokov je spracované autenticky. Kauza, ktorej sa film venuje je síce zaujímavá, no na druhú stranu nemám pocit, že by sme to mali dobre podané. Chcel by som sa asi niektoré informácie dozvedieť viac postupne, pomaly a nechať film viac dýchať. Miesto toho máme veľké množstvo dokumentov, ktoré to odhaľujú a my ako diváci už s tým len ideme. Osobne som bol asi viac nadšený zo spracovania filmu "Spotlight", než z tohto. Je to dobré, ale nemá to ten potrebný náboj, ktorý by ma pri tom držal. Takže nemôžem zakryť, že som ostal sklamaný. Hodnotenie: B- (12.02.2018)

Academy Award 2018 nominee. Mají média sloužit politikům, nebo lidu? Otázka, na kterou se zdá být odpověď snadná, zdaleka tak samozřejmá není - jak nakonec vidíme i u nás, kde Babiš zcela zdevalvoval historickou tradici některých deníků a jeho pohůnci v čele s čurákem Jardou Pleslem zdiskreditovali kdysi seriózní tituly. Přestože je svoboda tisku klíčovým tématem snímku, zdaleka nejde o jediné téma, jímž se tvůrci zabývají. Ve světle #MeToo je v dalším plánu postavení žen v mužském světě, hranice přátelství a pracovních vztahů, dojde i na klasická spielbergovská témata rodiny. Ne vždy vydařeně. Hlavně se to týká tématu "žena ve světě mužů". To by samotné stačilo, divák není idiot. Jenže filmaři to museli dát na odiv až příliš. Scény, kdy Kay přichází na jednání s bankéři nebo opouští soudní budovu, zatímco se kolem ní tvoří špalír žen všech věků a ras, které k ní obdivně vzhlížejí, jsou patetické až trapné. Přitom ona sama zase nic až tak výjimečného nedokázala. A mimochodem, publikování tajných vládních dokumentů je dost kontroverzní samo o sobě. I kvůli tomu se veřejnost unavená dlouhou válkou stala protiválečně zaměřená, a také proto nemohly americké jednotky dotáhnout vietnamskou válku do vítězného konce, což je špatně. Jinak je ale prequel Všech prezidentových mužů skvělý a bez chyb, Streepová i Hanks hrají výborně jako vždy, nevtíravá hudba na sebe nestrhává pozornost, jen scény podkresluje a dodává napětí, kamera si poradí i s dlouhými dialogovými scénami... Technicky nelze klasickýmu oscarovýmu filmu (tématem, zpracováním, výkonem hvězd) nic vytknout. (07.03.2018)

Pokud nemáte ponětí, co se odehrávalo v 60. a 70. letech ve vyšších patrech americké politiky a jména jaky Lyndon Johnson nebo Bob MacNamarra vám nic neříkají, budete vás dost bolet hlava. Post počítá se znalým divákem a i u takto komplikované historické etapy neplýtvá časem na vysvětlování kdo je kdo a hned se solí jména a situace v tak mohutné kadenci, že jsem například v jedné scéně (kdy jsem si musel fyzicky rozepsat její aktéry na papír) zjistil, že film počítá s tím, že pokud se postava A baví s postavou B o nějakém Henrym, mělo by mi jako dojít, že mluví o Henrym Kissingerovi. Týjo. Jenomže já to takhle mám rád, film se dokáže lépe soustředit na pohnutky a dilemata bouřící v jednotlivých postavách namísto toho, aby z nich dělal figurky na historické šachovnici. Z této strany není mnoho co vytknout (počítám, že výkon Meryl Streep mi lezl na nervy schválně) a to i přes to, že 80% herců vypadá stejně, respektive jako Clark Kent. Půlku celé práce navíc dělá Kaminskyho kamera už jen díky tomu, že Spielberg pořád trvá na natáčení na filmový pás, takže si můžeme vychutnat ten čím dál vzácnější feeling z filmového zrna a lehké, přesto ostré zamlženosti. Navíc ačkoli se většinu času pohybujeme v menších či větších místnostech, tak je obraz většinu času v plynulém pohybu, sleduje kam postavy míří a nejednou z nich například překvapivě přeskočí na postavy jiné. Skoro každý záběr by se zde dal využít jako výukový materiál pro to jak pracovat s pohybem, světlem a kompozicí pro dosažení kýženého efektu. Post ale není bezchybný. Jako největší selhání počítám začátek ve Vietnamu, kde máme pochopit motivace whistleblowera, ale kvůli zachování nízké přístupnosti a celkové odfláknutosti té scény to nemá kýženého efektu. Stejně tak jako trendová emancipační póza, která působí ve filmu nepatřičně naroubovaně a přijde mi, že celému hnutí za žensko-mužskou rovnoprávnost dělají tahle překotná gesta jenom medvědí službu. (25.05.2018)