Dekalog

Dekalog vznikal za zvláštní situace ve vážně nemocné zemi. Polsko se dlouhodobě nedokázalo vyrovnat se stanným právem z roku 1981 a s tím, že legální opozice v podobě Solidarity musela přejít do ilegality. Pro zemi byly v následujících letech typické represe a realitou se stala přísná cenzura. V polovině 80. let byla země názorovně hluboce rozdělená a nacházela se z ekonomického i morálně společenského hlediska v troskách. Teprve po příchodu Gorbačova do funkce generálního tajemníka Sovětského svazu začal tlak státní moci polevovat a významní polští režiséři se vraceli k tématům, která byla charakteristická pro polské filmové hnutí morálního neklidu. Uznávaný Krzysztof Kieslowski, který se musel po snímku Náhoda na několik let odmlčet, v té době hledal námět na silnou látku, která se vyhne přímé politické angažovanosti a nebude přispívat k už tak vyhrocenému pnutí ve společnosti, ale zároveň se vysloví k zásadním otázkám dnešní morálky. Jako hluboce věřící člověk celkem logicky zvolil biblické desatero pro ideové východisko cyklu 10 hodinových televizních filmů, kdy každý díl je věnovaný jednomu přikázání. S výjimkou posledního dílu, který se nese v komediálním duchu a odlehčuje ho především přítomnost Jerzy Stuhra, jsou ostatní spíš komorními a intimními dramaty, často velmi tragického vyznění, kde se řeší ztráta blízkého člověka, poprava odsouzeného nebo pokus o sebevraždu. Cyklus měl výrazně omezený rozpočet a polská státní televize ho jako dílo propagující náboženství nasadila do nezajímavého vysílacího času, okamžitě si ale vydobil u diváků mimořádný respekt a s velkým ohlasem prošel vysíláním mnoha televizních stanic v zahraničí. Byl to právě Dekalog, který Kieslowskému udělal ve Francii takové jméno, že tam mohl realizovat svoji filmovou trilogii odkazující na ideály francouzské revoluce. Celkový dojem: 90 %. (23.09.2014)

Bezpochyby jeden z najlepších počinov na poli seriálovej tvorby v histórii. Ide síce o samostatné príbehy s uzavretými príbehmi, avšak Dekalóg sa odohráva v jednom fikčnom svete, ako sme sa presvedčili v dvoch epizódach (aspoň ja som takto zaznamenal opakujúce sa postavy a udalosti). Ale pozor, Dekalóg nie je rozhodne záležitosť pre bing watching, každý príbeh sa vám musí v hlave rozložiť, treba ho precítiť, správne pochopiť a následne ho nechať nejaký čas v sebe doznievať. Neviem, či je súčasná mladá generácia zvyknutá čisto na nadväznú serialitu toho schopná. (05.02.2023)

Tento cyklus ťažko hodnotiť "len tak" nejakými hviezdičkami, bodmi a neviem čím ešte....Pre mňa jeden z najlepších kinematografických "projektov", ktoré kedy vznikli... Silné a odvážne vzhľadom na tematiku (10 Božích prikázaní) a jej originálne prevedenie do "dnešného" sveta. Inteligentné a pútavé spracovanie, pričom ani jeden z 10 dielov nepodliezol laťku kvality a neskĺzol ani do lepšieho priemeru, vždy silný nadpriemer. Kieslowski bol génius a empatik s neuveriteľným citom vystihnúť podstatu ľudskej psychiky aj za použitia filmového minimalizmu- v tom sa mu nevyrovná naozaj nikto! Jednotlivé diely sú miestami ešte tradične rafinovane prepojené, ako celok tvoria jednoliaty monolit. Plytvať superlatívami je zbytočné... skrátka GENIÁLNE!!! (10.12.2008)

Kieslowského méně známé dílo, které aplikuje na deset krátkých filmů témata z desatera na jejichž motivy pak velice volně vypráví příběh ze současnosti... Celkově, vizuálně i stylově sladěné dílo (přestože každý díl spolupracoval s jiným kameramanem) které ale nepatří mezi Kiéslowského nejlepší filmy... (30.04.2008)

Co se formy týče, Dekalog je pro smysly koncertem. Kde ale přichází na řadu pochopení vždy nekonvenčně vypointovaných příběhů, rozum nejednou zapláče. A to je obrovská škoda, protože v kontrastu s povídkami, jejichž smysl ani dnes nepozbývá na síle pak odvolávání se na rigorózní a pružnost pozbývající etický kodex desatera působí jako pěst na oko. Přestože totiž na zcela jednoduché poučky roubuje opravdu komplikované životní situace, díky kterým je mnohem patrnější, že morálka se nedá shrnout do pár konkrétních vět, nemohl jsem se celý seriál zbavit pocitu, že mi i přes své volnější vyznání pan autor pointami (tresty) káže co je správně, a co je špatně. Jsou to právě takové momenty, jenž zub času nahlodal nejvíc, a které by si dnes nedovolil natočit nikdo jiný, než náboženský fundamentalista. Nicméně i tyto slabší kusy je radost sledovat (snad jen Nepokradeš mi nepřirostlo k srdci). Ten zbytek je pak možná tím nejlepším, co se televizním obrazovkám přihodilo, a to jednoduše proto, že materiál je to ryze filmový, jen kvůli své rozsáhlosti jiným způsobem téměř nerealizovatelný. Těch deset vzájemně propletených osudů spojených jen jedním malým betonovým městem v polské metropoli totiž víc působí jako filmová série. A je to možná trochu škoda, protože kvůli té (střízlivě) krátké stopáži sotva stihne zkoumaný byt přirůstat k srdci, už už nastupují titulky a přesun o patro dál. I tak má ale většina povídek nevídanou sílu, snad je jen škoda, že tehdá někdo někde nepopletl čísla a nevyměnil devítku za desítku. Zvláštně jinaký poslední díl totiž jinak srdceryvný cyklus uzavřel v trochu odlišném duchu, než mají jeho předchůdci, obzvlášť právě ten předposlední. (23.12.2014)