Jurský park

Chytré hlavy, miliony dolarů, opuštěný ostrov a zakódovaný vzorec pro zvířátka, díky kterým se země začne pořádně otřásat. Oživlá prehistorie, která se vymkla kontrole, fascinovala Stevena Spielberga hned dvakrát. Poprvé to byl geniální tah a triková revoluce, na kterou byly zvědavé masy diváků, podruhé to dřelo hlavně v bodě, který divák u jedničky tak nějak přešel – scénář. O filmová práva se sice velké produkční společnosti rvaly, látka Michaela Crichtona ale po příběhové stránce nezaujme (také se scénář nejednou přepisoval – Spielberg byl spokojený až s verzí, do které zasáhl David Koepp). Kdykoliv tak slezou na tu dobu vymazlení dinosauři ze scény, nastává problém. Je možná fajn, že do herců Spielberg nemusel, jak sám říkal, investovat miliony, ale typově se mi do látky moc nehodí a hrají skrz naskrz průměrně. Možná proto, že Jurský park (po vystřízlivění z oněch přelomových triků) nebaví a nestrhává s takovou lehkostí, jako třeba ve své době trikově rovněž přelomový druhý Terminátor á la kouzelník Stan Winston se vyznamenal, si plné hodnocení nezaslouží. Tržby závratné, tu ještěří mánii okolo si docela dobře vybavuju!! (24.08.2013)

Life finds a way. Neopeření velociraptoři, co umějí šáhnout za správnou kliku, T-Rex jako šestitunová Deus ex machina a Spielberg hýřící v duchu svých tradic nápady, infantilitou a schopností natočit rodinný biják se vším všudy. Když se ozvaly Williamsovy tóny, oči dvojice Neill - Dern řekly důlkům: „Au revoir“ a sakra živý Barney se vztyčil při okusování listí na zadní, měl jsem tehdy i teď slzy na krajíčku a to nejen proto, že do té doby v oboru nevídané se stalo ohromující skutečností.. Nicméně o něco temnější verzí Crichtonova oživeného světa jury, kdy by děti nebyly hlavním marketingovým terčem, ale potravou, bych také nepohrdl.. (12.06.2012)

Miluji Jurský park. Před dvaceti lety se mu zhusta vyčítalo, že jde ze všeho nejvíc o pouhou trikovou atrakci, o krátkodechý spektákl reprezentující nejnovější technické možnosti hollywoodské kinematografie. Jeho monumentální kasovní úspěch se pak přičítal právě těmto důvodům a málokdo se pokoušel zamýšlet nad tím, že ze všeho nejvíc Jurský park suverénně zastupuje nikoli technické možnosti velkorozpočtové kinematografie, nýbrž onu oslňující hollywoodskou schopnost vyprávět příběhy. Velká vyprávění totiž nemusí zprostředkovávat komplikované příběhy nebo nabízet pole pro nejroztodivnější interpretace. Stačí jim totiž schopnost vyprávění sama o sobě a hollywoodská kinematografie právě tuto schopnost precizuje více než sto let, během nichž vyprodukovala mnoho a mnoho desítek tisíc filmů – a málokdo ji ovládá lépe než Steven Spielberg. Více v mé analýze některých aspektů vyprávění, již najdete na Douglasových poznámkách. (25.04.2013)

Filmu dominuje opravdu výborná technická stránka, to bez debaty. Příběh taky vůbec špatný není, ale svým silně rodinným vyzněním mě docela iritoval (aneb nemám zájem koukat na nesmrtelného klučíka, holčinu-hackerku, která všechny vlastně zachrání a nebojácnou paleontoložku, jež svojí odvahou a schopnostmi zabrnká na strunu všem feministicky smýšlejícím divačkám jenom proto, aby se snímek zavděčil opravdu všem). Občasný humor je fajn, Williamsova hudba dělá své, rozhovor u oběda je dobrý k zamyšlení, na druhou stranu, dinosauři moji osobu (už nějaký ten rok) přehnaným úžasem nenaplňují. Slabší 4*, snaha za každou cenu se soustředit na celé spektrum diváků (u mě) bohužel udělala své. (01.10.2012)

Po takřka čtvrt století od posledního zhlédnutí na videu o to víc žasnu, jak strašně dobře film funguje i stranou nostalgie, obzvlášť pak při projekci na velkém plátně s 250 dalšími nadšeně reagujícími lidmi. Spielberg vytvořil důmyslný, ale přitom minimálně okázalý meta film, když vyprávění o zábavním parku pojal jako blockbusterový filmový ekvivalent zábavního parku - od počátečních příslibů a fascinace přes zklamání i cringe až po nefalšovaný úžas a fyzicky intenzivní horskou dráhu. Při tom nás vezme nejen na vyznačené cesty pro návštěvníky a do obchodu se suvenýry, ale protáhne nás do technického zázemí i dovnitř výběhů, kde čeká ryzí nekašírované, ale také nebezpečné dobrodružství. Podobně sebereflexině (ale při tom bez nutnosti svou důmyslnost cpát lidem do ksichtu jako něco čeho si mají všímat a cenit) přistupuje k speciálním efektům a k tehdy probíhající revoluci během produkce tohoto filmu, kdy počítačově vytvořené obrazy vytlačovaly animatronické loutky a optická šálení. Díky tomu také první "Jurský park" má dokonalou dramaturgickou výstavbu, která pečlivě hněte divácká očekávání a připravuje půdu pro jednotlivé moneyshoty. Jejich genialita pak spočívá především v jejich rámování okolními záběry, díky kterým (nejen v porovnání s dnešním užitím) si vlastně film vystačí s překvapivě skromným počtem počítačově do/vytvořených záběrů. (15.04.2023)