Dark Blue World
Dark Blue World
Dark Blue World
Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Ondřej Vetchý, Kryštof Hádek, Tara Fitzgerald, Charles Dance, Oldřich Kaiser, David Novotný, Linda Rybová, Jaromír Dulava, Lukáš Kantor, Radim Fiala (více)Obsahy(1)
Jan Svěrák vás ve válečném dramatu připoutá do kabiny stíhačky a přistane po stominutovém vzrušujícím letu. Vzhůru do tmavomodrého nebe startovali z anglických polních letišť českoslovenští váleční piloti, kteří chtěli svým dílem přispět k porážce fašistického Německa. Válečná léta nebyla pouze časem vzdušných soubojů. Byla i dobou pro lásku a kamarádství. Drama vojáků, jejichž boj válkou neskončil. (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (726)
OBSAHUJE SPOILERY Vierohodné spracovanie vojnovej doby očami skupiny letcov z Československa. Skláňam klobúk pred pánom režisérom a zároveň sa úprimne radujem, že pod týmto malým klenotom sa podpísala vlajka našich susedov. Ak by sa podobných (i keď koprodukčných filmov) točilo v Česku viac, pravdepodobne by som sa s prepáčením od radosti posral. __ Boj s nacistami na jednej strane, na strane druhej komunistická budúcnosť v šedých..ehm, červených farbách. Sám pre seba si musím položiť otázku - po všetkej tej obete, takáto zásluha?. Potvrdzuje to aj hláška nemeckého doktora (momentálne si nemôžem spomenúť na jej presné znenie, ale..) "Chápem, že tu držia mňa. Prehrali sme vojnu, musíme pykať. Ale prečo aj Vás, podplukovník Slama?" __ A teraz mi už nezostáva nič iné, než si len s miernou závisťou čupnúť do rohu, a čakať na deň, keď budem môcť byť hrdý na podobný snímok aj pod našou taktovkou. ()
Jan Sverák sa kedysi sťažoval, že štúdio Sony sa nepostaralo o distribúciu jeho filmu v Amerike tak, ako si predstavoval. Že vraj za to môže Pearl Harbour a jeho zlá povesť. Preto si myslel, že on svojim konkurenčným filmom za morom uspeje. Možno by uspel, ale podľa mňa sa jedná síce o menší, ale predsa len vykalkulovaný projekt, ako Bayov veľkofilm. Je to celé také naleštené, dialógy a dejové (vzťahové) zvraty sú klišé, čo sa asi aj dalo očakávať. Treba sa zmieriť s tým, že nie zo všetkého musia byť zahraniční distribútori hotoví, podobných talianskych, francúzskych, nemeckých alebo španielskych vojnových filmov museli už vidieť mnoho. Tmavomodrý svet je rovnako ako ony určený hlavne pre domáci trh. ()
"Bédo, Bedřišku, už nebojujem, teď spinkáme, Němci taky hajají a nestřílejí. I Hitler spinká s Evou Braunovou." Občas mne nějaký ten dialog pobavil, chlapácké přátelství mne vždycky oslovovalo a letecký trénink na kolech s křidýlky byl vynikající, ale na druhou stranu mě uspávala spousta utahaných scén typu lekce angličtiny s Bedřichem Dead Manem. Já jsem zkrátka měl vždycky rád Svěráky, Hoblíky a Pilníky, ale jakmile se od srandy přesunuli k útokům na city a k politice, tak se mi aktivoval obranný mechanismus, který mi nedovolil pořádně si to hraní na vojáky užít. ()
Úchvatný film, ktorý je emotívny a estetický zároveň. Nevnucuje sa divákovi, ale prirodzene dojíma čistotou a jednoduchosťou príbehu, každodenným hrdinstvom bežných ľudí aj veľkoleposťou a poetikou leteckých záberov, ktoré dokonale ladia s celkovou atmosférou. Jeho uveriteľnosť a ľudská krása je spečatená odmietnutím definitívnych, priamočiarych happyendov. Tam, kde by sa pri porovnateľne monumentálnej produkcii takí Američania nezaobišli bez aspoň dvoch šťastných vyvrcholení, bozkávania, objímania a plaču, tam Svěrák ľahučkými ťahmi filmárskeho štetca namaľuje dokonalý obraz, plný obyčajnej ľudskosti, poskladaný z lásky, priateľstva, statočnosti aj strachu, nádeje i beznádeje a ukáže nám niekoľko (ne)obyčajných osudov niekoľkých obyčajných ľudí spomedzi miliónov. Pretože nie všetci umrieme v posteli a nie každému hrdinskému činu je umožnené zapísať sa do dejín, aj keď ich všetky pomáhajú vytvárať... ()
Galerie (55)
Zajímavosti (103)
-
Výběr z poznámek v "deníčku" režiséra speciálních efektů Miloše J. Kohouta, zveřejněném v časopisu Cinema:
- 6. dubna 1997: Schůzka s Honzou Svěrákem v klubu Mišmaš. Nedávno přiletěl se států s Oscarem a je při chuti. Chvilku se coural kolem kaše a pak mi prozradil, že dostal nápad na film o československých pilotech v Británii. Bylo zvláštní, jak to do toho podniku hezky zapadalo - dokonce tam měli takovou tu londýnskou červenou budku.
- 17. června: Sešli jsme se s Honzou v kavárničce u Malostranského náměstí. Bylo nádherné počasí, v nedalekém kostele nádherně zpíval sbor a my jsme se v té kýčovité kulise předběžně dohodli na spolupráci. Honza mi už dřív přinesl scénář a teď se ptal, jestli jsem v něm našel něco, co se nedá natočit. Samozřejmě, že nenašel - když člověk logicky myslí, dá se natočit všechno.
- 29. února 1998: Dneska jsem náhodou viděl pár záběrů z jednoho cizího filmu, který se teď u nás točí, a to je neuvěřitelný, co s tím provádějí. Měli herce na modré klíčovací ploše, ale protože to přeexponovali, modrá je teď příliš světlá a kluci od počítačů se nemají čeho chytit. Tihle "odborníci" za kamerou mě fascinují - myslí si, že jejich chyby jdou opravit v počítači. Nejdou! Natáčení trikových scén musí být dopředu pečlivě promyšlené a dokonale zrealizované, jinak je člověk v háji.
- 19. ledna 2000: Byli jsme se podívat v jednom pražském studiu, které se Honzovi nabízí na postprodukci. Chlubili se, že za sebou mají zkušenosti s triky pro Američany. Na místě se pak ukázalo, že šlo o béčkové videofilmy. Byli hrozně sebejistí, a když nám pouštěli svoji práci, nadýmali se pýchou. Řekl jsem jim: "Pěkný... takovej lepší Playstation." Ztuhli a jak prý to myslím. Tak jsem vstal a přesně jim ukázal, kde mají jaké chyby... Pak jsem jim řekl, že takhle se triky dělat nedaj, a odešli jsme se rovnou dohodnout do UPP."
- 22. února: Začínám vyrábět první scénu - jakoby autentický záběr fotokulometu z křídla letadla. Musí být hotový už v dubnu, ještě předtím, než Honza začne točit. Ten záběr si totiž sám zahraje, protože bude v jedné scéně s herci promítán na plátno.
- 4. dubna: Udělali jsme projekci toho záběru z křídla a spousta lidí vůbec nepoznala, že je to trik - mysleli si, že je to skutečný archivní záběr! Kam ten svět spěje, když už ani sami filmaři nepoznají podvod...
- 2. května: Navrhl jsem Honzovi, že si pro scénu, ve které vybuchuje vlak s cisternou benzinu, postavíme model 3:1 - a fakt ze železa. S tím by se dalo nádherně pracovat - po výbuchu by se to doopravdy zvedlo ze země (to benzinové výbuchy dělají). No paráda by to byla! Honza se na mě tak zvláštně podíval - v očích se mu odrážely ty peníze, co by to stálo - a klidně zašeptal: "Hollywoode, na to zapomeň!"
- 7. června: Dneska jsme točili záběr, ve kterém z pohledu pilota proletíme plameny, když vybouchne cisterna s benzinem. Ty plameny by se daly udělat naživo v počítači, ale vždycky je lepší udělat naživo všechno, co se jenom dá. Takže jsem sedl s kameramanem do vrtulníku, že proletíme těsně nad výbuchem. Poprvé se to nepovedlo - když to bouchlo, byli jsme ještě moc daleko. On se totiž Honza strašně bál, že nás zabije, a nechal to odpálit moc brzy. Šel jsem k pyrotechnikům a řekl jim: "Až Honza řekne 'pal', ignorujte to. Spusťte to, až když uslyšíte anglický 'fire'." Takže jsme odstartovali znovu, já zařval 'fajr!' a dvěstěkilometrovou rychlostí jsme vletěli přímo do ohně. Nádhernej záběr!
- 7. července: U té dnešní scény nouzového přistání se mi líbí, že lidi nebudou vůbec tušit, kde je podvod. Už včera jsem si totiž předtočil podklady - trávu, mraky na obloze, kouře, kupky sena, plašící se koně a podobně. Někdy koncem roku to všechno proženeme počítačem a budeme si s tím hrát jako se skládačkou. Vsadím se, že nikdo nepozná, že od Spitfiru létají falešné drny, natož pak že kupky sena jsou ve skutečnosti malinkaté a není to ani seno, ale kvůli perspektivě tenká stébla ze starých slamníků.
- 12. srpna: Herci měli padla už před měsícem, ale já jsem teprve včera skončil s trikovejma dotáčkama. Kameraman Martin Šácha málem skončil taky. Byli jsme na Moravě a točili v osmi tisících metrech ze dvou letadel. Točím, točím, rozhlédnu se a koukám, že je nikde nevidím. Zeptám se svého pilota a ten ani netuší, kam se poděli. Martin mi pak říkal, že nás volali vysílačkou, ale my nic neslyšeli, a když jsme vysílali sami, nedostali jsme žádnou odpověď. Teprve po přistání jsme se dozvěděli, že Martinovi v těch osmi tisících metrech chcípnul motor. Šli dolů klouzavým letem a začali se připravovat na nouzák - jako Vojtíšek ve filmu. Naštěstí jim motor ve dvou tisících metrech znovu naskočil. To člověka zamrazí... teprve zpětně si uvědomuju, jaké to muselo tenkrát být. Asi bych byl jako stíhací pilot věčně podělaný strachy.
- 11. listopadu: Už od září jsem v UPP a děláme na počítačích. Je to v podstatě mravenčí práce. Dáváme záběry dohromady jako skládačky - přidáváme mraky, kouře, dráhy střel, množíme letadla. Někdy je potřeba upravit i záběr, ve kterém sice není trik, ale naopak je tak perfektní, že vypadá uměle. To ho pak rozostříme nebo roztřeseme."
- 9. února 2001: Zdánlivě nekonečná práce se blíží ke konci. Finální verze záběrů si každý týden vypalujeme na film a kontrolujeme je s Honzou v kině. Ani na sebekvalitnějším monitoru totiž nelze odhalit některé nedokonalosti, na plátně je ale vidět každá sebemenší chybička. Když je Honza spokojený, podepíše UPP předávací protokol, pokud se nám něco nelíbí, předělávám záběr v počítači tak dlouho, dokud není dokonalý. (...) Ještě se nám nestalo, že bychom se pohádali. Máme totiž dokonalou režii - když se neshodujeme, hodíme si korunou. (NIRO)
- Scenárista Zdeněk Svěrák si vybavil úplně první semínka příběhu, která byla do jeho mysli zaseta několik desítek let před vznikem filmu samotného: "Když poprvé vyšla knížka Františka Fajtla Sestřelen, okouzlila mě a letec se pro mne stal klukovským hrdinou. Naplňovalo mě hrdostí, že po tom, co ho Němci sestřelili nad Francií, v civilních šatech, které si obstaral u sedláka, pěšky přešel Pyreneje, dostal se do Gibraltaru, zase sedl do Spitfiru a létal. A teď si představte, že jsem se s Fajtlem osobně setkal. V šedesátých letech, když se začalo politicky oteplovat, jsem byl redaktorem armádní redakce Československého rozhlasu. Začali jsme západní letce zvát k mikrofonu a najednou jsme proti tomu svému hrdinovi seděl. A viděl jsem, že není tak velký, jak jsem si ho představoval, a že je velice skromný. Možná se při tom prvním kontaktu zrodil nápad, že by si tihle lidé zasloužili, aby o nich národ víc věděl." (NIRO)
- V "obvyklých" filmech Zdeňka Svěráka lidé neumírají. V tomto by se bez toho příběh neobešel, což scenárista komentoval: "Nebyl by to pravdivý film. Přemýšlel jsem o tom, jak jsou válka a smrt u těch letců jiné než u ostatních vojáků. Pěšák je každý den v zákopech, válka je pro něj špinavá, stále stejná, hrozná. Ale tihle kluci měli na zemi whisky, pivo, klavír, ženské, Londýn. Na tehdejší poměry měli možná ještě lepší život než obyčejní civliisté. Ale pak na několik desítek minut, co jim v nádrži vystačil benzín, zažili peklo, smrt. Možná je to hroznější, protože si uvědomujete, o co všechno můžete přijít. O všechny ty holky dole, co vás milují. A vždycky se někdo z letu nevrátil. Pravděpodobnost nenávratu byla nemilosrdná. Své hrdiny jsem musel nechat umírat. Té pravdě jsem se nemohl nepodřídit." (NIRO)
Související novinky
Eric Serra zakoncertuje na SOUNDTRACKU Poděbrady
Mezinárodní festival filmové hudby a multimédií SOUNDTRACK Poděbrady 2018 navazuje na úspěch předchozího ročníku, který navštívilo přes třicet tisíc fanoušků nejen filmové hudby. Ti měli možnost… (více)
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Krev a mlíko za tvrdou měnu
Už i Slováci (plus my, Briti, Rakušani a Maďaři a o spolupráci uvažovali ještě Němci, Turci a Italové) mohou říci, že mají vysokorozpočtový velkofilm a to ještě o spoustu milionů dražší (10 milionů… (více)
Janu Svěrákovi výhra Oscara za Kolju prakticky otevřela dveře do Hollywoodu, které ovšem prakticky nezvládl využít a dodnes například zpět jeden z nejznámějších českých režisérů lituje, že odmítl nabídku na režii Pravidel moštárny. Ve spolupráci s producentem Ericem Abrahamem si přesto Svěrák jeden svůj velkofilm natočil. Jeho Tmavomodrý svět sice v zahraničí mohl snadno zastínit Pearl Harbor Michaela Baye, který též mimo přítomnosti válečných pilotů sázel na milostný trojúhelník, přesto je Tmavomodrý svět dodnes jedním z největších porevolučních českých filmů, který mohl v roce 2001 fungovat jako důkaz, že jsou české ručičky schopné realizovat filmy světových kvalit. S odstupem času a menším vystřízlivěním je tak snadné si Tmavomodrého světa vážit ještě o poznání více. Dodnes jeden z podkladů pro označení Zdeňka Svěráka za jednoho z naších největších scenáristů zvládá fungovat jako pocta naším hrdinským pilotům, reflexe nad odporným zacházením s válečnými hrdiny i ukázku toho, jak pevné přátelské pouto může rozdělit jedna žena spojující dvě rozdílná mužská srdce. Jde o jasný příklad filmu, který by v hollywoodských podmínkách byl předurčen k tomu byl globálním megahitem, důkazem může být právě zmíněný tematicky podobný Pearl Harbor. Tmavomodrý svět ovšem není opepřen neotesanosti neodpojitelně spojenou s tvorbou Michaela Baye, ze Svěrákova přístupu. I přes globální vystrkující růžky je z Tmavomodrého světa pořád cítit především občanská úcta ke kořenům, jde přesně o tu kapitolu z historie, která je zmapovaná s ideálním odstupem i přímostí, výsledkem je po sledování jistě zasloužený obdiv skutečným hrdinům i tvůrcům, kteří jejich odkaz zvládli přetavit ve filmové zlato. Jde o tvorbu toho Jana Svěráka v jeho nejlepší formě, tedy v období, kdy ho po Koljovi neupouštěla touha po snaze o maximální možný perfekcionizmus, zároveň šlo po Koljovi o další ukázku poměrně šikovného kalkulu, který shazoval jen tehdy nejvyšší rozpočet v dějinách české kinematografie celkově vystaven na tehdejších 230 milionů korun. Výsledkem byl film téměř předurčen k finančnímu neúspěchu, zároveň ovšem film, na kterém byly výrazné náklady rozhodně vidět a i díky poutavé kameře Vladimíra Smutného i soundtracku Ondřeje Soukupa v jeho nejvyšší formě vznikl jednoduše ideální kříženec velkofilmového spektáklu i českého filmu s dostatečným přesahem. Samotný scénář možná nebyl revoluční, protože tu válečné filmy křížené s romantickým trojúhelníkem i filmy o traumatech z válek existovaly ještě před Tmavomodrým světem a Pearl Harborem, zavedený recept byl ovšem tehdy zpracován v perfektní formě. Pro Svěráka tehdy šlo o 5. celovečerní film a opět se vydal krapet jiným směrem, díky tomu mají i scény s nálety a leteckými pasážemi bravurní dynamiku a zvládají působit skutečně velkolepým dojmem. V přepočtu je možná vysoký korunový rozpočet pořád příliš nízký a výsledek tak velkolepostí nemusí automaticky strhávat tolik, minimalistické podání přesto zvládne působit strhujícím dojmem a naprosto prodat vážnost daných situací. S dnešním odstupem navíc Tmavomodrý svět má něco, co většina současných filmů, které se snaží nějak vypovídat o československé historii postrádají - ta ideální porce skutečně procítěných emocí, nádech autentičnosti i nějaké emocionálního dosahu. Tmavomodrý svět i díky tomu po letech vyniká, pochopitelně to jen dvakrát moc pozitivních informací nevypovídá o vývoji domácí kinematografie. Stačí pak jen doplnit působivé výkony Ondřeje Vetchého, Kryštofa Hádka, Oldřicha Kaisera, Davida Novotného nebo Charlese Dance, bravurní dobovou atmosféru, maximálně povedenou technickou stránku a strhnutí, že se pořád jedná o jeden z nejhodnotnějších lokálních filmů 21. století a v součtu dost možná jeden z nejpůsobivějších filmů, na kterém je podepsán alespoň jeden tvůrce s příjmením Svěrák. Tmavomodrý svět jde do velké míry v rámci síly tvůrčího tandemu vnímat jako konec jedné síle éry, do velké míry i jako labutí píseň, kdy mnohým bude Jan Svěrák v plné tvůrčí síle jako u Tmavomodrého světa ještě dlouho chybět. Na Tmavomodrý svět je díky tomu i po letech radost pohledět, především i proto, že tato pocta českým RAF pilotům dodnes dokáže chytnout u srdíčka a zaujmout tím, že i u nás mohlo něco takového vzniknout. Film, kterému nejen nechyběly ambice, ale zároveň je zvládl výrazně naplnit.... () (méně) (více)