Zlatý podraz

Naprosto neinvenční a rutinérskou režií zazděný zajímavý příběh. Špaček ať se podívá na Bílé dlaně, ale pochybuji, že by mu to k něčemu bylo. Z celého filmu stojí za zmínku námět a hudba, zbytkem jsem uražena. (16.04.2019)

Jeden z našich slabších výtvorů. Ale na Filipa Březinu se hezky koukalo a vlastně i na některé ostatní "basketbalisty". (16.03.2019)

Na to že dva ze scenáristů jsou sice odborníky na basketbal, ale s filmem neměli žádnou zkušenost, to dopadlo nad očekávání dobře. Může za to hlavně dynamická režie, střih a tepající hudba ve sportovních pasážích, jistá práce s kamerou a sympatičtí herci v pasážích civilních. Nadto asi většina diváků tento příběh nezná, tak prostě budou čekat jako já, v čem spočívá ten titulní podraz. Natáhnout film přes 13 let za použití vizuálně stále stejně mladých herců je sice až moc velká umělecká licence, ale pro jednou budiž. (26.10.2018)

Zajímavý námět, ale zčásti bohužel nepříliš poutavé zpracování, které zůstalo v půl cestě. Celé to dění v rozmezí 1939 –1948 mi přišlo až moc povrchní, zkratkovité. Něco se v krátkých scénách uděje (například i taková násilná smrt trénera) a bum... už jsme najednou v jiné době. Navíc časové údaje jsou buď zcela vynechány či podány velice nenápadně (rok 1946 na rozhodcovském zvonku), dobové reálie využity jenom v rámci výtvarní zložky, takže divák, který nemá moc přehled v historii, se leckdy může ztratit. Dobře, šlo to původně do kin těsně po Tomanovi, který byl těch detailů naopak plný, navíc v době 100. výročí ČSR, takže předpokládejme, že divák je znalý... Přesto jsem z první poloviny dost rozpačitý. Možná to bude tím, že nejsem nějaký sportovní divák a fanda, ale začlo mne to pořádně bavit a zasáhlo až po příchodu nových společenských změn v únoru '48, kterým byla zasažena i činnost basketbalového týmu. Některé scény či zápletky včetně "zlatého podrazu" a reakce "no protest!" jsou zde fakt silné (sepisování zavázání, výběr hráčů na základě tzv. kádrových profilů a pod.), zhruba v takovém duchu jsem očekával celý film. Ale i zde to občas na mne působilo jakoby z rychlíku, nějaká částková zápletka mne zaujme, jako např. shánění povinných dělníků do týmů, chvilku se rozehraje poutavá situace a rozhovor, ve kterém ale není prakticky nic dořešeno a odrazu opět střih do úplně jiné situace. Žel neuvidíme ani jak se hráči vyspořádají se ztrátou trénera z politických důvodů, vzali to opravdu takhle v pohodě...? Film měl obrovský potenciál, ale dle mého názoru ho úplně nedokázal naplnit. S přihmouřením očí 3 hvězdičky hlavně za poselství a přínos v podobě zobrazení skutečného příběhu z historie. 55% (02.11.2019)

Retra beru, a ačkoliv se o době komančské nedá nikdy natočit nic než pravda odkrývající jaký to byly kurvy, potěšil Hartl, hlavní mužská postava a koneckonců i neokoukaná tvář sl. Patrycje. (07.04.2021)

Film má nezaměnitelnou kameru Vladimíra Smutného. Je příjemný jak vypráví upřímným zaujetím. Válku shrne film v několika úsporných obrazech, počínaje tajným večírkem v tělocvičně se swingem, náletem a klukovskou frajeřinou a konče výjevem z gestapa, po němž následuje pocta oběti. Stylová, tichá a docela uměřená; Špaček neždímá emoce násilím. Film je plný pohledných, slušných, dychtivých a nadšených mladíků, jejichž nevinnost se zábavně vyjímá v nevěstinci. Zlatý podraz zosobňuje klasickou epickou stavbu, v dnešní domácí kinematografii dost vzácnou. Ale právě tady se vynoří i hlavní problém. Nejde o drobné doslovnosti, ať se týkají rozbité boty jednoho z hráčů, nebo zbytečné sexuální úchylky ústředního zlosyna, kterého výtečný Ondřej Malý dovede vystihnout bez berliček karikatury. Zásadní potíž vyvstává s nadnárodní romancí hlavního hrdiny, kterého ztvárnil Filip Březina, a uprchlické tanečnice ze Lvova, již hraje Patrycja Volny. Milostná zápletka působí, jako by ji autoři scénáře Jakub Bažant, Kristina Nedvědová a Jiří Závozda dosadili do originálního sportovně-politického dramatu ryze účelově, podle kinařského pravidla, že „láska táhne“. Osudový vztah rozdělený železnou oponou už filmaře zlákal mnohokrát, od Rebelů ke Studené válce, a především podprahové jiskření uvnitř dvojice ze Zlatého podrazu se blíží nule. Možná i proto, že herečka je nositelkou jediného výrazu. Od jejího vstupu na scénu včetně mile rozpačitých rodinných Vánoc se tok vyprávění lehce rozklíží. Popis doby se nadále drží střídmých, o to silnějších prvků, třeba nástup Lidových milicí vnímaný přes výlohu hodinářství naprosto stačí coby předzvěst nové nesvobody, ale loučení milenců zase dojem zkazí. Z trojboje romantiky, politiky a sportu tedy vychází láska jako nejslabší a basketbal, ač u nás na rozdíl od Spojených států nemá fanouškovskou tradici na plátně ani mimo ně, jako naopak nejsilnější článek. Pařížské finále s povinným politickým závazkem, že „budeme druzí za Sovětským svazem“, znovu zážitek pozvedne náladou připomínající památnou hokejovou odvetu za ruskou okupaci; navíc mu nahrává tajemství, protože málokdo kromě odborníků ví, jak se tehdejší utkání vyvíjelo a co rozhodlo. (15.04.2020)

To snáď točil niekto, kto videl maximálne hokej a nemá ani šajnu o tom, ako sa basketbal hrá a ako počas hry reagujú hráči. To čo nám tu predviedli bije do očí aj najväčšiemu športovému nedoukovi. Po prvom či druhom koši v zápase hráči oslavujú akoby hneď vyhrali olympiádu. A následne je stav 5-4 a už je polčas...To aj na paralympiáde padne za polčas tak 60 bodov, nie to na klasických Majstrovstvách Európy. Všetky tie zápasy boli natočené veľmi fušersky, bez snahy priblížiť sa realite. A milostná linka ako tak fungovala, len keby tam polovicu času nehovorili francúzsky, čo je divákovi totálne ukradnuté, proste to nadabujte, kto chce čítať titulky? A čo je najhoršie, táto linka nebola ani ukončená, normálne sa vyparila do stratena. A ten koniec... To si fakt niekto myslí, že ženská vybehne z publika a na jej popud začnú hrať hymnu porazenému tímu? (04.07.2021)

Divný film. Téma silné, ale herci neumí mluvit, není jim rozumět, neslané, nemastné dialogy, prvních 20 minut mě nechytlo vůbec, škoda. Pamatovat si budu jen "Protest nepodám" a remix státní hymny. (27.10.2019)

Poselství silného výchozího příběhu dokázali autoři naplnit. Historický základ s pankráckou hlínou v krabičce funguje dokonale ve vlasteneckosportovní lince. Ve chvíli, kdy družstvo trénuje, hraje, shání správné kádry, se jedná o velkofilm, naopak milostná linka působí nepřesvědčivě (především svérázné roztleskávačky). Ale Chantal se povedla aluze na Jana Wericha [weriš]. Herecky skvělí jak mladí kluci, tak trojice O. Malý, J. Hartl a J. Dulava. Líbily se mi i statickydivadelní scény (uctění památky trenéra v tělocvičně) nebo zrychlené historické pohledy přes okno (zničené Německo, pochudující milicionáři). (23.12.2018)

Kýč. Obrovskej, ale obrovskej kýč. Přemýšlím, z čeho mám cítit tu národní hrdost. Z toho, že jsme si úspěšné sportovce po roce 1948 pozavírali? Tak určitě. Když na novinářský projekci Jakub Bažant mluvil o tom, jak doufá, že na diváka dýchne étos první republiky, a pak film zakončuje jakýsi podivný hudební remix české hymny, nevěděl jsem, zda se nesmát nahlas. Ten film je nepovedenej z vícero důvodů, nejdůležitější je především scénář: Pánové Bažant a Závozda jsou snad dobří sportovní redaktoři, určitě fanoušci basketu, ale jestli něco nejsou, tak scenáristé. Tak tragicky napsané dialogy, jednobarevné postavy (dobře, až na dvě výjimky) - já ty Mirky Dušíny fakt nemusím, a zdejší hlavní hrdina by šéfa Rychlých šípů čestností strčil do kapsy, fuj - nebo přehlídka klišé (netuším, zda se Bažant se Závozdou někdy podívali třeba na YouTube na záznamy starších sportovních utkání, k dispozici mají i archiv ČT. Ale asi ne. Kdyby totiž jo, viděli by, že jak se sportovci na hřištích či palubovkách chovají dnes, se ve 40. letech fakt nechovali). Film chce pokrýt velké časové období, je proto buď špatně napsaný, nebo mizerně sestříhaný, a ten patos a kýč, co z něj odkapává, nepřekousnu. Ale nechci jenom hartusit: jsou tu i dobré momenty, a ne málo. Geniální kamera Vladimíra Smutného (díky němu je Zlatý podraz první český sportovní film, který je fakt dobře natočený), dva skvělí herci (Patrycja Volny je úžasná a Ondřej Malý taky, mohou za to ale hlavně jejich role, jako jediné nejsou jednorozměrné), celá pasáž na mistrovství Evropy ve Švýcarsku, která je (i díky mé oblíbené Alence Dolákové) fakt vtipná. Ale jinak kýč. (27.10.2018)

Hrozná nuda, totálni herecká neschopnost pro film, žádne napěti v táhnuti do děke hrozný. Ať se stalo co se stalo katastrofa a trenéra chytnout a profackovat no tohle bylo utrpení. (04.04.2019)

Technicky celkem zvládnuté, herci byli ucházející a solidní je i scénář, na kterém je znát erudovanost Jakuba Bažanta. Ale na mě to bylo příliš chladné. Kupříkladu zápasy, o které tu není nouze, diváka nedonutí, aby nároďáku fandil a radoval se s ním z vítězství. Přítomná komunistická buzerace působila oproti jiným dobovkám jako selanka a moc se nepovedla ani romantická linka, protože mezi Březinou a Patrycjou Volny byla nulová chemie. Jako exkurz do téměř zapomenuté sportovní historie film funguje solidně, ale od dramatizace jsem čekal přeci jen trochu víc. Nicméně českých sportovních filmů je jako šafránu, tak trochu nadhodnotím. 70% (16.03.2019)

Když nevíš, jaký vyprávět příběh, dej tam všechny. Techno závěr ten zmatek potvrzuje. Francouzská milenka je tam od toho, aby dal někdo zahrát hymnu, Březina má stejně ze všeho nejradši hlínu. Zbytek týmu je tam, aby byl nadržený. Hrozně hezky se ale na Zlatý podraz dívá, to jo. (28.10.2018)

Časový úsek let 1938 až 1951 zachycuje nejen naši basketbalovou reprezentaci a zejména život Františka Prokeše, zároveň také bez příkras vyobrazuje komplikovanou etapu našich dějin a v tom se jedná o úctyhodnou tvůrčí práci. Herecká omladina příjemně překvapila, staří známí potěšili a nemohu nezmínit Chantal Poullain, úžasná. Takže za mě ano, bylo mi potěšením. P.S. Pankrácká hlína v krabičce rozbušila i to moje malý český srdíčko. (24.03.2019)

Bohužel. Ale Zapotocky se zase povedl :) (22.03.2019)

Dejový zásah filmu je do veľmi ťažkého obdobia od roku 1938 až do roku 1951 a predstavuje nám príbeh, ako z rozprávky, skutočný príbeh najväčšieho povojnového úspechu československých basketbalistov (1946 Ženeva mastri Európy a Paríž 1951 finálova prehra so Sovietskym zväzom). Film bol spracovávaný ako príspevok ku stému výročiu vzniku Československa. Nie je veľa vecí na ktoré by sme mali byť hrdí z jeho histórie, ale športové úspechu to samozrejme sú. Predovšetkým na ľudí, športovcov, ktorí v tejto dobe nestratili svoju tvár. Film ukazuje, ako sa politika a politici snažili zasahovať do športového diania. Najmarkantnejší bol zásah prezidenta Zápotockého, ktorý lanáril v prospech Sovietov. Dostávame sa aj do role posudzovania režimov od nacistického až do komunistického, ale aj postoj jednotlivých ľudí v snahe s týmito režimami kolaborovať. Film je výborným dobovým stvárnením v ktorom sa prelína vojna, láska, dejiny a šport. Úžasné je, že herci ten basketbal skutočne hrali, pravdou je, že pol roka tvrdo trénovali, aby ich hra vyzerala vierohodne. Haly vo filme sú skutočnými kópiami hál v Ženeve aj v Paríži. (23.05.2019)

Ve Zlatém podrazu je vlastně všechno jaksi v pořádku. Je tu láska, nenávist, přátelství, souboj, politika, retro atmosféra, zajímavé lokace nasnímané pěknou kamerou. Akorát... že tam vlastně nic není v pořádku. Málokomu se povede natočit sportovní film, u kterého je vám při scénách důležitých zápasů absolutně jedno, jaký bude výsledek. Špačkovi se to bohužel podařilo. Tento jeho snímek je tak plochý, rutinní, bez napětí, bez života, že když jsem se podíval na hodinky a zjistil, že do konce zbývá jen deset minut, vyděsil jsem se - stane se tam proboha vůbec něco? Ano, stane, titulní zlatý podraz. Ale ten už to v mých očích z podprůměru nevytáhne. Pro tento film je smůlou - a pro českou kinematografii vlastně štěstím, že se v poslední dekádě v našem milovaném subžánru "komunisti jsou svině" našlo několik zástupců, co nejsou jen retro hračkami, ale diváka pořádně chytnou pod krkem (TV série Herec, filmy Zátopek a ano, třeba i Pouta). Podraz ale jen vrší jedno scénáristické klišé na druhé. Což se pak prokopíruje i do špatného herectví. Tatínek z ministerstva je přísný, klukovi vynadá za jeho vášeň k basketu, ale ve skrytu duše mu to vlastně přeje. Maminka si posteskne směrem k synově přítelkyni "Asi je to klišé, ale vždycky jsem chtěla mít i dceru. A teď ji mám." Ano, máte pravdu, je to klišé. Americký agent říká věty typu "Líbí se mi váš stajl..." což je herectví asi jako když já ve tři ráno v hospodě opilý paroduju Američana. Zpočátku jsem měl radost, že aspoň Ondřej Malý jednou pro změnu nehraje psychopata a do nikoho nemlátí. No, vydrželo mu to asi půl hodiny. A všechny tyto postavy, a ještě celá řada dalších, se tu objeví, řeknou nějakou větu a pak prostě zmizí a jejich další osud se neřeší. Jak dopadl tatínek? Kde zůstala Michelle? Co ostatní kluci z týmu? Co kamarád Honza? A co jeho táta v podání vynikajícího herce Jiřího Štrébla, který je odsouzený k tomu stále někde posedávat a občas říct zásadní větu typu "děkuji, že jste mě pozvali". Je mi to líto, po vynikajících Poutech jsem Špačkovi i jeho týmu mladých neokoukaných herců fandil. Jenže doba je prostě jinde. Dnes se ve světě v retro žánru točí věci jako Kralíček Jojo či Babylon Berlín. A my jsme spokojení, když umíme postavit Londýn, co vypadá jako Londýn... (04.12.2021)

Já se tak moc na tenhle film těšil, opravdu moc. Jenže nakonec jsem z výsledku spíše smutnej. Zajímavý příběh podle skutečnosti, ale já si z něj pamatuju jen to, že se odehrávalo jedno mistrovství Evropy a pak druhé mistrovství Evropy. Ač sympatičtí herci, stejně mi příběh neuhranul. Náznaky parádní zábavy a skvělého příběhu zabila blamáž, ve které se člověk prostě ztratil. Notnou dobu jsem nevěděl co se děje, jen jsem tipoval, co že se to vlastně stalo... jak kdyby ve střižně zmizela polovina filmu. Mně by vůbec nevadila stopáž okolo 130 minut, pokud by bylo vše převedeno na plátno. Hudba místy povedená a (hlavně na konci) s prominutím strašná. Chybělo mi tam info, alespoň v titulkách se mohly objevit informace, například jak kdo dopadl, přiblížit jména, ze kterých si pamatuju jen Valentu, který se na plátně objevil na pár minut. Vážně škoda, ale aspoň to nebyl úplný propadák. (29.10.2018)

Nevím, asi tomu moc nerozumím, ale dle mého jsme do oscarového klání měli poslat tento snímek. Myslím si, že by se Amíkům líbil. Jsem velmi mile překvapena. Poměrně vysoká úroveň, kvalitní scénář, v podstatě tam nevidím žádné hluché místo, trhlinu. ;) Opět neadekvátně podhodnocený film zde! Jakoby se zde hodnotilo něco jiného než film! .... :( (30.11.2018)

Úmysl fajn, příběhy se rozehrály .Ten hlavní však není náležitě emočně zvládnutý...Takový , ne moc známý příběh a tak zpackaný ? Proč ? Bez dovětku bez myšlenky....Hrůza. (27.10.2019)