The Life and Time of Judge A.K.
Série(2) / Epizody(26)
Obsahy(1)
Soudce je člověk, před kterého předstupují lidé se svými problémy a od kterého očekávají jejich řešení. Soudce je člověk, kterému soudní spory vstupují do soukromí a stávají se součástí jeho života, vědomí, konání i snů. Není lehké žít s cizími záležitostmi a den za dnem hledat unikající pravdu, nezbytnou pro spravedlivé rozhodnutí. I soudce má soukromí a snaží se v něm žít podle vlastních představ, ale ani tady pojmy jako láska, čest nebo pravda nelze jednoznačně definovat. Soudce Adam Klos se snaží pochopit nejen své případy, ale i sám sebe. Třináctidílný seriál o životě a době soudce A. K. vypráví současný, reálný a vnitřně dramatický příběh mladého muže, složitě se prodírajícího civilními soudními spory, charakteristickými pro současnou společnost. Každý z nich se musí snažit pochopit a ukončit svým rozsudkem, svou představou o spravedlnosti. A musí nést nikdy nekončící odpovědnost za to, že se jeho verdikt dotýká bolavých míst našich obyčejných životů. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (218)
Opravdu orginálně pojaté. U většiny filmů ze soudního prostředí divák ví na čí straně je pravda, právo a komu držet palce. Zde neznáme pravdu a motivy činů zúčastněných, stejně jako to neví soudce, který má vynést rozsudek. Vnitřní monology a úvahy soudce A.K., který má své osobní-lidské starosti, působí reálně a přitom místy i humorně. Čím více dílů, tím je mi seriál (a hlavní postava) sympatičtější. ()
Velmi dobré to bylo, nemohl jsem si nevzpomenout na podobný seriál z prostředí (okresního) soudu Na lavici obžalovaných justice scenáristy Jiřího Křižana se snovými výjevy z jeskyně a zásadními verdikty, zda ten či onen je (nebo bude) dobrý soudce. V Životě a době je tento prvek nahrazen vnitřními monology titulního hrdiny. Jednotlivé díly mají dokonalý casting co se soudních pří a kamarádského vztahu soudce s policistou týče, horší je to s linkou terapeutickou. Ovšem podivínské a s hodnoceným dílem nesouvisející výpady v komentáři uživatele flanker.27 nejspíš o nějaký druh terapie přímo žadoní. ()
v právu se nevyznám,tudíž hodnotím jen zpracování...poslední dobou oblíbená slyšitelnost myšlenek mi zatím nevadí (ale ještě pár filmů a asi bude):-)....D.Kolářová hraje svojí roli úplně výborně,dokonce i J.Bartoška čím starší,tím koukatelnější,jinak příběh takový průměrný...normálně bych dala tři hvězdy,ale protože ve vedlejší roli hraje mně velice důvěrně známé křeslo (to psychoterapeutičky),dávám čtyři :-) ()
Poté, co jsem si přečetl kritiku od naší asi nejznámější filmové kritičky (ohodnotila 50% s mnoha negativy) musím přispět i já svojí troškou. Sice je brzy na objektivní hodnocení (seriál má 13 dílů a ČT1 odvysílala teprve 1. díl). Švehlík hraje výborně a vkusné mi připadají i jeho komentáře během přelíčení, schůzek adpod. Určitě se najde spousta kritiky na faktické chyby, ale nevím, co už by český divák chtěl. 1.díl - 78%. ()
Galerie (666)
Zajímavosti (42)
- Adam Klos (David Švehlík) bydlel v 1. sérii na adrese Anny Rybníčkové 10 na Praze 5. Ve 2. sérii tento byt pronajal Igoru Kubišovi (Marek Daniel). Adresu se dozvíme z policejního dokumentu v epizodě Konec hry (2017) včetně faktu, že Kubiš si na této adrese zapsal trvalé bydliště. (melica)
- Díl se inspiroval případem zdravotní sestry Lužické nemocnice v Rumburku Věry Marešové, která byla obžalovaná z vražd šesti pacientů. Soud ji nakonec zprostil obžaloby, protože důkazy neobstály. (sator)
- Soudní proces projednávaný v tomto díle obsahuje stejné nebo podobné reálie soudního procesu Heleny Vondráčkové. (sator)
Podobně jako tvůrci Cirkusu Bukowsky, ani autoři Života a doby soudce A. K. neodhadli hranici, za kterou maskulinní cynismus (jimž zde hrdina maskuje neznámo co) začíná působit strojeně, až směšně. Nemám problém akceptovat kvalitní dialogy (aneb Na počátku i na konci bylo slovo a mezi tím spousta dalších slov) jako náhražku vyšších produkčních hodnot (malou výpravnost mají zřejmě zachraňovat nadbytečné letecké scény, které zde působí jako švejkovská odpověď na americkou kinematografii atrakcí). Jenomže Zapletal zaměňuje kvalitu s předstíranou důležitostí. Drsnost staré detektivní školy, patrná v knižním voice-overu, však vůbec nesedí k tématu. Seriál by naopak potřeboval větší lehkost. Životní krize mladého soudce je vsazena do rámce takřka biblické tragédie (oko za oko, zub za zub). Nadhodnocené vnímání dění, které skutečnou hloubku a tragičnost postrádá, by mohla ospravedlnit vypravěčská perspektiva sebestředného protagonisty. Seriál nicméně ohýbání faktů tak, aby zapadaly do Klosovy sebeprojekce, nepřiznává a nereflektuje a veledůležitě se „tváří“ i tehdy, nepromlouvá-li k nám přímo hlavní hrdina. Tuctovost figury pěkné, ale naivní sekretářky (Tereza), která se domnívá, že Kate Winslet hrála v Deníku Bridget Jonesové (nebo si to myslí pan scenárista?) pak tak jako tak s Klosovým úhlem pohledu nijak nesouvisí a jde pouze o další projev ledabylosti českých tvůrců při psaní ženských postav, které mívají blíže k „ženským“ než k ženám. I kdyby se seriál chtěl od tuzemské televizní produkce odlišit pomalým tempem a zadumaným tónem, nedokáže tyto kvality obhájit dramaturgicky. Dlouhé scény ze soudní síně jsou umrtvující, jednotlivé roviny (soudní, rodinná, „cvokařská“) spolu možná i kvůli třem různým režisérům moc nekomunikují a nebýt nucené podzápletky s vyděračem, úplně chybí důvod, proč ve sledování něčeho námětem i postavami tak obehraného pokračovat. Jistý potenciál téhle nezáživné, křečovité a pseudo-důležité sondy do života takového obyčejného českého chcípáka vidím zatím akorát v naznačeném zájmu reagovat na aktuální kauzy (odposlechy, autorská práva). ___ Kdyby šlo o audioknihu, rád si ji poslechnu. Jako audiovizuální počin Život a doba vinou potřeby verbalizovat každičkou myšlenku (jako špatný vtip působí hrdinův voice-over během psychoterapie) selhává. Kvalita scénáře totiž neodpovídá sázce na statický „sit-and-deliver“ formát. Obyčejnost protagonistova života a zemitá poloha kámošských dialogů („Jsem ti dones lahváč, vole“) nejde dohromady s těžkopádným knižním komentářem. Ten by možná zapadnul do poválečného filmu noir nebo do testosteronové osmdesátkové akce, ale vysokoškolákovi z 21. století a z dobré rodiny květnaté chlapácké výrazy nevěřím. Z voice overu se přitom nedozvídáme informace, které by byly podstatné, případně informace, které bychom neodtušili z viděného. Užití poněkud vyčpělého vypravěčského nástroje tak vnímám hlavně jako alibistický způsob, jak do scénáře vpravit přímočarý komentář české malosti. Nevěřím, že by to nešlo udělat obratněji. Rozšířený a přepracovaný komentář zde. 60% () (méně) (více)