Den mrtvých

Od Romera jsem čekal úplně něco jiného, ale zklamaný nejsem. Líbí se mi jak se nespokojil s pravidly žánru, která stvořil, a dále je rozvíjí v návaznosti na předchozí filmy. Noc oživlých mrtvol je syrový počátek, kde se o zombících dozvíme jen ty nejzákladnější informace, nutné k vyprávění příběhu (většina tvůrců si s nimi vystačí dodnes), ale už v Úsvitu mrtvých je konfrontuje s předměty každodenní potřeby, které se instinktivně snaží používat a v Dni mrtvých mohl tuto myšlenku dotáhl téměř k dokonalosti, kdyby nenechal doktora Frankensteina předčasně odejít na věčnost. Ale proč ne. Místo útoku zombíků sledujeme, jak se nemrtvým snaží lidi ulehčit práci a atmosféra nám pěkně houstne. Zase tu máme tu starou dobrou neutěšenou atmosféru plnou bezmoci, kterou Romero tak dobře umí. Poněkud mě ale zarazil divnej konec. Hlavní hrdinka říkala, že chce něco dělat a tohle není řešení, tak tím možná chtěl Romero zobrazit rezignaci přeživších. Jako většina děje se i závěr nese úplně v jiném duchu než předešlé dva díly. Až si film někdy pustím znovu tak možná budu o něco chytřejší. (23.12.2008)

Jsem téměř nedotčena tímto milým subžánrem a nemám tudíž s čím srovnávat, nemám nic objevného do pranice, ale jelikož se jedná o jeden z mých nejzásadnějších filmových zážitků (alespoň poslední doby), nějakou tu dojmologii si neodpustím. Tak tedy: proč zásadní zážitek? Nemám ve zvyku se u horrorů bát. Mám je rozdělené na mrazivé - snoubící se s thrillerem, sci-fi apod. - a čistě zábavné. U Dne mrtvých jsem se teda taky nebála. Spíš jsem cítila dost hnusnou úzkost. Podobně se mi nedávno vedlo při sledování Zrůd (vím, jde o zcela jiný soudek, ale můj stav se skutečně podobal). Den mrtvých se sice na začátku skrz několik parádních lekaček tvářil docela sympaticky, ale pak jsem byla zaskočena tou zmíněnou úzkostí, psychickou i fyzickou. Horrory bývají tělesné, tenhle opravdu bolí. Když jsem během sledování filmu střídavě konejšila svou malou dušičku a rozzlobený žaludek, nezdálo se, jak mi bude brzy dobře. Snad jsem byla zocelena, snad je závěr až příliš vysvobozující, nevím... Zdejším horrorovým expertům dost věřím, ale s tou inteligencí tohoto filmu bych to tak nepřeháněla. Ale zároveň bych ji ani nečekala, takže v pohodě. Efekty a intenzita prožitku jsou obdivuhodné. Druh toho prožitku je věc jiná, při hodnocení k ní raději nepřihlížím. ...Dodateček: V noci ze 3. na 4. září 2009 jsem Day of the Dead viděla potřetí a konečně i já vím, že mu patří nejvyšší hodnocení. (25.08.2007)

Klasika, která mě příliš nechytla ani v osmdesátých letech, kdy jsem byl ještě po zombících a podobných monstrech docela hladový. A lepší to nebylo ani teď. Pár děsivých momentů, pár lahůdkově krvavých, občas zafunguje atmosféra, směřující k předem jasně danému bodu, několik scén patří ke klasice žánru. To všechno je fajn, ale taky je to všechno. Herci mi nesedli, dialogů spousta, ale žádný, který by stál za pozornost, a kdo už viděl nějaké ty zombárny, toho už nejspíš závěrečné "maso" na zadek neposadí. Takže celkem vzato nuda, navíc ohlodaná zubem času. Rád jsem si to zopakoval, umístil na správné místo v polici s hororovou klasikou, ale víc se k tomu vracet nehodlám. (30.03.2013)

Moje první setkání s Romerem. Zombies získaly vládu nad světem. Zbytky lidstva přežívají v izolovaných opevněních. Film se soustředí na jednu takovou skupinu přeživších. Několik vojáků a vědeckých pracovníků se ukrývá před přesilou nemrtvých v podzemních laboratořích. Dr. Logan zde dělá pokusy na chycených zombících. Je posedlý myšlenkou zcivilnění nemrtvých a částečně se mu to daří u zombíka Buba. To se však nelíbí vojákům a situace na základně se začne čím dál více vyostřovat. Po většinu filmu sledujeme neradostný život obyvatel podzemí, kteří mají rozdílný pohled na výzkum a jak svou situaci řešit. Atmosféra houstne a je jen otázkou času, kdy lidský faktor selže, hladoví zombíci se dostanou dovnitř a začne ten pravý splatter mazec. Na ten nás Romero nechá čekat poměrně dlouho. Někoho to otráví, ale mě to moc nevadilo. Život v laboratořích je zajímavý, postavy a jejich konflikty uvěřitelné. Nejvíce zajímavý je však převychovaný zombák Bub. Jeho herecký part je parádní. Gore scény ke konci filmu jsou nechutné a detailní, přesně tak, jak mají u zombie horrrorů být. Ale ten konec, Boha jeho! To si Romero mohl odpustit. Day of the Dead je hodně slušný představitel žánru, který však trochu doplácí na roztahanost a menší dávku ingrediencí, které většina horrorových fandů od zombie filmu vyžaduje. 7/10 (01.10.2005)

Nejpřeceňovanější z uznávaných hororových režisérů dvacátého století mě o své vyjímečnosti nepřesvědčil ani tímto snímkem. Romero prostě musí do každého svého filmu mimo zombíků narvat ještě nějaké to poselství nebo kritiku společnosti, avšak způsob, jakým to činí, nemůžu zkousnout. Prostě je to většinu stopáže nuda. Nesympatické postavy (průměrně zahrané) vedou jeden nudný dialog za druhým, zombie jsou de facto odsunuty na druhou kolej, a já přitom usínám. Na druhou stranu musím přiznat, že když se to v posledních 25 minutách konečně rozjede, dá se na to dost dobře koukat - ale škoda těch 75 minut předtím. Na víc než průměrné hodnocení to u mne není, ačkoli se mi celkově Day líbil mnohem víc než předchozí Dawn. (14.08.2008)