The Sinful People of Prague
Československo,
(1968–1969), 10 h 25 min
(Minutáž: 38–54 min)
Režie:
Jiří Sequens st.Scénář:
Jiří Sequens st.Kamera:
Miloslav HarvanHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jaroslav Marvan, Josef Bláha, Josef Vinklář, František Filipovský, Gustav Nezval, Helena Růžičková, Luba Skořepová, Jaroslav Mareš, Jaroslav Raušer (více)Epizody(13)
-
Přísaha (E01)
-
Malý a velký vrah (E02)
-
Lady Macbeth z Vinohrad (E03)
-
Otisky prstů (E04)
-
Černé rukavice (E05)
-
Případ lichého střevíce (E06)
-
Lodní uzel (E07)
-
Telegram z Neapole (E08)
-
Turecké náušnice (E09)
-
Kaprova smrt (E10)
-
Hra (E11)
-
Špion přijede v sedm (E12)
-
Svědomí (E13)
Obsahy(1)
Třináctidílný seriál kriminálních případů ze třicátých let 20. století podle povídek Jiřího Marka. Pražská "mordparta" policejního rady Vacátka bojuje s podsvětím. Ani ten nejrafinovanější zločinec nemá šanci uniknout dedukčním schopnostem inspektorů Mrázka (František Filipovský), Brůžka (Josef Bláha) a Boušeho (Josef Vinklář). Jejich práci si ze svého postu kriminálního rady hlídá Karel Vacátko (Jaroslav Marvan). Se stejným obsazením vznikly v letech 1970 - 71 čtyři celovečerní filmy - Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Vražda v hotelu Excelsior a Smrt černého krále. V roce 1986 byl jako volné pokračování natočen seriál Panoptikum Města pražského. (mibara)
(více)Zajímavosti (79)
- Křestní jméno rady Vacátka (Jaroslav Marvan) zazní v seriálu pouze dvakrát. V epizodě Malý a velký vrah (1968) jej doktor osloví „Karlíku“ a v epizodě Lady Macbeth z Vinohrad (1968) jej osloví „Karle“. (Skladatel)
- Při fotografické sekvenci na začátku každé epizody můžeme spatřit soubor hvězdicově uspořádaných budov. Jedná se o vězení Bory v Plzni, postavené roku 1878 a sloužící dodnes. (sator)
- V roce 2010 Česká televize převedla seriál do kvality HD, včetně takzvaného remasteringu. (sator)
- V seriálu si zahrála i manželka Josefa Vinkláře, Ivana Devátá. (Duoscop)
- Předobraz inspektora Mrázka (František Filipovský) byl skutečný policista Tuček, tvůrci pořadu Barvy života (od r. 2001) vypátrali jeho vnuka, který na něho zavzpomínal. (sator)
- Úvodní znělka seriálu, kterou začíná každá epizoda, zazní také v seriálu 30 případů majora Zemana (od r. 1974), konkrétně v epizodě Kvadratura ženy (1976), když je Zeman (Vladimír Brabec) na pouti s dcerou Liduškou (Alžbeta Mjartanová). (M.B)
- Jedová chýše, ve které se scházívala pražská galerka, zloději, pasáci a lehké holky, se nacházela na pražském Větrově, na rohu ulic Apolinářská a Viničná. Už od 14. století patřilo okolí svatého Apolináře a nedaleká osada Rybník k místům, kterým se lidé v noci raději obloukem vyhýbali. Hospoda snad byla jedna z nejstarších, která ze středověku přežila až do dvacátého století. Údajně se zde občas zastavil král Václav IV., když se jel se svými kumpány povyrazit na svůj hrádek do Kunratic, neboť to měl z Pražského Hradu při cestě. Pověst hovoří, že i název hospody povstal z jeho návštěvy, kdy ve dvou hostech poznal nájemné vrahy, kteří se ho pokusili kdysi otrávit. Ztrestal je na místě. Poručil katovi, který ho na toulkách doprovázel, aby namíchal jed do jejich truňků. Oba traviči tak namístě jedem pošli. A od těch dob se zde říkalo v Jedové chýši. (Willy Kufalt)
- V 10.dílu "Kaprova smrt" zazní hned dvě písničky. První "Ruka zákona" (někde uváděno také jako "Tři fleky krve") zpívá Josef Zíma, který je i ve filmu. Druhá má název "Šáhla jsem mu na zoubek" a nazpívala ji Věra Nerušilová, kterou ale v obrazu není vidět. (Willy Kufalt)
- Jednu ze tří píseň, která v seriálu zazní, má název "Maruko" a v osmém dílu "Telegram z Neapole" ji zpívá Judita Čeřovská. (Willy Kufalt)
- Jednalo se o první kriminalistický seriál Československé televize a zároveň první seriálu, který byl vysílán v tzv. "týdnovém" režimu. Prvního uvedení na obrazovkách se dočkal v roce 1969 od září do prosince. (Zdroj: České seriály od A do Z) (M.B)
- V oddělení barrandovského fundusu se dá najít ledacos z garderóby pánů detektivů, ale také lehkých slečen a dalších postav ze seriálu o hříšných lidech. Jen s buřinkami je trochu problém - mají jich moc a neví se přesně, kterou nosil rada Vacátko (Jaroslav Marvan). Ve skutečnosti si je detektivové nechávali u kloboučníků označovat iniciálami, aby si je mezi sebou nemohli poplést. (Cucina_Rc)
- Jedová chýše stála ještě v roce 1926, protože si “zahrála” ve filmu Karla Lamače Dobrý voják Švejk (1926). (Zdroj: Jaroslav Šerák)
- Osud Jedové chýše byl zpečetěn někdy na přelomu 19. a 20. století, kdy ji okupoval německý Burschenschaft. Vznikl zde i nevěstinec. Stavení začalo chátrat. Před svou smrtí v roce 1927 ho zakoupil Antonín Heveroch, český psychiatr a neurolog, aby po jejím zbourání mohl rozšířit sanatorium pro duševně choré. (Zdroj: Jaroslav Šerák) (Cucina_Rc)
- Jedová chýše, která kdysi stávala na Albertově, byla postavená v ateliéru architektem Karlem Černým, ale v hojné míře bylo koncem 60. let filmovat také v exteriérech. Praha nabízela bezpočet zákoutí, která vypadala téměř stejně jako za první republiky. Filmovalo se ještě před tím, než se začalo budovat metro, kvůli kterému se bouraly staré Holešovice i další periferie. Právě tam vznikla řada scén, podobně jako ve starém Podolí u Vltavy či na Břevnově, v Záběhlicích a v Hostivaři. (Cucina_Rc)
- Pan rada Josef Vaňásek, předobraz hlavní postavy, měl ve skutečnosti k dispozici osobní automobil Praga se šoférem, který měl SPZ N III-811. Shodnou značku můžeme vidět i v seriálu. (Cucina_Rc)
- Jedná se o první českoslovencký seriál, který má předepsaných 13 epizod, jak velela tehdejší celosvětová norma. (med)
- Lubomíra Kostelku do seriálu doporučil a prosadil jeho dlouholetý kamarád Vladimír Menšík. (Redyx111)
- Předlohou 4. dílu s názvem „Otisky prstů“ se stal skutečný případ z 20. let 20. století. Dne 19. října 1927 se neznámý pachatel vloupal oknem do spořitelny ve Smolnici, kde vyloupil pokladnu. Pod rozbitým oknem se našly střepy skla s otisky prstů Aloise Košťála. Ten v té době ovšem seděl v pankrácké věznici, odkud byl propuštěn až 27. 11. 1927. Při dalším šetření kriminalisté zjistili, že úlomky skla zajištěné na místě činu nepocházejí z rozbitého okna, ale donesl je tam Košťálův spolutrestanec, který byl před touto loupeží propuštěn na svobodu. Alois Košťál se tímto způsobem snažil obelstít daktyloskopii. Právě kvůli otisku svého prstu byl totiž odsouzen za vyloupení pokladny, které provedl v dubnu 1924. [Zdroj: Svět ženy] (Gabretta)
- Během promítání seriálu přišlo do ČST několik dopisů, které nařklo radu Vaňáska z vystupování proti židům za okupace. To ale není možné, protože zemřel v roce 1938. (FireTight)