Brubaker

Brubaker je podle mě trochu nedoceněnou klasikou. Jeden z nejlepších vězeňských filmů vůbec a že jich bylo natočeno požehnaně a ne ledajakých (namátkou - Frajer Luke (1967), Motýlek (1973), Útěk z Alcatrazu (1979), Kriminál (1989), Shawshank (1994) či Zelená míle (1999) atd.). Robert Redford je jako charakterní a spravedlivý ředitel věznice naprosto fantastický a např. scéna, ve které vězni vykopávají na polích mrtvoly, je opravdu silná a nezapomenutelná, stejně jako netradiční a dojemný závěr s tleskáním. Ovšem bez patosu. Jinak - hudba Lalo Schifrina opět za jedna. (01.12.2009)

Film ako stvorený na premietanie v československých kinách 80. rokov. Kritika prehnitého politického systému bola presne tá nahrávka na smeč komunistickému režimu. Ale možno sa súdruhovia obávali, že by v Brubakerovi mnohí spoznali aj tunajšie fungovanie úradov a spoločnosti. Brubakera môžeme chápať ako synekdochu politického systému celej Ameriky, alebo aj každej krajiny na svete a je aj metaforou držania sa starých pravidiel za každú cenu a vo všeobecnosti akejkoľvek nechuti prijímať nové zmeny do skostnateného chodu udalostí, najmä ak z toho aj niečo máte. Rebelov bolo treba vždy odstraňovať, čo platilo pred tisíckami rokov a bude platiť aj o ďalšie tisícky rokov, ak tu ešte niekto, napriek prítomnosti ľudí akých vidíme v tomto filme, niekto bude. (18.12.2018)

Režisér vězeňského dramatu s Butchem Cassidym se pustil do vězeňského dramatu se Sundance Kidem a výsledkem je celkem fajn film o právech i těch nejnebezpečnějších vyvrhelů na slušný život. Asi vám „nedá křídla“ jako (ne)zmíněný Frajer Luke nebo Vykoupení z věznice Shawshank (kde si mimochodem rovněž zahrál Morgan Freeman), ale to ani není jeho hlavním cílem. Film je nebývale drastický, navenek jaksi „ušmudlaný“, tím pádem i oproštěný od jakýchkoliv alegorických prvků typických pro Shawshank. Brubaker je pojat mnohem realističtěji, zaměřuje se více na korupci a politikaření vězeňské správy, nechce o problémech poutavě vyprávět, chce je řešit, což mu sice ubírá na dojemnosti, ale přidává na důraznosti. Redfordův zoufalý boj proti nepráví ve filmu reflektoval (a stále reflektuje) jeho boj i v osobním životě. Signifikantní je závěrečná scéna, kdy se stává vítězem i poraženým současně – je to jedna z těch scén, kdy jsem cítil zvláštní chvění po celém těle. Právě ona nese hlavní poselství filmu – že dobrým člověkem máme být hlavně kvůli jiným, ne kvůli sobě. 80% Zajímavé komentáře: monolog, Jack.Pott (11.12.2006)

Život v amerických věznicích musí být opravdu nesnesitelný, když si jeho kritizováni vybírá hvězda typu Roberta REDFORDA. Není to jeho první film s trouto tématikou, ale rozhodně je velmi zajímavý. Poprvé jsem si zde všmla rovněž Morgana FREEMANA a něčím na mě hluboce zapůsobil, že jsem si ho zapamatovala jako potencionální hvězdu černé pleti. Rozhodně jsem se nenudila. Dávám 5*. (30.09.2007)

"Když se třeba nějaký vězeň pokusí utéct, to mu máme zamávat?" Aby bylo jasno, tak já jsem pro tvrdý podmínky ve vězení, aby se tam nikdo nechtěl vracet. Kdo nepracuje, ať nejí a o televizích na pokoji, posilovnách a internetech by si mohli nechat jenom zdát po šestnáctihodinovejch šichtách. Přesto s Brubakerem souhlasím v tom, že bezdůvodně by se neměl nikdo mlátit a že postel, střecha nad hlavou a okno do cely by měli být samozřejmostí. Ale dost humanity. Tohle je drsný, syrový a mě při tom dost bavil zásadovej týpek, kterej neuznává čachry s pravdou. (16.10.2018)