Dnes v jednom domě

Každopádně jako odstrašující případ je seriál výborný. Dá se říct, že herecká elita, je vyvezena na sídliště a děj se "vůle bóží". A pak si vzpomenete na Ordinaci, Ohnivý kuře atd. a vlastně si řeknete, že může být i hůře, protože každý socialistický brak měl, alespoň kvalitní herce a co nejvíc KONEC. (18.03.2018)

Asi nejhorší reklama na modní trend osidlování příšerných panelákových sídlišť. Bohužel obsazeno zajímavými herci. Ale co, taková už byla doba, že i v té největší sračce jste viděli plovat dobrého člověka. Tato sračka měla v lidech vyvolat pocit, že panelák je vlastně fajn, ať už jste kdokoliv a pocházíte odkudkoliv. Nic není lepší, než unifikované umakartové jádro z černou hadicí od sprchy, nepraktickou kuchyňskou linkou z plechu a bezútěšným pohledem na rozestavěné sídliště a kulervoucím sociálním vztahem s pestrobarevným spektrem obyvatel jednoho vchodu. Ať už opustíte roubenku patřící vašemu rodu stovky let, nebo pavlačový dům, kde jste vyrůstali, nebo malebnou chaloupku u rybníka v Jižních Čechách, kde je opravdu krásně, vždy máte možnost dožít svůj malý život ve svém patře nové panelové zástavby v Praze. I v devadesátí třech letech máte nárok okusit výdobytky moderní doby. Vždyť v tom vchodě se dá prožít ještě tolik dobrodružství, lásek a kolektivní legrace. (09.06.2013)

9/9 Není to úplně ono, tento román pro televizní obrazovku. Zadání znělo jasně, ale pokud budeme srovnávat například s jiným panelovým seriálem Heřmánci a nikoli s předchozím opusem Byl jednou jeden dům, můžeme dojít ke smířlivějšímu hodnocení. Příběh jednoho roku v čerstvě postaveném panelovém sídlišti logicky bude vždycky víc připomínat Panelstory, než cokoli jiného, ale zatímco příběhy obyčejných lidí za okupace jsou součástí naší historie, malé životy na sídlištích pořád pokračují. A v tom je (bohužel) cosi nadčasového, žádné umění, žádný přesah, ale poskládané mikropříběhy z jednoho vchodu. Dokonce propletené tak, že ten dělá na stavbě, ten uklízí chodníky, další pingluje v místní knajpě a její sousedka vám naproti udělá frizúru. A všichni společně chodí pro vodu ve sněhu, když se prokopne potrubí, v létě odjíždějí na povinné dovolené a společně vítají nové občánky. Někteří i pro takový seriál sehráli vcelku zajímavé etudy, jiní šli hluboko pod svůj průměr. Ale například z hlediska pestrosti profesí je to vcelku zábavný mišmaš. Pro dospělé je tu sexy trojúhelník Adamíra-Šulcová-Munzar, pro teeny je tu jiný milostný příběh Kolářová-Hanzlík-Kořínková, pak několik hlubokých lidských příběhů, samozřejmě česko-slovenské přátelství, protože na každém pražském sídlišti mají všichni Slováci otevřené dveře. Hodně mimo je příběh cikánských recidivistů (samozřejmě Lackovič-Skořepová), problematické je obsazení mini roliček bývalými stary z doby před rokem 1945 (Dohnal, Gollová, Hajská, Schránil) a minimálně prapodivné jsou pohledy do zákulisí televize (soutěž Deset stupňů ke zlaté) a filmu, nicméně určitá dobová výpověď v tom je. A není ani tolik důležité, jestli více přehrává unavené manželství Vránová nebo Cupák a zda nakonec dojde svého štěstí příšerná sekretářka Devátá. Trocha kýče, trocha civilsmu, povinně pozitivní a mravní vyznění a je to. Aspoň člověk není tolik líto, že opravdu všichni v Nerudovce bydlet nemůžeme. (24.04.2023)

Něco mezi. Rozhodně to nedosahuje úrovní našich nejpodařenějších seriálů, ale je to profesionálně odvedená práce-lehce poplatná tehdejší době. A když se to srovná s jinou tvorbou,buď rudě angažovanou, či dnešní-debilní, tak Dnes v jednom domě vychází jako solidní *** sonda do života normálního normalizovaného člověka:-). (29.06.2010)

Při sledování tohoto seriálu se nabízí srovnání se současným seriálem Ulice, protože řada ulic je u nás právem nazývána panelák naležato. A v procentuálním diváckém hodnocení 48 : 23 to pro starý seriál nevypadá vůbec špatně. Soužití různých rodin v jednom domě či ulici bylo tehdy takové, jaká byla doba. Těžko by se v tehdejších podmínkách natáčel seriál typu Dallas, nebo jiný o životě celebrit, protože žádné nebyly. Hraje zde řada kvalitních herců a to i v malých rolích. Z druhé strany je pravda, že jejich příběhy jsou pro dnešní diváky příliš obyčejné, všední, málo dramatické a mnohdy těžko pochopitelné. Kdo tu dobu prožil, tak ví, že to žádný Dallas nebyl. Zato má jen 9 dílů, proto je před nekonečným seriálem Ulice ve výhodě, že pamětnického diváka jako jsem já, nestačí unudit. (05.07.2013)