Pearl Harbor

Čekal jsem něco mnohem horšího. Na patos jsem byl připraven, tak jsem to ustál. Všichni herci a vůbec celý film je strašlivě nevýrazný a kdyby neměl takovou reklamu, brzy bych na něj zapomněl. A především - ani ten útok není nic extra. Samé výbuchy jako v laciných filmech z 80. let. Naštěstí všechno prošumí, ani nevíte jak a dokonce to nenudí, prostě na to jen nezúčastněně koukáte. Film bez jediné výrazné scény. (01.03.2004)

Tenhle film mám hodně rád, což je zvláštní. Válečné filmy mi mnohdy nic neříkají a jejich propojení s romantikou nemám zrovna v lásce, ale Pearl Harbor je jiný. Až na několik zbytečně natáhnutých scén jsem se ani trochu nenudil, za což může zejména Bayova režie. Ano je to tak, Michael Bay, zkušený videoklipař, který ví komu co dát, se v Pearl Harboru pořádně vyšvihl a režíruje jako mistr svého řemesla. Není to však jen osoba režiséra, která zvedá tento obyčejný scénář nad průměr, té totiž zdařile sekunduje hudební skladatel, který tahá z rukávu jedno eso za druhým. Tak nádhernou hudbu spojenou s výborným zvukem a překrásným obrazem jsem už neviděl dlouho. Nebýt té přílišné délky a několika natahovaných scén, jistě bych byl schopen tento snímek ocenit plným počtem hvězdiček, takhle jsem sáhl alespoň k těm zaslouženým čtyřem. Svěrák by se mohl učit... (23.08.2006)

"Nemyslíš, že nás vybrali jenom proto, že jsme mladý a blbý?" I mé chabé znalosti z historie mi našeptávají, že ono to celé bylo trošku jinak. Nicméně od Michaela Baye se asi nedá očekávat historický dokument, ale spíš akční nářez. Ten se sice dostavil, bouchalo a šplouchalo to jedinečně, ale taky došlo na hrdý pohled na třepetající se vlajku s hvězdami a pruhy, na což mám diagnostikovanou alergii. Taky je to na můj vkus moc dlouhé a musím si postěžovat na to, že se sestřička Evelyn vůbec nevěnovala mým zraněním, ale zase to vzedmulo mou hrdost na to, že nejsem obyvatel Hamburgerlandu. (21.01.2018)

Jéžišmankote, no to byla limonáda:) Michael Bay se již ve svých začátcích rozhodl natočit další monumentální blockbuster. V tomto případě si však vzal příklad z Jamese Camerona a rozhodl se do válečných událostí zamíchat rovněž příběh o osudové lásce typu "Největší příběh lásky na pozadí největší válečné vřavy." A rovnou z něj vytvořil milostný trojúhelník. Po akční stránce Pearl Harbor funguje docela dobře, Bay se zde vyřádil se svými oblíbenými výbuchy. Jenže zbytek je jenom laciné hraní na city, patos a okatý patriotismus (vskutku působivá scéna, kdy nastala kritická situace, nemocnice je přeplněna a Danny a Rafe se rozhodnou darovat krev, kterou jim Kate odebírá do flašek od Coca Coly:) Vůbec se mě to emočně nedotklo. Snad jen směšné dialogy a klišé po většinu času opravdu pobaví:) Drastické momenty mě nijak nešokovaly a ani romantické scény příliš nefungovaly. Byly takové nijaké, obyčejné. Milostná scéna mezi padáky je odbytá za chvíli, a téměř stejný pocit jsem měla i z celého "trojúhelníkovitého" vztahu, jak byl zpracován. Nějak mi tam chyběla chemie, nějaký náboj, vášeň. Kdyby alespoň ústřední "hrdinové" měli nějaké charisma, ale ono nic. Vše to stojí pouze na krásné Kate Beckinsale. Pánové Affleck, který je zde prkenný a nevýrazný, a Hartnett, který mě také nijak neohromil, zde okouzlí možná tak náctileté dívenky. Ani z jejich přátelství jsem necítila nějakou potřebnou sílu. Scéna, kdy Affleck drží v náručí skomírajícího Hartnetta je vskutku "mega dojemným" vrcholem filmu. Buď u něj ždímáte jeden z mnoha promoklých papírových kapesníčků, které jste během celého děje nashromáždili, nebo vám přijde směšný a jen kroutíte hlavou. Já patřím k tomu druhému:) K tomu všemu se přidává ještě neúnosně dlouhá stopáž, která Vám může místy začít připadat zdlouhavá. Hans Zimmer se postaral o podmanivou hudební složku a Faith Hill zase o krásnou píseň There You'll Be. Komentář uživatele Satan to vystihuje zcela přesně. (07.08.2012)

"Tak je už konečně někdo setřelte!" chtělo se mi řvát na adresu protivníků obou hrdinných pilotů. Pod vražednými pohledy spoludívajících jsem zachovala klid, který jsem ovšem porušila hysterickým smíchem při pohledu na k obraně se ihned zformující pearlharborskou základnu (každý absolvent středoškolského dějepisu ví, že japonské letectvo při útoku nachytalo U.S.Army se spuštěnými kalhotami, protože přes všechna varování možnost útoku nikdo nepřipouštěl) a na F.D.Roosevelta, vstávajícího z kolečkového křesla. Ale v tom smíchu mi bylo docela smutno z toho, že člověka jeho formátu používá přeslazená limonáda z druhé světové coby patetického šaška. (07.07.2007)