Zemřít mladý

Že hraje na divákovy city? Mě to nevadí. A ti druzí? Tvrďáci přece nepláčou. :-) A kdo se stydí za slzy dojetí, měl by dát větší průchod svým citům, pokud nějaké má. Když někdo dojetím upustí skrývanou slzu, nedá se to přece chápat jako charakterová slabost. A kdo si to myslí, je bezcharakterní trouba. (02.05.2009)

Zajímavý film s Julii, který je jednak velmi předvídatelný a druhak je procítěný a naplněný romantikou. Na romantické slaďáky moc nejsem, ale zde je opravdu i drama skrze vážnou nemoc což film pozvedá. Příběh není bůhví jak promyšlený do detailu a nelze říci, že by jej nešlo předvídat, ale celkově film neurazí a lze se na něj podívat i víckrát. 3z5 (27.05.2012)

Dying Young byl celou dobu moc pěkným snímkem, přesně to, co na devadesatkových filmech miluju a vyhledávám. Nejsou přehnané. Navíc, téma lásky versus nemoci je vždycky tahák na emoce. Na to jsem sázela a tři čtvrtiny děje se k tomu schylovalo. S očekáváním jsem tady v tu chvíli už hodila 4 hvězdy .... Než přišel závěr. Za ten stahuju jednu hvězdu dolů, protože se se mnou nic nestalo. :/ PS: Jde poznat, že se těží z úspěchu o rok starší Pretty woman - na začátku sledujeme chudou střapatou Juliu v červeném kostýmku a krátkou sukní. Nemůžu si to odpustit nepoznamenat. :D (01.03.2022)

Koukal jsem na džůlii robrtsovou aka pryťyvomen, kterak pečuje o rakoviňáka kempla skota, jenž dlí na haciendím bat hradě svýho otce, zlýho bohatce, zatímco on jí pod dohledem majordoma způsobuje vlhnutí vulvy promítáním oprásků nahých ženštin namalovaných Klimtem. To vše vyplněno nekonečnejma blábolama, který degradujou  nemocnýho člověka na blba, věřícího v ženskou empatii k parťákovi. Což je u zrzky, co si patlá majonézu na kebuli nesmysl, stejně jako u každý jiný samičky našeho druhu. Pak nastává nejvíc iracionální moment - okamžik, kdy kempl jeden večer vydáví troje běžný vnitřnosti a hned druhej večer sedí naprosto ve formě se zrzkou už bez majonézy na bedně v opulentní nudný reštyce, aby po vysvětlení problematiky carpaccia džůliji, zažil excitaci lidství v černošský dupárně, kde ho seznámila s životem proletarijátu. V záchvatu lidství humunkula kempla hupsnou do růžovýho kaďoura a frčí vstříc dobrodružství, kde se z rakoviňáka stane za 12 minut řidič po motivačních zblebtech zrzky džůlie, za kterej bude jednou odsouzena k namalování ve formě čáry na Highway in Hell a bude s ní řešit přestupky dopravák Huml. Paxi pronajmou giga barák na pobřeží a film zapadne do očekávaný močální hrůzy sladkobolný veleklišoidní terminace života humunkulova - která nastane /nenastane. Takovýhle filmy stojí za prd, jenže já si ho jednou dvakrát za pětiletku sjedu jako kůru suchejch vočí. On je natočenej skvěle a funguje prostě proto, že džůlije je krásná žencká a prostě svojí roli žencký, kterou chlapi chtějí a má mozek v hlavě, UMÍ. Díky rejžovi, kemplovi a scénáři (jen na to zmrtvýchstání 🙈) jí věříte, že toho kluka miluje a bojí se vo něj a nechce, aby vzdal šanci přežít, přesně v duchu mýho oblíbenýho přísloví "Carpe Diem quam minimum credula postero"...ten biják není o příběhu, to by l kandidát max. na *. Je to vo pocitech a tam to u mě funguje. Brzo tomu asi hodím uslzenou fajfku, zatím nemůžu. (04.03.2023)

Moje pocity z tohohle filmu jsou velice pozitivní. Je to už delší doba co jsem ho viděl a tak jsem byl rád, když jsem ho zahlídl v TV programu a po těch letech sem si ho opět vychutnal. Vážně mě překvapil. Nebyl to totiž vůbec vtíravý, za každou cenu pod kůži vlézájící film. Byl jemný, vyvážený, se spoustou krásných a příjemnýh momentů a jen minimem těch trochu zbytečných. Julia byla v této době maximálně okouzlující a tahle role se jí hodně povedla. Vždycky jsem v ní viděl velkou dávku citliviosti a tady to opět potvrdila. (03.01.2011)