Lidice

Taková tragédie by si zasloužila mrazivou dramatizaci. A nikoliv močopudného Harlekýna a kýčovité zvěrstvo, které vyvolá asi tak stejnou soustrast, jako granátek v Reinhardově kabrioletu. A když konečně dojde na to kýžené vypalování, které by mělo v divákovi vyvolat záchvaty tísně a klinické deprese, dáme na Horákově statku zahrát svižný marš, jenž málem jednoho přinutí vesele si podupávat nohou do rytmu. A to hudbu u filmu obvykle nevnímám. Nabubřelá nuda, která svědčí pouze o tom, že nám Péťa asi pospával, když se promítal Vyšší princip. No nic, reparát asi naštěstí nebude možný, protože "Lidice returns" by byly patrně kapku od věci a nezbývá než doufat, že pan režisér vychlastal při natáčení všechny Ležáky. (31.10.2011)

Zasloužilá marnost. Je trochu smutné, že intimní příběh Lidic nedokáže dojmout jinak než Lidicemi jako symbolem genocidy. Ale není se čemu divit. Postavy jsou prázdné, Mahler s nimi hýbe po šachovnici didakticky, Riestrova kamera se nedokáže ustálit mezi teatrální stylizací scény a realismem, film nemá absolutně žádný rytmus a celý působí zoufale nevyrovnaně. Když to nejde přes postavy, tak nějaké to popravování, škrabání nehtíků, dětské ručičky za sklem plynového auta... Patetické, umělé, chtěné. Lidice jsou klasický školní film - dojmout se a nemyslet. Otázky tu chybí, celé je to psané v kostrbatých větách oznamovacích. Kontrapunkt Protektora. Film, který z mého pohledu nemá krom zasloužilosti žádný přínos k pochopení národní minulosti. Jediná opravdu vzrušující scéna: když je Šíma v závěru vyškrtnut z oficiální verze dějin. Je smutné, že i když ho tam Nikolaevův film zase vepsal, nic zásadního se nestalo. (26.05.2011)

Zklamání. Úvod fungoval dobře. Pak přišla ta část sbližování postav s divákem, rozumím tomu, čeho chtěl Nikolaev dosáhnout. Emoce jsou pak mnohem větší, když divák nějakým způsobem splyne s postavou, zaujme ho a jeho život mu není lhostejný, ale za sebe musím říct, že kromě Šímy mě postavy nějak zvlášť nezaujaly. Pár těch kýčovitých momentů filmu odpouštím, ale problém nastal u atentátu na Heydricha, tato scéna mi přišla strašně divná. Pak přicházejí již ty zásadní momenty. U těch nejdůležitějších pasáží zoufale chybějí emoce. Když už neždímat emoce z diváka u tohoto tématu, tak u jakého? Postrádala jsem tam tu sílu. Zkrátka jsem tomu nevěřila. Vím, že to už bych chtěla asi moc, ale já zkrátka necítila vůbec nic z obyvatel, u scén poprav nešel z očí mužů absolutně žádný strach, nebo beznaděj, nic co by se přeneslo na diváka, něco z čeho by mi stouply chlupy na těle. Není to tak dávno, co jsem slyšela výpověď muže, který žil ve vesnici pár kilometrů od Lidic, se slzami v očích říkal, že celou noc šlo slyšet křičení lidí, řev dobytka a celá tahle asi pětiminutová výpověď mě emočně dostala mnohem víc, než celý dvouhodinový film. Mám výtky také k závěru, film měl skončit o cca 10-15 minut dříve. Celý závěr má samozřejmě svůj význam, ale pro mě film skončil scénou ve sněhu. Musím se také vyjádřit k hudbě, je hezká a věřím, že samostatně by zněla skvěle. Jenže ve filmu se snažila být až příliš epická i ve chvílích, kdy to vůbec nebylo potřeba, strašně mě to tam rušilo. Lidice rozhodně nejsou vyloženě špatným filmem a určitě kino není ztráta času. Kdybych srovnávala Lidice pouze s českými filmy, tak bych dala asi 4*, ale to by nebylo objektivní. (03.06.2011)

Film pracuje se silnými motivy - vlastními, i těmi historicky podloženými. O to více zamrzí, že v celé své okázalosti nevyždímá téměř žádné emoce. Tvůrci mohli méně spoléhat na melodramatickou hudbu (která mi nepřišla zase tolik triviální, jak jsem dříve slyšel) a malebné záběry čehokoliv a v odpovídajících chvílích více přitlačit (samotný masakr je odbytý doslova za několik sekund, což k patřičnému efektu hrůznosti tak úplně nestačí). Proč tam hopsají bílí králíci - nevím. Zásadní předěl v osudu titulního hrdiny proběhne navzdory stopáži dosti rychle: děj ho jednoduše krátce po TÉ události vyžene z vězení přímo na místo činu, přičemž ten stihne akorát zabrblat něco tom, že nikdo nepíše a všichni na něj kašlou (vůbec bych se nedivil, kdyby se zahraniční divák divil, proč se Šíma rochní ve sněhu na poli a nepokračuje k troskám Lidic - jistě, detail, který dobře známe, avšak mám dojem, že ve filmu není o úplném srovnání Lidic se zemí ani zmínka). Největším kladem pro mě zůstávají fantastické herecké výkony Karla Rodena a Zuzany Bydžovské, kteří také účinkují v titulní a jediné silnější dějové linii. Vše ostatní zůstává v rámci hezky natočených šablon a kýčových momentek. (06.12.2011)

Vzhledem k tomu, že se jedná o první film, ve kterém účinkuji, jsou mé rozpaky ještě o něco větší. Zúčastnil jsem se natáčení davové scény přímo v Lidicích, které trvalo celý den. Z toho byl ve filmu použit záběr zhruba čtyřvteřinový, navíc s nesmyslným obdélníkem velikosti fotbalového hřiště vprostřed celého davu. To však jen na okraj. Nutno podotknouti, že tento jev se zcela ztratil v celé záplavě dalších nejasností a nelogických posloupností. Což o to, film nebyl pojat vůbec špatně. Když se podíváme na dosavadní filmografii Petra Nikolaeva, je s podivem, že výsledek vypadá takto. Kupříkladu kamera je parádní, moderní a poutavá. Herecké výkony vcelku vyrovnané, samozřejmě vyčnívá Kája Rodenů. Sice jsem měl místy pocit, že sleduji Hlídače č.47 2, ale za to samotný Karel nemůže. Mírné zklamání pociťuji z výkonů Zuzany Bydžovské a dcery slovutné paní Janžurové. Obě dámy snad neměly dostatečný prostor, jinak si to nedovedu vysvětlit. Co mi však vadilo nejvíce byl kvapík, kterým utíkal děj dopředu jako by šlo o nějaký závod. Otázky ve mně vzbuzoval střih i scénář samotný. Tak kupříkladu návrat Rodena z vězení do rodné vesnice. Co to mělo být? (Pozor, následuje spoilerová věta) Přeběhne zasněženou louku, dvakrát jej obkrouží kamera a to je celé? To měla být nejemotivnější scéna celého filmu! A co takový dodatečně točený atentát na Heydricha? (Opět spoilerová větička) Nálož bouchne pod autem, kteréžto se ani nepohne, Reinhard se chytne za záda, jako by měl housera, a šlus... Můžu směle pokračovat. Na paškál by se dal vzít i soundtrack. Před návštěvou kina se ke mně dostalo CD prodávané na stáncích, na jehož obalu jsou jako účastníci hudby k Lidicím uvedeni Lucie Bílá, Dan Bárta, Aneta Langerová, Divokej Bill nebo Vypsaná fixa. Kde je tedy chyba? Já totiž slyšel jen jednu všudypřítomnou orchestrální melodii na deset způsobů variovanou, přičemž nemám dojem, že by se Vypsaná fixa nebo Divokej Bill věnovali symfonické tvorbě... Jak už jsem tedy v úvodu naznačil, jsem z Lidic rozpačitý. To měla být obrovská pecka útočící na naše emoce, měl z toho prýštit americký patos po česku, mělo to být uhlazené a jasné. Bohužel, nic z toho se u mě nekonalo. Výsledný dojem je takový, jakoby to celé bylo šito horkou jehlou a poslepované na koleni cestou ze studia na premiéru. V případě příběhu o Lidicích mě to mrzí natolik, že jim dám druhou šanci. (27.06.2011)