Čapkovy kapsy

Myslím, že by pan Karel Čapek z těchto adaptací velkou radost neměl. Většina herců nepodává oslnivé výkony; ovšem to, co tentokrát předvádí Jan Hrušínský v povídce Jasnovidec, je přinejmenším podivné... Ono se řekne "rázovitá figurka"; existují však určité meze civilního hereckého projevu, jež by (imho) měly býti vytčeny snahou nevynikat na úkor vyznění díla jako takového. Celkový dojem (i přes výše uvedené): Unylé; nikoliv vyloženě urážlivé (ani vůči Karlu Čapkovi, ani vůči divákovi). Zhlédnouti znovu netoužím. (06.09.2011)

Básník ** - rozvleklé tempo, neobyčejná doslovnost, nezvykle nedobrý výkon Karla Heřmánka a k tomu špatné stavění situací a načasování gagů. - Zmizení herce Bedny **** Výrazně lepší, tempo sice též pomalejší než bylo nutno, zato však vynikající výkony pp. Töpfera (závěrečná scéna především), Preisse, Satoranského (kéž je ho více vidět před kamerou!) a Štěpničky. - Jasnovidec *** Slušný průměr, velmi zajímavý výkon Martina Myšičky. - Zločin na poště 0* - tentokrát skutečně odpad: jednu z nejkrásnějších Čapkových povídek scénárista zcela pohřbil doslovností, domýšlením "lepších dialogů i zcela nových scén, neustálým opakováním již dávno známých fakt (pan vachmajstr v nutně bezradném podání Oldřicha Navrátila rozluštění případu říká každému na potkání).. Naprostá likvidace námětu plus otřesně domýšlivý scénárista plus neschopný dramaturg rovná se průsr, obzvlášť ve srovnáním s o třicet let starším TV zpracováním s Vladimírem Menšíkem. - Muž, který se nelíbil *** - výrazně lepší. Zajímavý Töpfer, snaha o atmosféru, slušná kamera. - Závrať ** - tentokrát průměrný Preiss, málo snesitelný Tomáš Pavelka a režijně a kamerově totálně nezvládnuté "závraťové" záběry (tolik let po Hitchcockovi!) - Příběh sňatkového podvodníka *** - zajímavý protiúkol pro Radka Holuba, jinak nic zvláštního. - O lyrickém zloději *** - herecky zajímavý Ruml, nepříjemně rutinovaní Vondráček a Vetchý a k tomu opět scénárista, který to ví líp než Čapek. - Ztracený dopis *** - vcelku nudná povídka již u Čapka, realizace nijak nepomohla; občas zajímavý náznak atmosféry a především výborně uměřený výkon Jana Hartla z ní dělají kousek na 3 hvězdičky - Případy pana Janíka ***** Vynikající inscenace s rozkošnými Goldflamem, Barešem, Preissem - Zločin v chalupě ***** Výborná atmosféra, dobrá kamera, vynikající Javorský a Vrbková. Společně s Janíkem zatím nejlepší kousky. (04.09.2011)

Nelze jednoznačně říci, že by beletrie Karla Čapka byla neprůhledná, příliš komplikovaná a proto obtížně přístupná. A přece se u značné části dobové kritiky až příliš setkávala s nesnázemi srovnatelnými s jen málokterými díly jiných významných meziválečných prozaiků. Nejde ani tak o to, že ji nezřídka odmítala, ale hlavně, že přitom docházelo k nedorozuměním, k nepochopení smyslu textů. Svéráznou kapitolu ve vztahu kritiky k Čapkovým pracím tvoří ohlas dvou knih drobných novinářských žánrů, Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy, vydaných krátce za sebou v roce 1929. Odmítla je kulturní levice i pravice, ale i v Lidových novinách, kde Čapek pracoval a své povídky převážně uveřejňoval, nevyvolalo jejich knižní vydání mimořádné nadšení. Za léta své existence ovšem obě knihy zaznamenaly řadu nových vydání, prošly několika společenskými změnami, získaly si nové čtenáře, kteří v nich nalézají zalíbení. Proč tomu tak je? Především také proto, že jedním z osobitých rysů povídek není samotné rozluštění záhady prostřednictvím gradace děje až k finálnímu odhalení. Do dějové osnovy detektivního příběhu vnáší autor něco žánrově zcela neorganického, zdánlivě i zcela vedlejšího, co se nakonec ukáže jako hlavní, protože způsobuje, že rámec detektivky dostává novou noetickou náplň a nabývá rysů filozofické povídky. Nic na tom nemění, že tato filozofičnost má nezřídka zábavný, takřka anekdotický charakter. S bravurou koncipované mikropříběhy mladých tvůrců, kteří svým přístupem vnášejí do stojatých veřejnoprávních vod svěží vítr, nepostrádají nic z toho, co je pro Čapka typické: vtip, nadhled, ironii, atmosféru doby a především nádherně modelované dialogy, které i po vlastních scénáristických úpravách netahají za uši. Přidáme-li obsazení naší současnou hereckou špičkou (výborné vícekreace Töpfera a Preisse, Hrušínský, Hartl, Štěpnička, Navrátil, Konvalinková, Vetchý, Holub, Javorský, z mladých je to především Martin Myšička, David Švehlík a David Novotný, vyloženě pozitivní je shledání s Heřmánkem, Satoranským nebo Víznerem, jež vídáme jen zřídka), pak je laťka nastavena velmi vysoko. Pod průhlednou, široce přístupnou a veskrze humornou maskou obou KAPES se skrývá nevšední významové bohatství. O tom ostatně svědčí nezvykle pestré spektrum protikladných názorů soudobé kritiky, která zaskočena Čapkovým jakoby odlišným intelektem, nedokázala zaujmout stanovisko, jež za ně mezitím převzala čtenářská obec. Ta totiž velice brzy pochopila, jakou řečí k nim Karel Čapek promlouvá. (10.09.2011)

V zásadě lze souhlasit s tím, že Čapkovy kapsy představují výrazný nadprůměr hrané původní televizní tvorby České televize, jenže to je dáno nízkým průměrem vzhledem k záplavě šmíry, kterou naše milá veřejnoprávní televize produkuje. To hodnotné představuje samotná literární předloha Karla Čapka, která oprávněně zaujímala ve své době to nejpřednější postavení v naší literatuře. Doslova to dýchá člověčinou a příjemně se to čte i na to kouká. Na druhé straně je ze série znát, že se na ní podílelo více režisérů, protože kvalita režie ale např. i castingu je kolísavá. Některé díly se opravdu povedly a je z nich cítit prvorepubliková atmosféra i duch předlohy, jiné mi z různých důvodů nesedly a výsledek byl velmi průměrný. Navíc vzhledem ke zmíněné pověsti Karla Čapka už byly tyto povídky zpracovány v minulosti, některé i vícekrát a výsledek byl, pokud mě paměť neklame, zřetelně lepší. Snad nejlépe dopadla povídka Soud pana Havleny, kdy režisér dovedně využil dobového tisku už v titulcích a navíc si vybral opravdu dobré herecké obsazení. Naproti tomu třeba v Příběhu sňatkového podvodníka mně vyloženě neseděl Radek Holub v titulní roli. Něco tak slizkého by přece nemohlo mít v tomhle řemesle úspěch. Nebo byla situace žen v době první republiky opravdu zoufalá... Celkový dojem: 65 %. (04.10.2011)

TV/// 4.Zločin na poště: Moje první setkání s tímto povídkovým seriálem. Příjemně napsaný scénář, kvalitně zahrané a celkem jsem byl zvědav jak to dopadne. V hlavní roli Oldřich Navrátil.(7/10) 5.Soud pana Havleny: Vtipné i když obsahově ne tak zajímavé jako předešlí díl. Potěší Luba Skořepová, Josef Somr a Jan Skopeček. Radost je vidět pohromadě. Krom toho potěší orchestrem nahraná hudba a prostřihy s dobovými záběry. (7/10) 7.Závrať: Tentokrát na vážnější notu. Potěší účast Jany Pidrmanové, které jsem v této povídce fandil. Jen jsem až moc dlouho čekal na to jak to dopadne. Slabší hudba.(5/10) 8.Příběh sňatkového podvodníka: Obsáhlé obsazení a kvalitně zahrané. Přesto příběh, který už jsem několikrát viděl a ničím novým mě nepřekvapil. (6/10) 9.O lyrickém zloději: Přesto že tam hraje Ondřej Vetchý a Matouš Ruml, tak i přes to mě to moc neoslovilo a ani nebavilo. (4/10) 10.Ztracený dopis: A pokračujeme v sestupné tendenci. Ničím moc zajímavá povídka (až na závěrečné rozuzlení) s Janem Hartlem v hlavní roli, kterého moc nevyhledávám. Přitom režie za to nemůže. Vinu bych přičítal předloze. (3/10) 11.Případy pana Janíka: Na jednoho člověka trošku až moc náhod, nemyslíte? Ale beru to s úměvem, protože tato přínoda pobavila a hlavní role panu hercovi příjemně sedla. K dobru přičtěme i rozličné prostředí. (6/10)/// Celkem ?/// (09.10.2011)