Co děláme v temnotách

Především charakterově je tento netradiční sitcom, natáčený ve stylu původního filmu jako mockument, kdy si postavy uvědomují přítomnost dokumentaristů a mluví do kamery, velice různorodý a propracovaný - a od začátku je to poznat. První série je v podstatě nepolevující smrští šíleného humoru, který až na pár přepísklých sexuálních narážek nepozná hluchého místa, a opravdu dosyta využívá jednoduchý, avšak ryze geniální koncept starobyle smýšlejících a oblečených upírů v dnešní společnosti. Skrze krátké a převážně fotografické flashbacky se dozvídáme vše potřebné o minulosti postav, ale současně se vždy před očima ve značném tempu rozvíjí epizodické zápletky, přičemž řada linií díky polonávaznému seriálovému vyprávění přesahuje i napříč epizodami. Průvodcem je přitom hlavně roztomile zatvrzelý a současně vystresovaný Guillermo, jenž je v podstatě otrokem svých ležérních a historickému vývoji naprosto nepřizpůsobivých pánů, a jediný také prochází výraznějším charakterním vývojem - samotní upíři podléhají jasné typologii a divák se rychle naučí, co od nich asi očekávat, ale to nijak nevadí. Scénáristé totiž odvádí bezvadnou práci a diváka doslova zasypávají salvou nečekaných vtípků, stejně jako z radostí parodují běžné představy o nátuře upírů a zábavně konfrontují jejich mimózní požadavky a tradice se současnou kulturou či politikou, popřípadě neúnavně rozšiřují samotné nadpřirozené společenství, vycházející často z klasických mýtů a pohádek. A jestli jsou dvě epizody příběhově poněkud vlažnější (návštěva klubu a příprava orgií), vše bohatě kompenzují samotné vtipné a bravurně obsazené postavy, camea původních představitelů či Dannyho Treja, nespočet skvělých dílčích nápadů (opilí upíři po vysání krve opilců) a dokonalý energetický upír Colin Robinson, který rozesmává, kdykoli se jen objeví na scéně. Pokud se chcete s touhle výstřední partičkou seznámit, vyhraďte si rovnou celý ničím nerušený večer - s největší pravděpodobností se po spuštěný první epizody už neodtrhnete. (19.09.2020)

Pořád lze směle hovořit o ohromné a originální zábavě, kterou bez problémů sloupnete po ránu jako malinu (jako v mém případě), ale humoru, jenž snese přívlastek geniální, už přeci jen ubývá. Na první pohled rozhodně nepoznáte žádný rozdíl ve formálním pojetí první a druhé série a tvůrci stále ve vysokém tempu vymýšlí nové a nové způsoby, jak motivy kolem plně vyprofilovaných upírů dále rozvíjet - po vlkodlacích se tak například dostávají ke slovu i duchové lidských předchůdců, čarodějnice či trollové, přičemž svět stále nepůsobí přeplácaně a jednotlivé děje si zachovávají osvědčenou polemiku a komediální timing. Jen tentokráte ještě znatelněji vystupuje na povrch epizodičnost, přičemž ony uzavřené zápletky už trochu postrádají tu lehkost a tah na bránu. Druhá série tak zaznamenává výkonnostní pokles, který ale není vzhledem k jednomu skvělému celovečeráku a jedné neskutečně našlapané desetidílné sérii na dané téma nikterak dramatický. Postavy jsou pořád super a tvůrci se snaží o něco nového, přičemž závěrečná epizoda a vývoj Guillerma dokazuje, že se ještě může odehrát spousta dalších zajímavých věcí. 75% (19.09.2020)