Pearl Harbor

Ať už ta devadesátiminutová ohraná a nedopilovaná romance v rozjezdu, velkolepý bombardovací nálet, američansky hrdinná blbost, nebo závěrečná odvetná mise, mě to celou dobu bavilo. Zajímá-li vás Pearl Harbor a chcete vidět víc než jen výbušnou akci za těžký prachy, zkombinujte tady tu srandu se starším, naučnějším a serióznějším TORA! TORA! TORA!. Já předem věděl do čeho jdu, taky můžu Hartnetta i Afflecka (i když tady to byl fakt moula), plus tý blbosti a patosu zase nebylo až tolik, že by mi to extra vadilo. Prostě nenáročný válečný velkofilm, hezký na pohled, hodnotit v mém případě níže by bylo nefér. 7/10. [HD] (10.12.2010)

Bayov ďalší kolos, tentokrát trošku viac presladený a som rád, že odvtedy do podobnej rieky neskočil, lebo mám taký dojem, že občas sa v nej aj dramaticky začal topiť. Predchádzajúci 'Armageddon', zameraný viac na sci-fi a triky, no mne ponúkol viac dojemnejšie momenty ako tento snílkový epos. Ostatné však funguje ako hodinky, keď to celé prestane byť jemná, dojemná dráma, Bayov motor na zábavu sa opäť roztočí na plné obrátky a tak je to až do konca. 75%. (05.03.2006)

Aneb když Michaelu Bayovi přestali stačit dva černí ukecaní policajti a když si znovu plácl s Benem Affleckem, který měl zatěžkávací zkoušku v akčním velkofilmu právě u Baye (Armageddon). Ačkoliv se dá spekulovat, jaké housle tu herci (nutno podotknout, docela slušně vybraní) v téhle monumentální válečné fresce vůbec hrají. Hrdá Amerika ztrácí svou nevinnost, trikaři z ILM se utrhávají ze řetězu. Ale postupně. K Pearl Harboru jsem se vrátil po několika letech. Nelituju, ač ta délka je smrtící. A vlastně stále platí to, co před lety. K Bayovi prostě to úsměvné filosofování, dospívání v muže, pseudohistorická velkolepost, barvotiskovost, přeslazená romantika a totální americký patriotismus (Brit k Američanovi: „Jestli je víc Američanů takových, jako jste vy, Bůh pomáhej našim nepřátelům.“) patří. A pokud divák není totální cynik, přežije to, dokonce mu to místy bude velmi příjemné. Skutečně příjemné. Příběh je jednoduchý, o triviálnosti a povrchnosti bych ale zas tolik nemluvil (ani v případě odbytého japonského plánování a amerického velení – nikdo tu snad nečekal lekci z historie). Jakmile zazní první výbuch, divák si „užívá“ všudypřítomný chaos, explodující lodě, vzdušné souboje, velkolepou výpravu, zátěžový test pro nemocnici a topící se námořníky. Všechno je to natočené mistrovskou rukou, samozřejmě v dokonalých barvách a bez těch škaredých záběrů (utrhané končetiny atp.). Naopak záběrů zalitých sluncem a těch vymazlených nejen na prapor s hvězdami a pruhy je tu tolik, že místy divák musí smeknout (kameraman John Schwartzman zaválel). Potěší i epická a maximálně romantická hudba Hanse Zimmera, své s palcem nahoru odvedli i zvukaři. Válka jinak, válka jako vizuální show. Pod pečlivým dohledem Jerryho Bruckheimera!! (30.08.2015)

Pearl Harbor je horská dráha citů a emocí. Nepůjdu do detailů zápletky, protože tohle je film, který musíte vidět. Nicméně, řeknu Vám, to co uvidíte v Pearl Harboru, na to nikdy nezapomenete. Toto není Ryan. Pearl Harbor jde jak romantickou, tak válečnou stezkou. Na film jsou různé názory, jedni jej zatracují, druzí vynášejí do nebes. Já patřím do té druhé skupiny. Určitě nezůstane u jednoho shlédnutí. Musím si to pustit ještě jednou. (20.09.2005)

Jedna hvězda za nálet Japonských letadel na námořní základnu v Pearl Harboru a dvě hvězdy za zpracování Doolitleova náletu na Tokyo. Útok na námořní základnu s kotvící flotilou byl proveden zdatně a překonal staršího filmového bratra Tora Tora (jen díky počítačovým efektům). Odvetný úder letky bombardérů B25 Mitchell pod vedením generála Doolitla, které po speciálním výcviku odvezla letadlová loď USS Hornet na dosah Japonska mne z filmu potěšil nejvíc a ani jsem jej tam nečekal. Myslím, že je to poprvé co tuto akci někdo zfilmoval a je to dobře. Střední bombardér B25 totiž vůbec nebyl konstruován pro starty z letadlové lodi a už jen tento úkon je hodný obdivu. Mé druhé smeknutí je všem členům osádek a pilotům, protože se všichni na akci přihlásili dobrovolně a všem bylo jasné, že se s největší pravděpodobností nevrátí. V nejlepším případě je čekalo nouzové přistání kdesi v Číně, v horším zajetí Japonců. Řadu těchto letců také Japonci brutálně popravili. Doolitle měl štěstí, že nálet přežil, dostal se ke spřáteleným silám na Čínském území a posléze zpět do USA, kde byl povýšen na generála (ve filmu jej ztvárnil Alec Baldwin). Traduje se , že Japonci pak při následné okupaci jako pomstu za pomoc americkým letcům zabili až 250 000 lidí... U Doolitla a jeho chlapců je patos a patriotismus zcela na místě a pro Yankees je odvetný nálet na Tokio něco, čím je pro Brita Bitva o Anglii.. Ohledně love omáčky táhnoucí se filmem nemám moc co dodat. Je to zkrátka nutné pojivo pro dnešního diváka k historickým událostem. Vše samozřejmě vrchovatou měrou završuje všudypřítomný americký patriotismus, který my moc nechápeme. Oni jsou ale jiní. Každopádně Pearl Harbor byl pro Američany stejné trauma jako 11.září. Nedivme se jim, že stále je tu potřeba se k těmto tématům vyjadřovat. (23.01.2011)