Havel
Havel
Václav Havel
Režie:
Slávek HorákKamera:
Jan ŠťastnýHudba:
Petr MalásekHrají:
Viktor Dvořák, Aňa Geislerová, Martin Hofmann, Barbora Seidlová, Stanislav Majer, Adrian Jastraban, Jiří Bartoška, Mikuláš Křen, Zdeněk Pecháček (více)Obsahy(1)
Co byste obětovali pro pravdu a lásku? Celovečerní film Havel přináší příběh jedné z nejvýraznějších osob naší historie Václava Havla z jeho disidentských dob, kdy ještě nebyl slavnou osobností. „Portrét státníka nečekejte,“ slibuje režisér Slávek Horák. Film se soustředí na Havlův bouřlivý osobní život, kterému dominuje boj za pravdu a správnou věc, pronásledování, věznění a také milostné vztahy, vlastní pochyby a humor. V centru všeho je pak neobvyklý a o to silnější vztah s manželkou Olgou.
Film Havel se odehrává mezi roky 1968 a 1989 a zachycuje dlouhou cestu a proměnu hlavního hrdiny od lehkovážného a úspěšného dramatika šedesátých let, přes bojovníka za lidská práva v letech sedmdesátých až po vůdčí osobnost sametové revoluce a celosvětovou ikonu. Dějiny jsou ale až v druhém plánu, film Havel nabízí především velký, vzrušující a málo známý příběh, jakých není ve světě mnoho.
(Bontonfilm)
Recenze (433)
Viktor Dvořák vizuelne adekvátní typ muže jako VH. Nicméne v reálu je ve skutečnosti hezčí. :) Ve filmu je nekolik zajímavých momentu, avšak jako celek spiše slabší káva.... ()
Není to zdaleka tak špatné, jak se mnohdy vypráví. U takto exponované osobnosti s jejími obsáhlými a košatými osudy bude vždy problematické pokusit se nějak komplexněji obsáhnout její život a vždy bude někomu "něco" chybět. Já spíše než mělkost a nedostatečnou obsáhlost vidím individuální příležitost k mnohému zamyšlení za předpokladu určitých základních vědomostí o tématu, kdy určité informace jsou blokovány i vědomě (jména dalších postav). Je asi na jednu stranu dobře, že tvůrci s ohledem na Havlovu osobnost a dílo přidali divadelní hravé prvky a netesali monumentální sochu typu Wajdova Walesy, ale na druhou stranu právě v těch monumentálních chvílích je Havel nejlepší (závěr je fakt působivej, ale já mám u všeho co se týče 17. listopadu zvýšenou dojímavost). Ano není to asi nějaké nezapomenutelné dílo kinematografie, ale ve finále fajn film, za který není třeba se nějak stydět. Bohužel ale jednu zásadní obsahovou vadu přeci jen má, a tou je nedostatečné vylíčení Havlových kvalit. Takto zůstává záhadou, proč se tahle trochu srandovní figurka vlastně stala vůdčí osobností, vidíme, že na něj ženský letí a všichni ho uznávají, ale vlastně kromě hrdinského přijmutí žaláře vůbec nevíme proč a filmová postava tak nepůsobí. Film o tako zásadní osobnosti českých moderních ději by jistě nějakých 15-20 minut navíc snesl, a do těch, prosím, propašovat více Havlových myšlenek, výroků, her / knih. ()
5/10 ()
Óda na castingovou a maskérskou genialitu... a na stylovou rozplizlost, logickou nesoudržnost a celkově dramaturgicko-režisérskou nesoudnost. Portrét státníka jsem věren slovům pana režiséra nečekal, ale takovou podivnost také ne... A kupodivu se i na jindy u "citlivých témat" smyslů zbavených Českých Lvů (pamatujete na tu nepochopitelnou žeň čtyři roky předtím u Masaryka?) projevilo, že tady "asi něco není v pořádku" - a tak se ocenění dočkali jen a pouze maskéři Adriana Bartošová a René Stejskal. 60% ()
Fakt ne. Obsadit jako Havla kohokoliv jinyho nez Marka Daniela je nesmysl. ()
Hlavní postava bez charizmatu, takže celý děj pak nedává smysl. Ani náznak něčeho, proč by stálo za to Olze s ním zůstávat jen o minutu déle. Ale pro odbožštění oficiální státní modly (pravděpodobně nezáměrně) film funguje velmi dobře. Tak za to si pár hvězdiček zaslouží. ()
Zajímavá forma (to divadlo), ale nějak mě to nechytilo u srdíčka. Ke konci jsem i klimbala, což se mi u scén z 11/89 nestává. ()
Nudná a nesmírně duchaprázdná báchorka o tom, jak si estébáci a komunisté vylámali zuby na Havlově "čestnosti". Asi nejvíc mne překvapuje, že tak špatný film vůbec vznikl. Jeho jediná hodnota je snad pouze v tom, že - ať už chtěně, či nechtěně - ukazuje myšlenkovou i morální impotenci osobnosti, kterou nám prý záviděl svět... ()
Na aktivity Václava Havla po roku 1989 môžem mať rôzne názory, ovšem odvahu a politickú angažovanosť v 70-80. rokoch, o ktorých pojednáva tento film, mu uznať musím. Politické aktivity ale nie sú jediným motívom filmu, je tu preberaný aj Havlov nie práve príkladný partnerský život a celková nerozhodnosť. Začína sa inváznym vytriezvením šesťdesiatkovej demokratizačnej eufórie, potom máme tu niekedy hodne veselé disidentské večierky, založenie Charty 77, policajné tlaky, výsluchy, emigrácie známych, pobyty vo väzbe aj base a končí sa trochu rozpačitým uchopením moci, kedy film milosrdne končí. Celkom ma bavilo vidieť niektoré legendárne skazky prevedené do filmu. Viktor Dvořák v hlavnej roli je vynikajúci, takisto choť Geislerová a rovnako ma dostal Martin Hofmann ako Pavel Landovský. Dobová retro výprava viac než slušná, filmársky nie je veľmi čo vytknúť a som zvedavý, či sa niekto niekedy odhodlá sfilmovať aj ponovembrový Havlov život. ()
***1/2 ()
Přiznám se, že jsem od toho čekal víc... ()
Bavilo mě to přesné herecké obsazení, nevtíravá vtipnost a těch pár scén, které se pak hezky přenesly přimo do divadelního představení. Krom toho je to ale celé fakt bez emocí, nijak se Havlovi nedařilo dostat se mi pod kůži. A docela zaráží, že je to vlastně jen o tom, že si budoucí prezident nedokázal vybrat, jakou ženskou chce. 5/10 ()
"Tvůrci totiž z Havlova života vybírají opravdu zásadní „filmové“ okamžiky, které ho formovaly: iniciační střet s policejní brutalitou a svévolí vůči tehdejšímu undergroundu, faustovské klopýtnutí během první vazby a následné přijetí odpovědnosti, nebo otázku vycestování do zahraničí, kterou někteří nejbližší přátelé dramatika využili. Jemnější kontury života v totalitě nechává záměrně stranou a soustředí se na klíčová existenciální dilemata hlavního hrdiny." https://lukas.blog.respekt.cz/filmovy-havel-zvitezila-pravda-nebo-laska/ ()
I přes velmi silnou kritiku musím film hodnotit velmi kladně. Jak řekl Charlie Sheen své matce, když koukal na Milion let před Kristem: "Není to přece dokument mami". Naopak kladně hodnotím výborné herecké výkony všech hlavních rolí. Nejlépe asi ztvárnili Landovského. Samozřejmě jsou zde obrovské mezery a nesrovnalosti, ale celý film to vyvažuje tím správným nábojem, atmosférou a diváckou přívětivostí. Ten hlavní duch je ale správný. Havel nebyl hrdina, ale symbol. Na závěr bych rád pochválil, že ani brutalita minulého režimu nebyla zbytečně přeháněna, jak bývá mnohdy zvykem. ()
Méně než tři hvězdy dá jen zasranej komunista! ()
Vypadalo to zpočátku nadějně, ale postupné film ztrácí dech a závěr je vysloveně nepovedený. Dubček se nepovedl. Docela vyšel Landovský. Havlová sice na Geislerovou přišla divná, ale nakonec to nebyla nejhorší role. Hodnocení: 55 % ()
Překvapivě dobrý, recenze vyčítaly nepřesnosti a zkratky. Tvůrci vynechali intelektuální/tvořivou linku a soustředili se na Havla jako na člověka se zálibou v ženách. No a proč ne? Nakonec to tak fakt měl. Přes všechny zálety pro něj zůstávala nejdůležitější Olga, která ho znala a neadorovala, naopak ho vždycky postavila na zem. Ale pes tam nikde nebyl... ()
Au au au ... Trochu jsem se obávala, aby to tvůrci nepřepískni a nestvořili nějaký heroický opus. Tak v tomto směru mohu být klidná, přepískni to přesně opačným směrem ... Vždycky tvrdím, že člověk žije sám svůj život pokud žije, po smrti se stává lidovou ústnou slovesností - buď hrdinou, pokud byl v oblibě nebo odpadem lidské společnosti, pokud v oblibě nebyl. Havel byl jaký byl, možná to nebyl žádný velký hrdina, ale taky to nebyl úplný posera. Když už nám ty životopisné filmy moc nejdou, což takhle točit dokumenty s citacemi z díla, s archivními záznamy a s výpovědí lidí, kteří dotyčného znali (ideálně z obou táborů). Nechci nic hodnotit ani rozebírat, prostě se to nepovedlo. ()
Mě to bavilo, nebyla bych tak přísná. Kdo čekal dokument, tak se fakt splet. Místama byl až mrazivě zarážející fakt, jak moc je Viktor Dvořák Havlovi podobnej, jak vystih jeho gesta, mimiku... Oproti tomu Martin Hoffman jako Lanďák žalostně špatný, což jako přední členka jeho slintacího fanklubu nerada přiznávám. Ale celý to klouzalo po povrchu a najednou hrozne rychle skončilo. Škoda, za mě zmařenej potenciál. ()
Související novinky
Cenu filmových fanoušků si převzal Vít Klusák!
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes oznámila kompletní seznam nominací pro 28. ročník výročních cen Český lev. Celkem 190 akademiků hlasovalo o 87 hraných, dokumentárních, animovaných a… (více)
Centrum Prahy ožije 27. MFF Praha - Febiofest
MFF Praha - Febiofest již 18.9. 2020 odstartuje 27. ročník. Mění své působiště a jeho novým domovem se stává Cinema City ve Slovanském domě. Promítat se bude také v Ponrepu, Edison FilmHub a nově v… (více)
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (více)
Místo recenze sem vkládám tematicky korespondující sen. - - - Sen o politicky korektních záchodcích (v noci z 4. na 5. března 2023) - - - Jdu po ulici a potkám nějakou slečnu, která se ke mně hlásí. Je mi povědomá, ale nedokážu ji nikam zařadit. Prostě už mívám výpadky paměti. Nicméně se s ní dám do řeči, třeba si časem vzpomenu, kdo to je. Slečna říká, že jde něco zařídit do banky, ale do práce se už vracet nebude, protože jí končí pracovní doba. Mohl bych jít do banky s ní. Má tam známého, který by mi mohl vyměnit obyčejnou desetikorunu za pamětní desetikorunu. Tyto mince jsou už oficiálně rozebrané, ale banka pořád ještě nějaké má. Za deset let bude ta mince mít sběratelskou hodnotu. Co bude za deset let, mi už asi může být jedno, ale proč bych doma nemohl mít pamětní desetikorunu? V bance zjistím, že nemám drobné, ale muž za přepážkou mi ochotně rozmění tisícikorunovou bankovku. Kde jinde by už měli mít peníze, když ne v bance? Slečna navrhne, že bychom mohli zajít posedět do baru. Poblíž je jeden bar, kde míchají dobré koktejly a k jídlu tam nabízejí – zde slečna použije slovo, které neznám. Nechám si to vysvětlit a ukáže se, že jde o nějaký druh blízkovýchodní placky. Už jsem jedl turecký chléb ramadan, arabskou pitu, židovské macesy, tak proč bych nezkusil tohle? Hlavně však je ten bar proslavený svými politicky korektními záchodky. Navrhl je jeden světoznámý architekt a jezdí se na ně dívat turisté z celého světa. Nikdy jsem o nich neslyšel? No tak to je určitě musím vidět. Vejdeme do baru a ocitneme se v místnosti vybavené židlemi, která připomíná čekárnu a v nějakém socialistickém úřadu. Slečna mi objasní, že jednotlivé prostory znázorňují různá historická období. Čekárna totalitu, a opravdu se tady občas čeká, protože v baru, který znázorňuje zrod demokracie, někdy bývá plno. Záchodky pak znázorňují současnou etapu rozvinuté demokracie, jež respektuje práva menšin. Vstoupíme do baru, který vzhledem odpovídá druhé polovině devadesátých let, kdy jsem tyto podniky často navštěvoval. Bohužel se tam však nesmí a kouřit a také si nejsem jist, jestli mi ta tisícovka bude stačit na útratu. Dívám se na nabídku koktejlů, která zní dost feministicky: malá paní, velká paní, zelená paní, bílá paní. Doufám, že ten poslední koktejl nebude s metanolem. „Základem toho posledního je ouzo,“ poučí mě slečna, jako kdyby četla mé myšlenky. „Když se smíchá s vodou, tak se mléčně zakalí.“ V rubrice jídel čtu jediné slovo, které, jak už vím, znamená placky. Slečna doporučí koktejl zelená paní, který sestává z absintu, vodky, drcených lístků máty a ještě něčeho. Když dopijeme, chystám se jít na WC. Slečna říká, že tam jsou troje dveře. Na dvou jsou tradiční symboly panáčka a panenky, ale to jsou WC pro konvenční osoby. Mám jít do třetích dveří a dál už uvidím. Dle dispozic vejdu do třetích dveří. Ocitnu se v chodbě, z níž vedou četné další dveře. Moji pozornost upoutají dveře s piktogramem souložící dvojice. Otevřu je a opravdu tam nějaký chlap klátí ženskou na stojáka. Ani si ve svém pracovním zápalu nevšimli mé přítomnosti. Potichu zavřu dveře a jdu dál. Zaujme mě piktogram psa. Místnost za dveřmi má podlahu vysypanou pískem a trčí z ní dřevěný kolík. Tak si představuji veřejný psí záchodek v poušti. Dveří je mnohem víc, ale často je prostor za nimi nezařízený nebo jsou zamčené. Nakonec vyjdu jedněmi dveřmi do parku. Stojí tam lavička Václava Havla. V reálu jsem ji ještě nikdy nespatřil, ale vícekrát jsem ji viděl na fotografiích na webu, pokaždé v souvislosti s článkem, že lavičku někdo poničil. Rozhlížím se, jestli poblíž neleží nějaký vhodný kus šutru, abych mohl vyjádřit své politické názory, ale žádný kámen tu není. No co se dá dělat, tak tu lavičku aspoň pochčiju. () (méně) (více)